verbal

"Už spíš, vole?". "Ne, ještě ne, chybí mi ten metronom.". "Ok, takže tik tak, víčka ti těžknou, uvolněný jsi jak sviňa, za chvíli budeš ve stavu, kdy si s tebou kdejaký neuvěřitelný šarlatán bude moct dělat papírové čerty."."Chrrrrr.". "Teď dobře poslouchej, slizký Mekevoji. Kdykoliv uslyšíš písmeno "a", praštíš hlavou do zdi, dokud si nevzpomeneš, kam si zašantročil toho čornutého Fangoga! Aha, tak ne, byl to Gója, ale mlátit budeš furt! Lusk! Je naprogramovanej, dem to zkusit. ANANAS!". "Kurva, z čeho mám furt ty boule....". "ANANANANANAS!". "Tak jo, už dost, toho Rembranta mám ve skříni.". Unylý, místy až debilní, překombinovaný hypnotizérský maglajz, po němž vám, až se proberete z transu, naskáče kopřivka, kdykoliv si vzpomenete, jak jste se ten večer príma nudili. A to do té doby, než na vás někdo luskne prsty nebo vám zase nějaká sexy, čokoládová samice Nouplisáka ukáže kozy, které to celé stejně nijak nevytrhrly.

Tak nám Kínu dostal pár komouškých Jüanů, aby debutoval, a dovezl zpátky z Číny kontejner narvaný bezskrupulózním plagiátem, který by mohl z fleku zamířit do vietnamských tržnic. V osmdesátých letech by možná tyhle trampoty zabijáckého, ťamanského chiropraktika, co se svými třicet kily porovná v aréně záda a klouby všemožným stokilovým hovadům, protože má vytuněné Či, kterým dokonce dokáže do dvou metrů i vyváženě zabít, vzbudily nějakou tu drobnou erekci u fanoušků Fandamovek, ale ve 21. století se tomu musí smát i obstarožní otyloňové, co na nich vyrostli. Navíc ta komediální vložka, kdy ze sebe Neo nakonec udělá kataristického mistra nad mistry, skáče tam jako malé slůně, snaží neohrabaně zabít svého ortopeda a všechno to maskuje střihem, je vskutku k popukání. Naneštěstí své Či tolik netrénoval, a tak je v pi-Či jak s rolí, tak s celým filmem. Skvělý Auwais se v tom jen tak prošel a trochu protáhl a já moc doufám, že na to v provincii Šen-si pár zotročených rolníků skákne do Cinestáru a pro obrovský sukces jedničky tak bude mít Kínu příležitost udělat ze sebe čuráka i ve dvojce, jenž bude o bojové akupunktuře s názvem Man of needle penetration

Doufám, že se Korpič22 již brzy vyfénuje v napuštěné vaně a bude mít kluzké ruce z toho, jak si předtím egoisticky sahal na kapra. Databáze tak přijde o těžce genitálního tvůrce a příští Jedličkovu cenu nebude Mezi ploty komu udělit. Ovšem ta Darwinova už čeká.

Jak už jsme si zvykli, profil "tvůrce" tu může mít kdejaký mongol, který zabíjí doma na Vánoce kapry tak, že jim mrskne do vany fén, vyhodí u Chrudimi nejbližší rozvodnu a celé to natočí na mobil. Otylý, nehezký samoopylovač Korpič22 si všechno evidentně dělá sám. Do profílku si nepokrytě napíše oslavné sícvíčko (kupodivu bez větších gramatyckích chip, asi požádal vrchního číšníka o korekturu), že chtěl sice studovat na jaderného fyzika, ale nakonec se vyučil kuchařem, strašně chce být hercem a režisérem, ale vypadá to, že nakonec přece jenom zůstane u toho obalování řízků v nějaké té zaplivané čtyřce bez obsluhy. Sám si svá veledíla i drsně opětkuje, ke každému vypotí glorifikační komentář, a tady dokonce i ukázal, jak skvěle neumí nejen česky, ale i anglicky. To ale nestačí, a tak požádá svého ohyzdného, plešatějícího bratra (ten nedávno někde vyřvával, že mě zadupe do země, ale to pro něj s takovou rachitickou, dámskou postavičkou bude docela fuška) a kohortu svých nejbližších mongoloidů, aby mu zvedli rating. Prostě dokonalý sebemarketing, umí si kluk ty sračky moc hezky pochválit! Na druhé straně, abych zase tolik nechválil, na někoho, kdo patlá základy pro svíčkovou a stěží se umí bez chyb podepsat, to až tak úplný odpad není. Je pravdou, že náš tlustý kuchtík by si měl nadále "hrát" pouze s bramborovými knedlíky a jeho bráška zabiják strašit bez masky o Halloweenu děti, ale pomineme li dialogy úměrné součtu jejich intelektů, natočili si to celkem hezky a s nadšením, dokonce to má i jakous takous pointu a velkou šanci zase vyhrát na příští gastrovýstavě Řád zlaté vařečky. Ale sebechvála smrdí, Korpiči!!

Funny games v Posledním domě nalevo dotahují k naprosté perfekci přesně to, co oběma chybělo. Skvělá zábava, výborná dramatizace, sympatický, uvěřitelný Uhlovodík, herecky dokonalá mamá Lanisterová a morální dilema, jestli si vpustit do baráku negra zrovna v lovecké sezóně, když nejsou hájení a nasrat pár myslivců, nebo raději vytrhat svému příliš benevolentně vychovanému fakanovi nehty, mi po dlouhé době způsobili opravdu lahůdkový večer. A pak to v téhle stoce erudovaných pětkovačů Avengerů a Supergayů uvidím v modrých číslech, tep mám zpátky na sto čtyřiceti a chce se mi jednoho po druhém začít posílat v abecedním pořadí do zevního genitálu. Naštěstí však rozličností diváckého vkusu z duše pohrdám, a tak si jen místo toho skáknu ven zmlátit bejsbolkou nějakého opilého bezdomovce a trochu se očistit.

Je evidentní, že když i můj milovaný Guilermo dostane do pracek rozpočet velikosti HDP malé, rozvojové země, nesmírně efektně ho promrdá na nový, velkolepý palác jako místní vojenská junta a chudákům negrům zbudou jen oči pro pláč, nafouklá břicha a hnijící banány. Ta tam je jeho poetika, smysl pro temnotu a hravá invence, z moře prostě vyleze panoptikum manga oblud, které dneska vyděsí snad už jen malé, retardované Japončíky, přicupitají Transformeři a dají jim na držku. Tečka. Má antikoncepční selhání kvičela nadšením a já jen otráveně žvýkal brčko z předražené, naředěné Fanty z postmixu a okřikoval je, aby svými hlasitými projevy nerušili ostatním pěti nezletilým divákům hluboký, umělecký zážitek. A tak Hasbro zase prodá pár čínských toxických figurek, mexický tlouštík si koupí novou haciendu hned vedle Baye, budou spolu sedět na verandě, máčet si nohy v příboji a přemýšlet, co za byť megabombastickou, ale pičózu spáchají příště. Taková další Godzila versus pochodující, rozzuřená ropná plošina, co se v afektu mění na bourací kladivo, aby hrdinně zachránila zdegenerovanou civilizaci, by bylo určitě něco, co by Šejlu La Blafa opět přinutilo potrénovat teploušské pitvoření.

Dvě profláklé držky prostě nestačí, pokud scénárista zrovna čuměl s bandou yntelechtuánů na Ramba, když se rozdávala invence, a režisér je debil. A tak tu máme otylého pana Pomádu v roli bývalého, bezskrupulózního dozorce z ozdravovny pro bosenské muslimy, co vypadá, jako by ho orálně znásilnilo komando rozzuřených, nemytých Mormonů, až z toho s hubou plnou aft perfektně paroduje srbský přízvuk a zní jako Stojka, co zrovna přijel do Kanady požádat o azyl. Proti němu stojí sedmdesátiletý Bobík, jemuž uvěříte akorát to, že by po tom lese pajdal stejným způsobem, i kdyby neměl to prostřelené, atrofované lýtko a francouzské hole si nevzal jen proto, že by neměl jak držet luk. A tak si hoši střihnou unylou, funivou hoňku po Apalačských horách, potom celí zchvácení usednou na kámen, srovnají tep, shodnou se, že válka je kurva a domluví se na pravidelných, rodinných návštěvách. Oba už budou patrně pěkně v prdeli, že musí štěkat ve slaboduchých, nízkorozpočtových belgických sračkách a měli by se začít pomalu rozhlížet po nějakém idiotském sitcomu, který by jim zajistil penzijní připojištění.

Naprostý výplach. Naštěstí ubrali od minulého dílu trochu toho patosu a přihodili brutálně dechberoucí akci, po níž by na Newtona přestaly padat jabka, vážně by zvažoval hospitalizaci, protože by se patrně začal v gravitačním poli psychoticky vznášet, a nejeden inspektor autoškoly by to se svou Fábií zoufale napálil do mostního pilíře při pokusu o trojitého, odpíchnutého Rittbergera na Déjedničce. Je to sice sci-fi, ještě méně uvěřitelné než vyhlazování tlustých Ňujorčanů při Dni nezávislosti, logika v intervalu selského rozumu opět limitně konverguje k prdeli, avšak ta akce je natolik strhující a velkolepá, že i artově laděný, sebestředný kritik mého formátu vyžívající se v užvaněných, rádobyfilozofických pičovinách na to hleděl s otevřenou hubou, a proti minulému dílu prostě musí minimálně jednu přitvrdit.

Supergay dostal nové pitkáče, výraz týraného dítěte a nepochopitelný, morální rozměr, kterým trápí diváka přes polovinu přemrštěné stopáže. Povýšit homix na psychologickou sondu do zmučené duše zmateného mimozemšťana může napadnout jen pseudokulturního pojídače horkých psů, který se snaží z vypatlaných omalovánek pro nezdatné čtenáře udělat viktoriánský román. Docela xmíchu. Samozřejmě nechybí megalomanské, superkůl bourání mrakodrapů, házení kamióny a jinými gigantickými předměty, které je ovšem v závěru už natolik otravné, že si jeden v pohodě stihne depilovat hrudní košíček, aby mu přes ty elasťáky s velkým "S" nelezly ven chlupy a mohl dělat seksy ramena na překvapivě odpudivou reportérku Blesku, aniž by o cokoliv přišel, když si ti Kryptoňané dávají neúměrně sáhodlouze přes držku. Výsledkem je akorát tak břichobol z eintopfového dortu Pejska s Kočičkou, do kterého kromě celého obsahu špajzky pomleli pár Transformerů a dochutili ho Kategorickým imperativem, jenž funguje jako dokonalé, popkulturní dávidlo.

Hračkářské komando opět v akci, ale tentokrát to opravdu vypadalo, jako by všichni strachy zdrhli z pokojíčku tlustého, amerického kluka, protože na vlastní oči viděli, jak urval Bamblbýmu hlavu a narouboval ji sekunďákem na ožužlané torzo Pikača. Sommerse vyměnili za poťouchlého ťamana, co švih a vtip jedničky spláchl do hajzlu v obřím domečku pro Barbíny a zůstala jen přiblblá, Transformační akce, určená jen a jen právě pro toho výše zmíněného otylého hošíka, který tímto nepochybně získal další inspiraci, co všechno může svým gumovým hrdinům ještě doma utrhnout, a stopro hned druhý den nahnal fotra do nejbližšího šopinu pro plastový model termonukleární hlavice a ohyzdnou, fenolovou figurku pitvořícího se Wiliše.