svetylko

https://www.novinky.cz/kultura/clanek/zemrel-reziser-frantisek-filip-40347354

 čemuž vděčím za bodový úbytek, ale chápu, že nejsem s frekvencí návštěv a zápisů v kurzu. Netrápím se tím, mám jiné starosti. Už třetí rok ve dne v noci pomáhám v těžkém boji s vážným stavem mému statečnému synkovi. Příliš často usínám k ránu a nemám moc energie ani prostoru sledovat a komentovat filmy. Takže ....není to nezájem, jen ty priority jsou už dlouho jinde. Ale pokud se stane výjimka, tak se určitě komentovat pokusím (už jen jako cvičení dát dohromady souvislou větu) : je to vážně zvláštní, jak může být člověk vyčerpaný tak, že hází příbory do odpadků, zakopává o vlastní nohy a usíná i ve stoje... Člověk je křehká bytost, stačí mu týden spát dvě, tři hodiny denně, jde dolů fyzicky, psychicky... po pár měsících mozek jede na 30%...  a pořád to není vůbec nic ve srovnání s tím, čeho je svědkem... 

Tak si říkám, neměli bychom tady hodnotit také reklamy -  jako nejkratší filmová díla ? :-)

Zatím bych s jistotou popravila reklamu na Kinder čokoládu, kde čtyřleté děti žvatlají, že potřebují "čas na přesvědčivé argumenty".

A mezi ty lepší bych šoupla starou milou reklamu na Poděbradku: "na kole, na kole..."  :-) .. jejda, už aby přišlo jaro...

Celý den jsem čekala, až se konečně ozve telefon - moje švagrová - úžasná holka - byla od rána na sále.
Konečně říkám do sluchátka: "Tady jedno velké ucho"  a na druhé straně slyším ten nejkrásnější zvuk na světě - až jsem se z toho rozbrečela.
Takže ta pusinka se jmenuje Viktorka, váha toho zlata je 3610 g a měří 51cm. Doma má ségru a brášku a ze mě je šestinásobná teta !
Nějak u nás dostáváme děti pod stromeček :-)

Přišel čas na úpravu profilu, protože pod titulkem "Kdo jsem " nemají filmy co dělat  - jenže já se tehdy nemohla dočkat, až budu moci psát komentáře a hned jsem potřebovala vytroubit do světa alespoň některé oblíbené filmy. Teď je mi to líto mazat, takže to jde sem, pokud má někdo zájem si to přečíst. Já se chystám se lépe představit - aby to bylo víc o mě jako člověku :-)  

Takže tady je můj "zbytek" z původního sloupce, který měl původně za úkol mě představit, coby diváka:

Život není procházka růžovou zahradou, tak jsem za dobré filmy opravdu ráda.

Komedie, které se obejdou bez sprosťáren a přitom dokážou rozesmát (Blbý a blbější, Comeback, Drž hubu )

Mé typy dobrých odpočinkových romantických komedií: "Hudbu složil, slova napsal" a  "Když Harry potkal Sally".

 Zvláště si cením těch filmů - nebo seriálů - které posilují touhu člověka po Bohu a poctivém, nepředstíraném životu s Ním (Krajina stínů, a vlastně i Forest Gump, F.L.Věk )

Mojí "krevní skupinou" jsou filmy, ve kterých se bortí život v iluzi jako domeček z karet, aby přišel život v opravdovosti (Všichni jsou v pohodě, Kočka na rozpálené plechové střeše)

Dále filmy, které se nevyhýbají bolesti a přece je v nich láska k životu i určitá míra humoru (Co žere Gilberta Grapea, Benny a Joon, Král rybář, Most ) 

Výborné komedie (Na Hromnice o den více, Život na dálkové ovládání, Yes man) baví, rozesmějí a ještě mají myšlenku, která člověka provází další dny.

Mám moc ráda hudbu vážnou i nevážnou :-) a tak se k  oblíbeným filmům váže muzikál "Za zvuků hudby" , "Moulin rouge" a "Fantom opery"  stejně jako pohádky nacpané písničkami "O Pomněnce" , "Šíleně smutná princezna" , "Panenka z vltavské tůně" "O Honzovi a Barušce" "Tři veteráni" "Lotrando a Zubejda".

Pak nemůžu nevložit  "Jak se budí princezny" a kouzelné klasiky našeho dětství - film "Kopretiny pro zámeckou paní" a "Ať žijí duchové" spolu s dlouho zakázaným a pro mě nostalgickým českým muzikálem "Noc na Karlštejně"

Do filmových pokladů dětských let patří Zemanova "Vzpoura hraček" , "Vánoční sen", "Čarodějův učeň" a "O Honzíkovi a Mařence".

Z nových je to  "Doba ledová" , "Tarzan"  a "Shrek".

Pohádky jsou úžasné, bohužel jich dost končí v mé pomyslné popelnici - ačkoliv jsou výpravné a technicky precizní, postrádají pohádkovost samotnou.

 Naopak si vybavuji pohádky , které mě zasáhly svým poselstvím, přestože byly natočené s použitím kulis - např. " O pyšném panovníkovi".

A vybavuji si houstnoucí atmosféru výjimečné TV hry "Vlci", která také neměla s výpravou mnoho společného a přesto je nezapomenutelným zážitkem. Zkrátka není všechno zlato, co se třpytí, ale zároveň platí, že i v písku můžeš najít čisté zlato.

Se seriály jsem hned hotová: "F.L.Věk"  a "Cirkus Humberto" jsou moje srdeční záležitosti. Mám ráda sedmidílný "Píseň pro Rudolfa III." Na díl "Betlém" se tradičně každé Vánoce dívá celá rodina

Za totality mě ještě zajímal výborný seriál "Já, Claudius", pak  prvních 13 dílů Nemocnice na kraji města, jinak nemůžu zapomenout na seriál "Muži na křídlech" , které nevím, proč televize neopakuje.

Dneska je mi smutno.

Moje dcera se dívala na celý seriál F.L. Věk s velkým zaujetím. Chtěla jít se mnou do divadla pozdravit pana Brzobohatého a říct mu, že to je úžasný. Seriály jsou věčné, je to úžasný, má pravdu. A je tak krásně nadšená...

Tak jo, povídám, zajdeme tam, ať se setkají a potěší ho, jak je tohle dílo pořád živé...

Měly jsme jít. Chtěly jsme osobně poděkovat  a teď už nemůžeme. Dneska jsme jen mohly položit růžičku a zapálit svíčku.

Život na zemi je konečný a já na to nechci myslet. Chovám se, jako by tu všichni kolem mě měli být navěky.

Proč to tak je? Kolikrát už jsem si říkala, že to tak brát nebudu a začnu lidem děkovat včas a dávat jim víc najevo, že je mám ráda.

To parte je zasahující: žádná velká slova o herci. Skvělý otec a muž, to tam stojí.  To má ve finále hodnotu - jací jsme byli a jak jsme se vryli do životů lidí.

Na parte stálo:

Poslední rozloučení s mou životní láskou....

Láska je na světě v tolika pádech, že mám strach z inflace toho slova. Opravdovou lásku prověří čas a zkoušky.

Třicet let spolu je hodně - a proto tomu vyznání věřím.