-bad-mad-wolf-

Herní princové, z nichž film vychází, mě příliš nebavili, každopádně si myslím, že fanoušky tahle filmová adaptace neurazí. Je sympatické, že ačkoliv jsou Písky času spíše povrchní trikovou jízdou, nejsou cílené jen na omezené publikum hráčů, dokáží celkem uspokojivě zabavit a příběh není tak stupidní, jak by jeden čekal. Mluvilo se o nepřehlednosti akčních scén, což jsem nějak nestihl zaregistrovat - jsou nasnímané výborně a ačkoliv je jejich choreografie s oblibou přeháněná, jsou moc hezky vymyšlené a dostatečně pohledné. Velikým plusem je rovněž herecké obsazení. Výsledkem je nenudící akční fantasy, stojící především na výpravě a krásně ušitém audiovizuálním kabátku. Konec je už ve své monstróznosti poněkud úsměvný, ale vem to čert.

Krev, sníh, eskymák a ta atmosféra!

No, mám dojem, že se šerifovi dostávalo poněkud málo prostoru, ačkoliv byl dle mého názoru ústřední postavou celého filmu. Tak či onak, zdaleka nejpůsobivější personou zůstává Anton Chigurh, který je v démonickém podání Javiera Bardema jedním z nejcharismatičtějších a nejděsivějších zabijáků, co se kdy na plátně objevil. A spolehlivě vraždí i mou předchozí výtku. Záliba bří Coenů v cynickém a nečekaném likvidování libovolných postav příběhu tentokrát nabírá trochu jiný rozměr - veškerá bizarnost zde totiž nemá šanci zakrýt prostý fakt, že souhra životních náhod může být větší svině, než tisíc sebešílenějších zabijáků. Konfrontace podlé reality s vybroušenými prvky filmové fikce je jedním z předních kladů Téhle země, která možná není pro starý, ale já si ji dám rád znovu.

Nejvíc si z tohohle filmu pamatuju množství sprostých slov, který jsem na jeho adresu utrousil. Po devíti letech jsem plus mínus viděl čtyřku znovu a vlastně mi přišlo komický, jakej humbuk kolem týhle neuvěřitelný sračky byl. Není to Die Hard, všichni se chovají jako idioti, logika neexistuje a akce je stejně over the top, jako v posledních dílech Rychle a zběsile - jen nevypadá tak dobře. Superhacker, kterej se odkudkoliv připojí kamkoliv a ovládá cokoliv, to bylo možná tenkrát ještě cool, už nevim. Vlastně bych celkově radši nevěděl...

Je mi fuk, zda tvůrčí tým citoval či sprostě vykrádal. V první řadě se totiž Rodriguez a spol. ukázali jako nadšení fanouškové tématu a podle toho celý film vypadá. Nostalgického blaha jsem si užil dost. Co víc říct. Scénář je místy roztomile nablblý a dialogy jsou drsnější než rašple. Potěšil mě závěr a linka s Nolandem, místy vykouklo i trochu napětí. Akčních scén není mnoho a nejsou ani příliš okázalé, totéž by se dalo říci o tricích, oboje se ale dá omluvit skromnějším rozpočtem. Herci své úlohy splnili obstojně, zejména Brody s Bragou, vepřík Fishburne a Walton Goggins. Vše je poplatné faktu, že do hloubky se nikdo zavrtat nesnažil, takže stačí mít buď naštvaný kukuč, nebo slizké vzezření. Predátoři do boje vyslali své spíše méně inteligentní exempláře a ta testosteronem přetékající mlátička na konci? Sympatické. Celé je to moc sympatické. Nic se však nemění na faktu, že nejde o pokračování ani o remake. Predators jsou prostě fanouškovským počinem.

Logika na rozdíl od postav filmu o letadlo nepřišla, takže uletěla někam hodně daleko a rovněž dialogy občas ztrácejí mísu pod nohama, Let Fénixe mi každopádně i přes delší stopáž rychle utekl. Možná díky sympatickému obsazení, možná proto, že ačkoliv je celý poněkud nablblý, pořád se tam něco děje. Ne, že bych si na to za měsíc měl ještě vzpomenout... 5/10

Produkce, pod níž se podepisoval Christopher Nolan, mi dosud většinou přišla jako strojově precizní, chladná a emocí zbavená vlna filmů s prakticky nezpochybnitelným technickým konceptem. Vizionář tenhle chlap rozhodně je, jen jsem se s ním nekmital na stejné frekvenci - i proto jsem se na Inception těšil (hodně), ale rozhodně jsem netrpělivostí nepotil krev. Nakonec koketuju s myšlenkou, že nejde o film roku, ale spíše o film dekády, či ještě lépe řečeno - o film nového tisíciletí. Chytře si to Nolan vymyslel. Složitá premisa snových realit a ne zrovna jednoduchý scénář by kdekoho vyzývaly k natočení nepřehledného spektáklu, v Inception však vše šlape dle zadaných pravidel, jejichž odhalování má přesné načasování a divák nemusí v paměti skákat z jednoho konce filmu na druhý, aby mu docvaklo, co se vlastně na plátně děje. Dokonce i občasná logická skřípnutí do zdejší hry zapadají a nemají šanci narušit celek. Audiovizuální masáž vyjímečně není kapitolou sama pro sebe, což Inception bezpečně odtrhává od standartních blockbusterů; megalomanské efekty zde vyjadřují bezbřehé schopnosti lidské mysli a nezahlcují obraz v touze bombardovat první signální. Divák tak ze strohého interiéru může přejít na úplně obyčejnou ulici, aby mohl sledovat mrazivý a dechberoucí výjev rolujícího se města. S dokonalým hudebním podkreslením made in Hans Zimmer některé momenty zastavují krev v žilách, paradoxně nejvíce asi ty, které se bez trikové ultrakolosálnosti obejdou (několikeré záběry poletujících spáčů jsou úchvatné). Věci, kterých jsem se bál, byly stopáž a samotný příběh. To první rozdrtil bezchybný a našlapaný scénář. A to druhé... to druhé je geniální ve své schopnosti z některých schémat těžit a jiná zcela obcházet. Traumatický problém titulní postavy neslouží jen k předvádění standartních osobních rozhřešení, poukazuje i na nebezpečnost myšlenkového podhoubí člověka, se kterým bychom si moc rádi hráli, ale kterému pořád příliš nerozumíme. Ve svém hlubším sdělení Inception probírá témata, jakými jsou lidská mysl, fantazie a vzpomínky, včetně faktu, že jedno bez druhého nemůže dost dobře existovat. Pracují i emoce, což se mi zprvu zdálo téměř nemožné, ale pokud vám zrovna nezrychlují tep snové výstřelky, Cobbova minulost dokáže tvrdě kousnout do citových zakončení. Ona totiž JE uvěřitelná, pochopitelná a především smysluplná. Veliká výhra. Vážný tón se několikrát podařilo nabourat povedeným vtipem (za ten nejpovedenější považuju drobnou provokaci, jíž je poslední záběr filmu) a samozřejmě úchvatnými akčními sekvencemi. Herecké obsazení nemá chybu, a i když oscarové to tentokrát asi nebude, moc rád jsem viděl Kena Watanabeho, Josepha Gordon-Levitta a Cilliana Murphyho, o Leonardu DiCapriovi a Ellen Page nemluvě. Mimochodem, když už jsem u oscarů - pokud tenhle film nezíská nominace v kategoriích nejlepší film, scénář, režie, výprava, kamera, střih a pravděpodobně i hudba, může se jít akademie zahrabat. Inception je dokonalým prototypem moderního vysokorozpočtového filmu, kterému nikdo nesebral mozek. Jestliže Memento, Matrix nebo třeba Avatar přinášely drobné dílčí revoluce v různých ohledech, můžou se směle vydávat za předky tohohle technického skvostu. Ten sám o sobě možná revolucí není. Je však komplexním a vizionářským výsledkem mnoha revolucí dřívějších. POST SCRIPTUM: Po druhém vidění bych to shrnul asi tak: Ten, kdo dokázal vymyslet a zprovoznit tenhle komplikovaný systém a ještě na něm postavit natolik sugestivní thrillerovou řež se spoustou nápadité akce, by zasloužil aspoň deset oscarů v kategorii "zabiják stupidních blockbusterů".

Opravdu "hrdinská" agónie zelených mozků je v Greengrassově podání stejně syrová a autentická, jako pozdější Let číslo 93. Moc příjemnou pokoukanou film není, člověku je spíš na blití - a je to dobře, jelikož podobný svinstva je nutný si pravidelně připomínat ve vší hrůze, kterou obnášely.

Fuj, co jsem to tady okecával ve svým starým komentáři? Líbivá kung fu limonáda, jejíž scénář je obludně patetická srajda v celku i detailu. Pokud vám stačí rukocviky a kopačky titulního hrdiny, pak si přidejte pár hvězdiček, co já vim - je to totiž to jediný, čím může tahle vyjednodušená báchorka o zlounech a patriotech "podle skutečné události" trochu zaujmout.

Moc pěkné řemeslo s výbornými triky a podařenou hudbou. Civilní seznamka s posádkou je fajn, scény z rybolovu pro změnu zbytečně dramatické - OK, nenudí to. Přešlapem tak zůstává spíše scenáristická berlička v podobě vedlejší linky s jachtou a helikoptérou. Myslím, že pokud by se story ve své druhé půli držela jen ústředních rybářů, došlo by navzdory nebohaté psychologii postav k prohloubení jejich vztahu s divákem. Patetický závěr si mohl dovolit důstojnější formu, ale on už to na nás Petersen zkoušel i dřív. Tečka, tři hvězdy. A proč tedy nakonec čtyři? No, čtvrtá hvězda patří jedinému momentu. Film jsem viděl několikrát a když se objeví osudová "matka všech vln", Andrea Gail se zvedá do vertikální polohy a kapitán v koktejlu pradávné hrůzy a fanatického opojení huláká do vodní stěny, pokaždé zatínám prsty do židle a mám chuť řvát s ním. Tak teda za čtyři, Andreo.