-bad-mad-wolf-

Jeden ucházející fórek na čtyři trapné = dvacet procent = jedna hvězda, nazdar. Za všechno mluví epizoda s názvem "pubertální dcera jde v mém těle na důležitý firemní meeting". Zatímco jiní tvůrci by na tenhle námět dokázali uplácat jednu řadu průměrného sitcomu, Family Switch si vystačí s pádem ze schodů, pokusem o vymáčknutí obřího jebáka, kopancem do koulí a prděním uprostřed porady. Všechno završuje nepodstatná záměna čokla s odporně digitálním dítětem a rodinné moralizování tak doslovné, aby ho pochopily i vaše rybičky. Slow clap.

Terapie Bílým tesákem. "On ty věci nepromýšlel. On je prostě dělal. Neřídil se abstraktnímu úvahami, ale instinktem, pocity a emocemi." Pomalá, příhodně umístěná i obsazená pocitovka, která ví, kdy a jak má co říct. Závěrečná dvacetiminutovka je strašně příjemná. Někdy prostě stačí pro opuštění mýtu o věčné osamělosti zastavit u prvního autoservisu (a nebýt z toho jelen).

Kazmič fabuluje příběh o nejblbějších rozchodových stereotypech, nabaluje na něj přesmažený heist film a naštěstí si tentokrát odpouští ubulené pohádky o pomoci bližním. Prachy, cype! Vo ty jde předevšim! Nemá cenu živit teorie kolem trezoru s haldou peněz, jelikož pravidla soutěže byla vypočítána jasně: troubové budou chodit na film znovu a hledat nápovědy, přičemž jim ani nedojde, že se stali účastníky sociálního experimentu s názvem "Kazma z vás dělá dementy." Až na to, že nedělá - jen toho jako schopný marketér využívá. Když je něco přehypovaným cool trendem, nechá se od toho důvěřivec oškubat velice dobrovolně. A ještě poděkuje! Mezitím jsme zjistili, že je Kazma mizerný herec a že pořád umí točit docela zábavná videa. Pokud netrvají hodinu a půl. Ozvláštnění kvazifilmovým formátem moc zvláštní není, pouze se tradiční závěrečné dojímáníčko vyměnilo za čistě filmovou pomstičku. Ergh, jenže tím pádem nemáme EMOCE! Hrdý filmař tak na závěr horkou nití přišil pár ňuňu momentek s bývalkou, utřel si slzičky hrstí jednodolarovek a zkusil se tvářit, že na ni myslel ještě dvě sekundy po poslední klapce. Takže tu máme standardně pochybnou morálku, finanční intriky jak z laciného přídavku do GTA a špetku srandy na koksu, přičemž můžeme vyjádřit obdiv - vytírat si někým s přehledem prdel a pěstovat na tom úspěch, to není jen tak!

Mupeti útočí. Pár osvěžujících prvků bohužel nemá šanci zachránit zdechlý celek. Konverzační scény svou úrovní občas připomínají dialogy z porna a triky jsou NE špatné, nýbrž naprosto směšné - zajímalo by mě, koho napadlo, že by z těch srandovně hopsajících maňásků mohl jít strach. Atmosféra instantně v hajzlu. Dějové zázemí je taky extra - v osadě dochází k brutálním útokům na lidi i zvířata, při nichž mj. cosi proběhne zavřenými dveřmi a rozfláká půl baráku. Policie: "LOL, normálka. Starouši se neuměj bránit, když jim do baráku vběhne dvoumetrová příšera. Dáš si kafe?"

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě.

Skoro snesitelný film o nesnesitelných lidech.

Stádo postmenstruačních kudlanek taškařicuje v ženské verzi nejblbějších hospodských fórů a snaží se simulovat jakési múzické umění. Aneb když chceš hlásat o vzdorujících ženách a svým filmem je pasuješ na chodící LOW IQ kanál, jehož víko balancuje na těžko uvěřitelné hraně totálního snobství a "alternativně" odvázaného buranství. Srandovní jak vajgl v pisoáru, stupidní úplně stejně. Nevím, na jakém stupni mentálního vývoje se autorka zasekla, ale jsem strašně rád, že nepatřím do její sociální bubliny. P.S. Narazit na TOHLE nebožák divák náhodně, snadno by nabyl dojmu, že sleduje jakýsi sektářský horor a že si ty mešuge nány začnou co nevidět užírat končetiny a vyvrhovat pohlavní orgány.

Přiúchylnělé porcování Heleny v kombinaci s kýčovitým softpornem a snobskou, i když chytře napsanou fraškou o posedlosti. Příšerný brak, ale má své prapodivné kouzlo.

"Živod je jako verliba, překvapý tě a smizý!!" Po nedávné popravě mozku s filmem Prezidentka jsem se pustil do dalšího dobrodružství s aktuální tuzemskou kinematografií a dopadlo to o něco lépe. Dvě slova jako klíč jsou totiž o šest minut kratší. V první řadě gratuluji tvůrcům, že dokázali zdatně podojit rozpočet a vydat se na dovču do mnoha exotických destinací - jejich špičkové záběry se totiž dají považovat za jediné pozitivum tohohle ezopotratu pro duchem chudé (ani tak se ovšem nedá říct, že by k člověku film BYL LASKAVÝ). Sledujeme příběh spisovatele, píšícího brakový román o Japoncích (který je bohužel rovněž součástí filmu) a hledajícího něco jako smysl života. Spisovatel má kamaráda malíře, jehož tíží špatný vztah s otcem a nezodpovědné oplodnění psychicky narušeného děvčete. Ve výsledku se oba seberou, srazí autem srnu a odfrčí kamsi k domorodcům do džungle, kde si všichni vyměňují poznámky o životě, tančí kolem ohně a tak trochu fetují. Fet se ukáže být klíčovým, protože kámíka spisovatele z něj jebne, probere se až doma v ČR a následně okamžitě usoudí, že už může být fotr a zároveň přijmout fotra vlastního (který mu ovšem vzápětí exne a dá symbolicky průchod životu novému, ojojoj, symbolika!!!) Spisovatele nejebne, pořádně se zfetuje až doma v ČR a zažije mystický okamžik s bezdomovcem na ulici. A pak konec, v němž se jakože prolnou linie z knihy, životů a zřejmě i představ, všichni se smíří se životem a smrtí (všechno názorně ukázáno a doplněno voiceoverem, aby pochopili i největší retardi) a pak člověka vysvobodí závěrečné titulky. Uf! Když si odmyslíme krásně nasnímané zahraniční scenérie, nezůstane nám skoro nic. Postavy nicotného "příběhu" (nepříliš dobře obsazené a zahrané) většinu času zažívají zásadní chvíle/zvraty/emoce, k nimž ovšem mj. i díky krátké stopáži chybí jakákoliv průprava, nic moc o nich nevíme a veškeré pocity jsou tak rozmělněny do podoby instantních výjevů (často laciných/směšných). Každou chvíli někdo někde stojí, hloubavě čumí a pronáší strašně, ale STRAŠNĚ triviální repliky, z nichž ty lepší dosahují aspoň na hloubku takových těch špatnou češtinou psaných citátů, hojně sdílených pochybnými existencemi na facebooku. Prostě smysl života, lidičky! Nepochybuji o tom, že jde i o nejbanálnějších a všeobecně známých životních pravdičkách natočit dobrý film, jenže ten by potřeboval MNOHEM schopnější tvůrce, kteří nemají diváka za debila. P.S. Jestli tomuhle dali v Cinemě 100%, tak jde o naprosto bezostyšné chcaní na hrob kdysi kvalitního časopisu.

Jednoduchý nápad a nadšenecky efektivní zpracování. Poslední zvrat (respektive jeho "dead body" součást) je sice zbytečný, ale na dobrých dojmech to nic moc nemění. Škoda, že se na tenhle film skoro zapomnělo kvůli shitfestu s milionem mizerných pokračování.