-bad-mad-wolf-

Možná až moc předvídatelné... očekávání nějakého podrazu či zvratu bylo natolik silné, že mě konec zaskočil nejvíce právě svou předpokládaností. Jinak vcelku příjemné.

Příběh je tu důležitý asi jako v hardcore pornu a když tak o tom přemýšlím, mohl jsem celý film po deseti minutách vypnout (stejně jako péčko). Grotesque nenabízí nic jiného, než chaoticky nasnímané scény mučení, jejichž zhovadilost je nepřehlédnutelná a nesnesitelná spíše díky nulové gore atraktivitě - ne, nemá to říz a opravdu to není tak extrémní, jak jsem slýchával. Doporučuji inforamční rychloposuv a pak disk s filmem rozčtvrtit.

Tetris, Arkanoid, Donkey Kong, Space Invaders, Pac Man - to byly hry mého dětství, v té době už zastaralé a známé především díky všelijakým konverzím pro kazetkové hry z tržnic. Dnes začínají být primitivní i pro mobilní telefony (update 2014 - ne, na telefonech už to člověk taky nenajde), každopádně stály na začátku gigantického boomu počítačových her a de facto opravdu začaly pixelizaci celého světa. Moc hezká pocta a bezmála geniální nápad.

Homolci dostali barvu a energii. Vedle toho ale ztratili kus svého satirického kouzla.

Kdepak, tenhle film není v žádném ohledu slabší, než předchozí Ecce Homo - naopak. A ačkoliv je po celou dobu zdánlivě uvolněnější a více se přiklání k obyčejné gagovitosti, ze samotného závěru v určitém ohledu běhá mráz po zádech. Takoví jsme byli a vidím to na našich starších generacích dodnes.. a bohužel lecos ze sebe předali i nám. Je to vážně jen "komančská" záležitost? Já si totiž myslím, že ten malej malichernej čecháček v nás žije pořád. Moc rádi vlastní handrkování povyšujeme nad opravdové tragédie.

Den po návštěvě kina jsem film viděl znovu a musím říct, že zážitek byl přinejmenším stejně intenzivní. Replaybilita je tu zásluhou pozorné práce tvůrců neobyčejně vysoká. Zatímco u jiných na pointě postavených kousků jsem při druhém kole narážel na nesrovnalosti a různé maličkosti, odvádějící pozornost nevhodným směrem, tady jsem se tetelil blahem, jak je to všechno krásně vybroušené do posledního detailu. Hezká hromádka náznaků a podivností, které byly při prvním sledování prakticky neodhalitelné (případně matoucí), nechávají na druhý pokus diváka radovat se z mnoha drobných odhalení a potvrzení, že to tak skutečně bylo (zaměřte se například na scénu s výslechem pacientky a skleničkou). Krásné. Samozřejmě, není možné přehánět - námět příliš originální není. Od začátku je jasné, že v minulosti titulní postavy je pěkný čurbes a fakta budou několikrát překrucována. Stejně tak je jasné, že některé postavy nejsou tím, čím se zdají být. Jak jsem ale výše zmínil, Prokletý ostrov je konstrukčně promyšlenou jízdou s natolik suverénním závěrem, že žádných námitek nemám. Jako bonus je tu výborný DiCapriův výkon (troufnu si říct, že jeden z jeho nejlepších), drobný pointový upgrade v samotném závěru a sugestivně ztvárněné halucinace i flashbacky. Poklonu si zaslouží také hudba, která ve své dramatické výhružnosti dává vzpomenout na dávné hororové pecky. Spokojenost.

Superstar měla hvězdnou pěchotu a minimálně v prvním ročníku vítězku, která se do jisté míry dokázala sympaticky prosadit. Tohle nemá nic. Pokecat s kamioňákem zajdu radši do hospody.

Když si tak pročítám komentáře, fascinuje mě, kolik je na CSFD zkušených designérů.

FEBIOFEST 2010 /// Koncentrovaná nuda. Režisér fetišisticky protahuje záběry až za mez únosnosti, přičemž v nich nedokáže nic sdělit. Použitá forma příběhového dokumentarismu selhává na obou frontách - příběh se dá shrnout třemi slovy a dozvíme se z něj maximálně to, že v Ulánbátaru se mrtvý pes dočká větší úcty než pes živý. Obrázky z Mongolska sice místy hezké, ba i sugestivní jsou, stejně ale na konci zjistíte, že z několika vygooglovaných fotek byste získali zhruba stejnou informační hodnotu. Náznaky jakési zhovadilé poetiky si rozbíjí čelist o útes monumentální nijakosti. V celkovém součtu film žvaní bezúčelné krávoviny tam, kde to nikoho nezajímá, zatímco na místech, kde jsem měl chuť se komentáře vyloženě dovolávat, trapně drží hubu. Tanečnice na konci byla dobrá, což byl asi jediný důvod, proč tam byla. Hodina a půl záběrů na brnkající mongoly a mrtvé psy. U každého máte pocit, že trvá aspoň třista let. Nebrat. Radši si nějakého toho psa kupte.

Limonáda. Přeslazená, přesto bez chuti. Občasné choutky scenáristů nechávají rozum stát, kýble sentimentálních žvástů o rodině z úst ústředních postav taky. Příšerná vlezlost a unylost. Aspoň, že to docela hezky vypadá.