-bad-mad-wolf-

Okázale (a zbytečně!) hloupý seriál, v němž se plýtvá vlastním potenciálem a zhovadile se rozvrtává potenciál seriálu jiného (Mandalorian) - až moc je totiž vidět, kterak byla látka smýkána aktuálními zvraty v pohledu producentů a jak moc to odnesla celá struktura. Situaci zachraňuje množství opravdu cool a fanservice momentů, ty ale vytáhnou celek maximálně tak někam k průměru. SW geeci si svoje důvody pro vysoké hodnocení možná najdou (a pozéři taky), u diváka s komplexním pohledem na věc je to prakticky vyloučeno.

Zatím nejslabší série, jejíž jednotlivá dobrodružství zaostávají za předchozími. Rámcový příběh je sice dobrý, nepředvídatelný a někam se posouvá, na druhou stranu trpí strašlivými, ba až amatérskými scenáristickými nedodělky (stačí si spočítat, kolikrát v rámci série rozhodne o vývoji náhoda nebo naprosto irelevantní rozhodnutí kohokoliv - a jak často se takové rozhodnutí stane správným a snadno proveditelným, přestože křičí imbecilitou na třicet parseků). Navzdory výše napsanému ale Mandalorianovi zůstává to hlavní, proč na něj koukat (alespoň pro mě): je prostě zábavný a kvalitně ošetřený. Pokles sledovanosti je plně pochopitelný - snad se nehezká situace v pozadí projektu nějak vyřeší a nebude třeba v brzké době zavírat vrátka.

Aspirant na nejdebilnější film v historii lidstva. Vážně. Což je důvod, proč je nepopsatelně zábavný. V Moonfallu se rodinné trojúhelníky řeším tím, že Měsíc na chvilku "odsaje kyslík", nechá přebytečného tatínka zdechnout v melodramatickém kataklysmatu a pak zase vyplivne kyslík zpět. V Moonfallu supermocná a zhmotnělá AI vyhlazuje organický život, ale není schopná najít človíčka, kterého má před nosem, protože si človíček rozflákal mobilní telefon, LOL (přestože už jednoho, zcela identického človíčka dávno vyhladila, ještě větší LOL). V Moonfallu šplouchají "gravitační vlny" a starty raketoplánů fungují díky na koleni uplácanému výpočtu o přitažlivosti nevypočitatelného kosmického tělesa. V Moonfallu průlet Měsíce NĚKOLIK STOVEK metrů nad povrchem Země de facto jen pocuchá pár mrakodrapů a rozhází pár autíček (spíš WTF, než LOL), přičemž armáda USA chce bránit Zemi tím, že na těleso o velikosti Měsíce VYSTŘELÍ ATOMOVKY a to až v momentě, kdy MĚSÍC VSTOUPÍ DO STRATOSFÉRY, OLOLOLOL!!! Berry, Wilson i další herci pronáší na obrazovce takové věci, že po natáčení museli svým blízkým patrně dokazovat, zda opravdu dokončili aspoň základní školu. Emmerich se bude smát ještě v pekle. A já s ním.

Až moc velká sázka na jistotu (což jsem po minulé epizodě nečekal) a i na poměry Star Wars velkolepě tupoučké... ovšem tomu feelu a epickému Mandalore contentu člověk těžko odolává, chrocht. Pod rukama Famuyiwy navíc vypadá dost dobře i akce (když člověk pomine poněkud přestřelený jetpackový grupáč). Speciální dík za závěrečnou feel good momentku, která je o to hezčí, že jde vlastně proti duchu celého konceptu. Kovářka pro čtvrtou sérii předpověděla už tradiční epizodickou formu, ale vůbec to nevadí. Jednak tahle staromódnost seriálu docela sluší a druhak bylo ve třetí sérii větší množství věcí, které mohou budoucnost řádně kořenit.

Sem tam pohozený fajn moment a tradičně prvotřídní Nárožný. Zbytek hodina a půl solidních herců, uvězněných v beznadějně trapných humorech.

Situace tradičně nahodilé a zhovadilé + postavy vykazují zhruba tolik chemie, jako týden nevynesený koš (člověk to nemůže ani cítit, ale něco z toho zaručeně vyroste). Dvě hvězdy víceméně jen za obsazení, přestože se na imbecilnost a umělost interakcí skoro nedá dívat.

Oživlý cyberpunkový artwork na úvod, mechaGrogu, plachetnice jak z kultovního béčka Vesmírný lovec a pak koktejl ověřených SW přísad. (Impérium je svině, vyhlazování, staré křivdy, obětování, JE TO PAST!) Strašně skvělá epizoda. A je to dobře - první polovina třetí série vyhrožovala nezáživnou povinností, což se teď zdá být skoro až zastíracím manévrem.

Variace na Fotrovky (na jejichž scénářích se Hamburg podílel), v níž zdechl humor. Svého času tahle ptákovina získávala pozitivní hodnocení v tuzemských recenzích, což se dá vysvětlit buď přechodným pominutím smyslů, nebo touhou ukázat, že se kritik taky umí bavit u debilní komedie. Dobře mu tak, ale - abychom zůstali v duchu názvu filmu - proč právě tenhle film? Celá story s pošahaným frajerem je od začátku do konce předvídatelná úplně stejně, jako všechny zdejší fóry, aniž by byl přítomen dostatek absurdity či recese (což se při všech narážkách na ekologii, korporace, politickou korektnost a další přímo nabízelo). Zůstal jen paskvil, nudící přímo k posrání - a na rozdíl od hrdinů filmu vám nikdo nevypláchne prdel. Závěrečný obrat k nutnému happy endu přijde tak náhle, až jsem pojal podezření, že se na to scenáristi prostě vybodli a celou frašku zakryli scénou s Kissákama. Vtipná camea několika osobností jsou nakonec tím nejlepším, co je tu k vidění. Z herců je zajímavější jen Cranston; Franco je na zabití - nemá moc co hrát a jeho postava je napsána tak nesmyslně, že se mu nedá moc fandit, ani se jím bavit (jeho magor s nulovou sociální inteligencí je přes čáru přesně do té mezifáze, v níž je divákovi ukradený ve všech ohledech). Dík, už ne. Smích: ANO (přesně jednou, chudák slepice). 3/10

"Útěk... mládí je úžasné." Romanticko-rodinná linie s bratrem nebratrem je hezká a nejen v historickém kontextu silná, ale mnohem víc mě bavil příběh záchrany staré klubovny. Škoda, že je nakonec docela upozaděn - sympatické narážky na nostalgii a tradicionalismus, rýpání do výhod i nevýhod demokracie, všechno mělo nadstandardní ambici. Je to dobré, ale mohlo to být ještě o parník dál. "Co jste zatím objevili?" "Slunce je prastaré a lidský život krátký. Takže zatím nic!"

Samotný osudový závod je paradoxně natočen dost fádně (byť se podle všeho věrně drží skutečnosti) a Hádkův Hanč je fádní úplně stejně. Hra na struny nostalgie, atmosféry, emocí a politické situace ale funguje výborně. Což je pro mě příjemné překvapení, protože jsem čekal, že to dopadne buď obráceně, nebo vůbec nijak. Kaiser OK.