-bad-mad-wolf-

Nevadí, že to všichni víme. Člověk je totiž panák fackovací a dokud mu netryská krev z otevřených ran, je mu fuk, co ví. Všichni víme, že se v mekáči cpem svinstvem. Neví to snad jen děti, ale i ony to - nějak - jednou zjistí. Spurlock natočil přímočarý a energický dokument, který má drajv a dokáže trefit všechny hřebíky na hlavičku. Příliš nespekuluje, spíše si pohrává s fakty. S fakty sice známými, jenže on ten fackovaný tvor potřebuje občas vidět, ne jen vědět. Škoda. Možná jednou hamburgery budou mít něco na způsob štítků na krabičkách od cigaret - miniaturní displeje a repráčky, které po každém soustu zakřičí: "Právě sis ukousl dvě stovky kalorií, ty tlustý prase!" Docela bych tomu i věřil. Zákony a zákonodárci totiž rádi dávají najevo, že o škodlivosti ví a snaží se vzbudit dojem, že s tím něco dělají. Jen proboha bacha, aby nám neklesly tržby. Je třeba prodat a být vlídný k lidem, no ne? Jsou šťastní, hladoví a vypasení, rovnou na porážku. P.S. Ty metrákové obludy na místě servírek vyznívají skoro až recesisticky.

?

Jedno z klasických osmdesátkových sci-fi béček, které i přes hvězdné obsazení nabízí standartně prkennou psychologii a dialogy. Největším nedostatkem je zoufalá absence atmosféry, největším kladem vcelku zajímavá hudba. Základní premisa učícího se stroje, tak trochu převzatá z filmu 2001: Vesmírná odysea, zůstává nevyužitá v záležitosti, jíž nejlépe vystihují slova vidět a zapomenout.

Chudák Arnold souboj s časem prohrává a je to na něm vidět i přes poctivý trénink a šikovné maskéry. Identického terminátora mu prostě tentokrát neuvěříte. Tahle kosmetická vada je však paradoxně spíše přínosem - vidět kdysi veleslavného svalovce, jak na stará kolena s rakví na rameni kropí protivníky a do toho trousí notně parodické hlášky (přiznávám, že při prvním vidění jsem se z jeho "She'll be back" málem podělal) je povznášející. Sebeshazovačný a komediální tón provází celý film, potěší například drobné cameo Earla Boena alias doktora Silbermana z předchozích částí nebo terminátorovo prohlášení "Soudný den je neodvratitelný", v němž lze vycítit škodolibý rýpanec do logické nesmyslnosti základní dějové linie celé série. Kristanna Loken se ukázala býti správnou volbou a především v úvodu, kdy vyvražďuje své "sekundární cíle", pocítíte smrtonosný chlad nového zabijáka. Nick Stahl si vzhledově ani jinak příliš nekoresponduje s Edwardem Furlongem, který hrál tutéž postavu v předchozí části, nicméně zvyknete si a chemie s Claire Danes funguje obstojně. No a pak je tu spektakulární honička s jeřábem a nihilistický konec. Poněkud slabší vatou je pouze střední pasáž filmu; lehkovážný tón totiž tentokrát nezajišťuje natolik poutavou podívanou, aby se chvílemi nestávala snadno zapomenutelnou...

V principu jsou ty kočky vlastně svině, ovšem svině velice zábavné. Především tehdy, kdy jsou svině k někomu jinému. Dokonale výstižná a hezky zpracovaná minisérka.

Dostal jsem bolestně věrohodné drama, jehož postavy jsou malé a velké zároveň, prožívají si své životní průsery a bojují se vším, v čem cítí křivdu. Pattinson se profiluje jako herec, od nějž slušný výkon lze čekat, stejně jako obstojné charisma; snad se nálepky vyběleného upíra rychle zbaví. Film v podstatě žádnou titulní linku nemá, jde jen o prosté protnutí několika osudů v příjemně civilním zpracování. Nečekaný konec mě slušně zaskočil i po mnohých varováních. Život je prostě občas svině ke každému, a je úplně jedno, co zrovna děláte, jak to děláte a nakolik máte u druhých pozitivní pověst. Tenhle film je docela dobrej, to vám pro tentokrát stačí. "...jako když vám někdo vstoupí do života a jedna vaše část říká "Ještě nejsem připravený" a ta druhá "Ať zůstane navždy". 7/10

Kdekdo se pokouší natočit výpověď o samotné podstatě života a zamotává se v nekonečných vrstvách vyprávění, překombinovanosti a záplavě velkých slov. Pak si někdo odjede daleko od civilizace a v překrásných himálajských kulisách natočí prostinký příběh, který toho o úlohách mladých, starých a zodpovědných poví mnohem víc.

Cítit se jako magor při sledování filmu, jehož tvůrce chvílemi z magorství obviňujete rovněž, má nepochybně něco do sebe. Úvodní část se řadí mezi nejděsivější filmové pasáže, které jsem v životě viděl a později není o moc lépe. Hlava začne pořádně šrotovat nejpozději ve vězeňském středobodu děje a posléze se patrně začnete pokoušet o první možné interpretace. Napadne vás něco o schizofrenii, napadne vás něco o falešném začátku i konci - snímek totiž naoko začíná právě až v momentě vězeňského "přerodu", ve skutečnosti ale jako by chytrý dějový koloběh začátek ani konec vůbec neměl. Výkladů mě nakonec napadlo několik, jistý si ovšem nejsem žádným. I tak ve mně tahle šílenost rezonuje dodnes.

První pokus v režii Dannyho Boyla rozhodně lepším snímkem nebyl. Logika skřípe v obou filmech stejně (docela mě pobavil tvůrčí přístup ve scéně setkání Dona s jeho ženou - vše je odbyto několika mikrozáběry na mrtvoly v krvi, nejspíše proto, aby nikdo nemusel ukazovat, jak je v superstřežené zóně možné eliminovat několik vojáků jedním na první pohled "zvláštním" mužem; o bezproblémovém a nemonitorovaném přístupu k nakaženému nemluvě) a obsahově jde o identickou postapokalyptickou naháněčku s výbornou atmosférou. Imogen Poots onehdá byla sakra kočka, ale ke čtvrté hvězdě mě nepřemluvila.

Moc se mi líbil scénář - první třetinu divák počítá s jednou realitou, prostřední tápe a v závěrečné čeká, jak si titulní postava se svým údělem (v realitě zcela jiné) poradí. Nicméně je pravda, že závěrečná část už není tolik poutavá, jako ta úvodní. O Croweově výkonu už bylo napsáno moře oslavných vět, takže jen dodám, že je opravdu na co koukat. Uvěříte mu popsaná okna, vyhozený stůl, matematiku při navazování kontaktu s dívkou; uvěříte mu rozštěp skutečnosti a vztah s milující ženou. Zaujme i sugestivně nasnímaná automobilová honička, která de facto tvoří dramatický předěl mezi oběmi polohami snímku. Fajn film. 8/10