-bad-mad-wolf-

Aklimatizace/konverze Bo-Katan v plném proudu a já zjišťuju, že je momentálně tím nejzajímavějším i nejambicióznějším z třetí série. Epizoda sice zmíněné věci provádí svou běžnou rutinou (která je opravdu zábavná až ve svém finále), ale asi to stačí. Mando si připíše další zářez, Grogu si zahopsá a dočkáme se flashbacku, který je zjevně součástí postupného odhalování (a mohl být zařazen kdykoliv). Opravdovou radost mi přinesly poslední minuty, protože ta kombinace Bo-Kataniny fascinace a WTF momentu s adopcí kuřat je prostě kouzelná. 7/10

Ani tři hodiny po dokoukání se neumím rozhodnout, jestli mě Budař tímhle filmem potěšil nebo nasral, takže zaujímám neutrální postoj a někdy na to kouknu znova. Každopádně jsem absolutně nečekal, že se místo pohádkového tajtrlíkování pro nejmenší budu koukat na poněkud halucinogenní pohádkový trip.

Rutina. Hezká, ale zbytečně dlouhá.

Docela bizár. Zčásti horor, zčásti společenská kritika - tedy dvě záležitosti pro dospělé - a přesto film nejlíp vystihuje slovo "infantilní" (nebo možná "debilní"). Horor moc nefunguje, jelikož jsou houfy absurdně agresivních seniorů spíše směšné než hrozivé + zanechávají otázku, kde berou tu nadlidskou efektivitu při útocích na podstatně mladší spoluobčany. Sociálka taky nefunguje, protože se jí nikdo nevěnuje a v základním sdělení je hrozně černobílá. Starým lidem nakonec vykazuje medvědí službu - vykresluje je jako nelidské zrůdy oprávněné v hněvu zabíjet. Filmu prostě chybí větší důraz na spouštěcí podnět a apokalyptické iracionálno; oboje bylo nakousnuto, ale vznikl jen hrubý nástřel s obstojnou atmosférou, z něhož si za rok nebude pamatovat nikdo nic. Nuda.

Coruscant epizoda je poněkud papundeklová ve všech ohledech (zejména scenáristicky); její význam bude ale evidentně zúročen dějem budoucím. Zbytek se dal od minule čekat. Jen má člověk pocit, že je těch příslibů něčeho velkého už až moc na to, že zbývá pět epizod.

Přesvědčení v rámci víry, konflikt v rámci víry, pochyby v rámci víry - všechno to dobře funguje. Plus šikovný a skvěle ohudebněný cliffhanger. První signální bude potěšena bitkami s biomechanickým čímsi; největším kladem je tu ovšem příslib, že se za tím epizodickým vyprávěním zjevně rozvíjí masivnější lore. Čert pal aktuální kecy na téma "tvůrci zatím nemají vymyšlený konec" - uvidíme, kam se to vyvrbí.

Začneme nablblou scénou s obřím želvodýlem, pokračujeme milým, ale trochu na sílu tlačeným fanservisem a končíme totálně boží vesmírnou střílečkou, u jejíhož ohudebnění se někdo projevil jako malý génius. Dostačující opening.

Za "radši budu prase, než fašista" a šikovný náznak odpovědi těsně před finální otázkou body navíc. Mijazaki je bůh absolutního rachotu z nebe, tady doslova. (:

Roky jsem s filmem neměl tak k posrání dobrej zážitek – ve smyslu skutečnýho prožitku, neomezujícího se na klasickou frázi „je to prostě dobrej film“ (ač je mi jasný, že je to ryze subjektivní záležitost). Vzal bych to v bodech: Beineix je bezprostřední, naturalistickej, umělecky sebevědomej a taky trochu praštěnej - nebo je takovej prostě celej jeho film. Banální setkání se v něm často zvrhnou v komicky výstřední/absurdní situace, který lítají někde za pomezím uvěřitelnosti, nicméně řeknou přesně to, co říct mají. /// Je tu nadměrný množství nahoty a sexu, aniž by to působilo samoúčelně; film je všeobecně hodně otevřenej. /// Ztvárnění součástek a kontrastů extrémního vztahu se tu rozkrývá v celý paletě: stereotypně žijící třicátník vs impulsivní dvacítka; smířenej a neúspěšnej umělec versus živelná múza s nadšením; racionální versus iracionální; ochota učinit cokoliv versus nejasnost blížící se hranice (sebe)zničení. /// Béatrice Dalle je nepopsatelně nádherná a stejně nepopsatelně hraje - jeden by okamžitě věřil, že musí bejt psychicky narušená i ve skutečným životě. Ještě jsem neviděl tak apokalyptickou femme fatale s naprosto vykloubenýma emocema. /// Celej film ÚŽASNĚ vypadá. Ne proto, že by v něm byly krásný scenérie a nákladný kulisy – Beineix „jen“ má pro obraz fantastickej cit. Barevná paleta, kamerový úhly i pohyby, celá mizanscéna, všechno je každou vteřinu bezchybný a drží kontext s děním (už jen rámec příběhu, kdy se začátek odehrává na prosluněný pláži a konec… ne, žádný SPOILERY nebudou). Dokázal bych z toho vytípat celou řádku screenů, který bych si hned pověsil na zeď – a to je ten film čtyřicet let starej. /// Film má dvě verze a já rozhodně doporučuju tu tříhodinovou. Je v ní víc absurdity a zatahuje do ještě větších extrémů výstupy Zorga i Betty, ale TO je právě dobře. /// Závěrečná scéna se už teď zařadila k mým nejoblíbenějším, protože strašně krásným způsobem naznačuje, že si i z těch největších sraček musíme odnést kousek něčeho důležitýho.

Čistá radost ve všech myslitelných ohledech.