Obsahy(2)
V chaloupce se náhle objevila malilinká holčička a s ní přišla radost a štěstí. Smutná byla maminka, když se objevil princ a chtěl si její dcerušku odnést na svůj zámek. Co se ale dalo dělat, musela se s Pomněnkou rozloučit. Pomněnka na ni však nezapomněla. Když dokázala rozmazleného prince napravit a díky jeho lásce se proměnila v krásnou dívku a stala se jeho ženou, vzala si hodnou maminku na zámek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Tahle malá televizní pohádka má několik výrazných předností, tou první je půvabná Jana Preissová v roli Pomněnky, pro mě je nezapomenutelná, okouzlující a vždycky si ji znova ráda poslechnu, jak hezky zpívá.. Druhým plusem je výborný Viktor Preiss, roli prince zvládl s lehkostí a šarmem.. No a v neposlední řadě musím zmínit líbeznou hudbu a velmi pěkné písničky.. U mě opakovaně spokojenost a pravdou je, že jak mi ty roky přibývají, líbí se mi víc a víc.. ()
Děkuju Jezince, díky níž vím, že tahle pohádka existuje, děkuju nejmenovanému úložišti, že jsem ji tam našel a děkuju Vlastě Janečkové a Jarmile Turnovské za stvoření tohohle roztomilého příběhu, jehož podobnost s Popelkou je čistě náhodná. Preissovi jsou pěkný pár a mladá Jana Preissová je opravdu nádherná. ()
Rozmazleného prince navštíví jednoho dne malinká bytůstka, co si říká Pomněnka a zcela změní jeho život. Černobílá pohádka plná písniček a loutkové Pomněnky zaujme snad jen příjemným obsazením a tím, že je vytažená z archivu. Jinak jde o tradiční televizní kulisovou pohádku s celkem smutným nádechem s radostným koncem. Hudba: Zdeněk Marat ()
Starší studiová pohádka popisuje znenadání se objevivší se holky Pomněnky. Pravda, matka už by mohla být její babička, ale to nic nemění na to, že ačkoli nevíme, kde se vzala, jak už to tak v pohádkách bývá, disponovala různými schopnostmi. Samozřejmě jede náhodou okolo princ a ten chce babce jedinou radost vzít. Zřejmě mu sluhové a bohatství, díky kterému může mít co si zamane, nestačí. Ale Pomněnka správně pochopí, a teď je otázka co vlastně, jasné to není, že se bude mít na hradě lépe anebo, že je třeba princi poradit, jak spravedlivě soudit. Pak se zničehonic objeví panáček, který chce Pomněnce pomoci, kdo ví proč a jak holku vlastně zná, a dál už to jde ve šlépějích Popelky. Tři noci, tři plesy a princ zjišťuje, že miluje tuhle liliputánskou holku. Zajímavé je, že hlavní hrdinka má podmínku, že ji musí princ požádat o ruku jako Pomněnku, ale že o této podmínce musí mlčet nic řečeno není. Dost by si ušetřila práci, kdyby to jako typická ženská všechno princi vyslepičila a on by ji požádal hned po prvním plese. Pohádku provázejí lyrické písně, které více připomínají zpívané básničky asi tak optimistické jako Vláďa Putin v Kremlu. Je tam ale jedna, z které sebevrazi nejásají a to je ta poslední. Viktora Preisse často jako prince vidět není, v tomto je pohádka jasně originální, to Jana Preissová má s pohádkami mnohem větší zkušenosti, v té době patřila k našim nejkrásnějším herečkám. ()
„Modrý kvítek u potoka steskem vadne, žalem chřadne. To Pomněnka modrooká nemá potěšení žádné …“ Nevím, jak jsem na tuto něžnou pohádku, která mě provázela celým dětstvím, mohla zapomenout. Jeden z nejrozmazlenějších, ale také z nejněžnějších, princů v dějinách české pohádky, v podání Viktora Preisse, a neuvěřitelně kouzelně se usmívající princezna-Pomněnka, v podání nejkrásnější princezny českých pohádek Jany Preissové, na ty se prostě zapomenout nedá. A opět tu máme výzvu pro současné autory. Jednoduchý příběh, v jednoduchých kulisách, bez jakýchkoliv triků, ale s dobře napsanými dialogy, to funguje stále. ()
Reklama