-bad-mad-wolf-

To si takhle rozverná vnučka stluče na koleně komunikátor s mikrosvětem a je celá žhavá si s ním posílat esemesky, načež bábině málem slezou hrůzou vlasy. "Víte, rodinko, bylo jsem tam dole třicet let a nechala tam mikrokopii Thanose, ale nechtěla jsem vás tím v těchto těžkých časech zatěžovat, sorry, LOL!" Celá pětičlená famílie je následně za mikrothanosem vtažena a ocitá se v milionté marvelácké kopii přebarvičkovaného univerza s tlupami barevných kapucářů a debilních makeupů. Po haha humorech s dírami a nuda zvratech se starými známými následuje REVOLUCE! Hlavně proto, že je nám vnučka už v prvních minutách filmu představena jako zapálená aktivistka a má za kámošku nasranou maskulinní válečnici. Do toho divákovi neustále vrtá hlavou, proč dříve rajcovní Lilly někdo oštěchtal vlasy a stvořil z ní asexuální úřednici, která vypadá nejlíp, když má na hlavě masku. Paul Rudd rovněž dává definitivně zapomenout na memes, v nichž je prezentován jako nestárnoucí hot boy; většinu času vypadá a hraje jako instalatér, mající za sebou maratón přesčasů a chystající se na sepisování daní. Naštěstí je tu sympatická Kathryn Newton a gerontokombo Douglas + Pfeiffer, kteří film táhnou, přestože mají debilní role. Nakonec se všechno tradičně vymlátí v závěrečné řeži, Majorsův směšný padouch je ujebán CGI světly, o něco menší padouch v podobě obří kebule se obětuje po trapném "zpátky na správnou cestu, bo nejsem dick", barevní pišišvoři z mikrosvěta jsou osvobozeni socialistickými mravenci a divák žasne, že tuhle monstrózní sračku bez újmy přežil. Když tvůrcům odpustíme, že je celý film naprosto generický, od první minuty předvídatelný, hloupě vypadající a mizerně napsaný, haprují v něm i věci, u nichž by jeden čekal, že je pokryjí bezedné lidské a finanční Disney zdroje. Greenscreen místy tahá za oči. Kontinuita scéna je občas prazvláštní. Postavy pronáší nepopsatelně bizarní moudra. Design všeho je okatě bez nápadu a vypadá, jako by ho vyplivl druhořadý AI generátor. Suverénně nejhorší film dosavadního MCU. 1/10

Tohle mohlo být hodně dobré, kdyby někdo lépe napsal i obsadil role. Nejedná se o úplný průser, na postavách koneckonců film stojí, mysteriózní sněhovou paranoiu ale nejvíc rozbíjí náhlé a nevěrohodné hysterické výlevy. Skoro jako by se některé scény natočily na první dobrou a nehledělo se ani na to, že se bijou s předchozí scenáristickou průpravou.

Ajaj! Tohle je ryzí případ lásky na první pohled, kdy člověk klikne na náhodný kus z Netflixu a je konsternován rychleji, než průměrný Američan vypotí slovo nieskategoryzowane. Lapač duší je ve skutečnosti spíš rozjebávač mozků, s nímž se snaží bojovat grandiózně kožená maketa akčního hrdiny (naprosto zaměnitelná s několika dalšími postavami filmu). Nechybí nic: směšné pokusy o hlášky, akce ve stylu hrajících si pětiletých harantů, bezradný plagiát osmdesátkového scénáře a situace/zvraty z generátoru hloupých rozhodnutí/náhod. Soubor blbostí postupně krásně bobtná, ovšem ve výsledku jsem poněkud rozčarován - extrémně špatné filmy se totiž dají rozdělit do několika kategorií, přičemž nejvděčnější je ta, jež vás svými kvalitami permanentně rozesmívá. Lapač duší bohužel spadá spíše do ranku otravných céčkových bizárů, kde vás každá scéna nechává rozpačitě balancovat na hraně trapnosti a nejnudnějších akčních klišé.

Sympatická premisa, sympatická ústřední dvojka, hezké obrázky lesa... a tisíc litrů dezinfekce. Dokonale vyprázdněný film - stádečko začínajících zálesáků přešlapuje lesem, vede mezi sebou ultimátně banální řeči a kdykoliv se objeví náznak zdramatizování, smrdí to scenáristickým průserem. Každá situace, každý dialog, všechno se nese v duchu těch  nejvšeobecnějších pravd a klišé, podaných tou nejnudnější a nejobyčejnější cestou. Pokud by si někdo nebyl jistý, nechybí ani hloupá doslovnost, bezradnost při vytváření "komplikací" a romantické kýče na závěr. Ambice se zjevně pohybovaly v rámci víkendových filmů k žehlení a neumím posoudit, zda byla laťka dostatečnosti překonána (Netflix mám, žehličku ne). Tvůrčí nadšení se projevilo i na samotných postavách, jelikož o těch vedlejších skoro nic nevíme a jejich interakce zoufale trpí výše zmíněným. Dokonce i "zásadní" moment v předvídatelné příběhové šedi má formu tisíckrát omletého zvratu - nicméně chyběly koule, takže se místo tradiční smrtelné choroby dočkáme "jen" zdravotního omezení. Celý film ze všeho nejvíc připomíná takové ty motivační knížky, jejichž autoři obšlehli notoricky známé citáty, do názvu doplnili vykřičník a na zadní straně nezapomněli zmínit, že ví o životě hodně, protože shit happens. NE. Komedie nefunguje (humoru málo), romance taky ne (předvídatelná nuda bez jiskry) a příběh o nalézání čehokoliv už vůbec ne (předposrané, sterilní, obsahově duté). Zbývá jen ta sympatická dvojka v hezkých lesích. Oboje by si zasloužilo mnohem lepší film.

Asi po třech minutách filmu přijde scéna, v níž policajtovi na schodech upadne pistole. Policajt stojí a dlouhé vteřiny kouká střídavě na pistoli (ležící přímo před ním) a na blížícího se obstarožního mafiána, místo aby pistoli prostě sebral a utekl / rozstřílel mafiána na hadry. Obstarožní mafián se uchechtne a pak hodí držku, protože si neumí zavazovat tkaničky. Spadne přímo na pistoli, o níž se s policajtem začne přetahovat a náhodně střílet do zdi. Důsledkem je, že divák už po čtyřech minutách bezpečně ví, že kouká na lobotomickou kokotinu a nemusí se obtěžovat libovolnými očekáváními. Zbytek stopáže se k imbecilitě přidá nuda a fantasy linka s duchem, jejíž přítomnost je až nepochopitelně zbytečná. Uniká mi, kdo měl být cílovka - tenhle paskvil totiž těžko potěší kohokoliv, ať už jste z tábora příznivců Poledňákové, kriminálek nebo vánočních filmů.

HODNĚ zábavné a neomaleně nekompromisní, i když tomu k závěru těžknou nohy - energické a nápadité formě vyprávění by trochu pomohlo, kdyby byl film o patnáct minut kratší. Godla definitivně stvrzuje, že fakt umí hrát a devadesátková atmosféra, podtrhovaná až cyberpunkově přepáleným barevným svícením, je přesně tak vtipně cool, jak být má.

Hvězda za naspeedovaného prasopsa, hvězda za skvělé triky (s výjimkou Kitsche na lanech, to je zpětně LOL roku 2012) a půl hvězdy navrch za pokus o franšízu, kterou si frajeři nabubřele utřískali k smrti hned na startu. Mimochodem, brát se tenhle film ještě mnohem víc vážně a mít srandovní stop motion triky, byl by to kult!

Magnusek byl adekvátní v jediném filmu - ve Shokym & Morthym, protože tam hrál debila. Čtvrtí Bastardi mají ovšem potenciál zkultovnět po vzoru Wiseauova The Room. Oba filmy mají lecos společného: otřesnou technickou stránku, herce, jež by vyhodili i od ochotníků, těžkopádně předříkávané bláboly místo dialogů, řádku nepopsatelně bizarních scén (ať už provedením nebo naprostou nesmyslností) a v neposlední řadě ufňukané tvůrce. Na druhou stranu, u The Room jsem se díky afektovanosti a tvůrčí panovačnosti nasmál víc - Magnusek je ve své ukřivděnosti směšně melodramatický a při tlučení prázdné slámy tupě kouká do nostalgického blba.

"Klasické" vražedné schéma "úchyl zabil a rozřezal ženskou, chytli  ho a šel sedět" je tu ozvláštněno podobou "úchyl stavěl rakety a ponorky, stal se mediální hvězdou, zabil a rozřezal ženskou, chytli ho a šel sedět". Nic extra se tu ale člověk nedozví - vyjma faktu, že byl Peter Madsen extrémně nesympatickým egohoničem, čímž se liší od ostatních profláklých vrahů, často známých jako "tichý/milý/sympatický pán od vedle". Dokument se do složitějších polemik nepouští a co se týká samotného činu, kromě Madsena vlastně nikdo neví, co se v ponorce všechno stalo - což je kombinace, která činí výsledek poněkud bezzubým. Zdaleka nejzajímavějším prvkem filmu je bývalá Madsenova kámoška a její prozření, že obětí měla/mohla být ona.

Na diváka podbízivě leze domněnka, že sleduje film o dopadech lží, mnohem více toho ale tvůrci poví o dopadech a zneužívání strachu (s jehož asistencí je lež tím nejjednodušším a nejrychleji účinkujícím řešením). Z příběhu je jasné naprosto všechno, byť se nic nedotahuje do hmatatelného konce. 7/10