verbal

Když si přiteplené motovidlo nalepí na xicht vodařské konopí k těsnění závitů, jako mávnutím kouzelného boa z něj už najednou není toporný metrobukvič, nýbrž krutohustě kožený cowgay, jako stvořený do další psychopičoviny, pomalejší než kornatění tepen a filozofičtější než Šádvel s Bluntmanem při vzájemném masírování si prostat. Nevím, kdy se to přesně zlomilo, snad když si plesnivějící Klint tenkrát vyrval cévku a vydal se s Parkinsonem vyklepanou muškou na nesmiřitelnou narkoleptickou gerontovýpravu, aby zjistil, proč má, kurva, na kapesníku ten uzel, ale od té doby už Zápaďák prostě není tím, čím býval. Točí se výhradně už jen rádobyrealistické, zpolapošahané, laciné a kurevsky otravné sondáže do rozervaných niter frustrovaných honáků, kteří v krizových situacích tasí leda tak pytel nudných keců a vyžvaní oponentovi i divákovi díru do hlavy. A tohle není výjimkou. Z naprostého kómatu to akorát trochu vytrhnul jako vždy famózní Vůdy, jenž svou sugestivní kreací sektářské kudlanky naštěstí zcela vymazal veškeré škaredé vzpomínky na toho prkenného buzeranta, který dozajista utekl Vólkrovi z Texas rendžrs.

„Hajtla, klucí! Jmenuji se HáPéčko a jsem stopadesáticentimetrový vyschlý chcípák, co v bombru vypadá jako maskovací pytel na golfové hole. Ale!!! Mám už na čele jeden blesk, když si vedle něho mrdnu druhý, trochu pokrčím nos a nakrabatím čelo, myslím, že budu Hamrdskín jako z katalogu od Mártense! Tak co kdybych se mezi vás kapku infiltroval?„ „Jasná páka, Hery, my, skíni, jsme dost vypatlanci, tak ti toho skřetoárijce hustě žerem. A když nás konečně naučíš správně vyspelovat Tymotymekvej, můžeš být z fleku náš expert na radioaktivní izotopy.“ „Príma, hoši, a teď pojďme dokopat pár dvoumetrových negrů, když už jsem takový ramenáč …“ *** Nebýt kapky toho kástingového a scénáristického kokotismu, byl by Hery Potrat a Řád vyrachtaných neonacistů lehce nadprůměrnou, i když vcelku lacinou exkurzí mezi zaoceánské Vandase, jejíž nevyvážená zábavnost osciluje někde mezi prdelí a Skrytou identitou.

Co už jednou pomalu v bolestech chcíplo, mělo by zůstat zakopáno, nebo být přinejhorším exhumováno někým, kdo to opravdu umí, a ne bandou zkrachovalých céčkových neumětelů a nehereckých polopic kolem skomírající Žánklády! Nedbali, a tak tu máme nového Kopboxéra, hnusný a trapný hroší balet, z něhož by se každý gaučový katarista poblil i v osmdesátých letech, a jenž je téměř přesnou, ale pěkně zkurvenou kopií prvního dílu, jediného jakž takž snesitelného, zejména pro fanoušky Labutího jezera a mistry v Gaykidu. Hlavní devizou tehdejšího filmu byl zejména sugestivně odpudivý thajský zabiják Kung Pao, zde degradovaný otylým prkenným kozatým hovadem z wrestlingových klauniád - Davčou Bautistou, který je asi tak stejný kungfoň jako já operátor intergalaktických letů, a strašlivý zhruba na úrovni Medvídka Pů, jenž si nechal na plyšové ramínko vykérovat Tygříka a chystá se v ultimativním zápase Stokorcové ligy ukopat Prasátko. Tím je v tomto případě mimořádně slizký a ochrnutý jeliman, připomínající retardovaného Kouďáka s akutním zánětem trojklanného nervu. Ke všemu tomu zmaru si ještě připočtěte střih jako od zfetovaného krejčího, hudbu z porna a choreografii soubojů, na níž dozajista najali sbormistra Tajči klubíku aktivních důchodkyň. Trapná stará Žánkláda už naštěstí jen učí toho ústředního debila bouchat do pytlíku, nicméně trochu toho artriticky patetického padedé si prostě neodpustil, a poslal tak i zbytky očekávání, že by mohl být nový Kopáč aspoň trochu hetero, nekompromisně směr prdel.

Taxem byl neochvějně přesvědčen, že zase nějaká partička nezdravě ambiciózních poďobaných dětí obrala na Kikásru pár svých kamarádů o peníze na drogy, za polovinu si nakoupily nové hadry a kokain pro scénáristu, aby to mělo grády, no a pak na svou Nokii nasnímala nějaké to hustě kůl videjko, ze kterého se jako obvykle pobliju. Zbylou půlku následně poslaly po největším fešákovi hodnému strýčkovi HOMOvi jako dáreček za zveřejnění na té tolik přátelské, skoro neziskové a čistě fanouškouvské databázi a jsou teď protěžováni jako ten jeho nejnovější škaredý mazlíček, který sice točit vůbec neumí, nicméně je mladý, pružný a asi skvěle polyká. A aj na hojdačky ho ujo zobral!!! Co na tom, že pak HOMOva píárka vypadají jako hybrid Kolotoče a Báby Tutovky, fajčiť treba! Ale zpět k tématu. Je milé se občas mýlit a být příjemně překvapen. Kurwa, děcka, fajnové to máte, fuckt že jo! Je to plné sympatických mladých lidí, z nichž většina sice hraje, jako by měla v prdeli kolík, hubu plnou aft a s dickcí okresního kola recitační soutěže o Seifertovy koule, nicméně je to opravdu krásně natočené, dialogově vymazlené, má to hlavu a patu, švih, kulantní hudbu, píchatelné prsatice, byť kapku toporné, a dokonce i humory a brutalitu. Rumcajz jako řáholecký řezník a žaludový snajpr je dokonalý a především na amatérské porno to má naprosto skvělé a dynamicky vytuněné šarvátky. Bravo! Pojedete-li dál, vrátím prázdné flašky a přispěju. Takže kromě té bandy Hamletů jen dvě výhrady. Šimon by měl občas půjčit nůžky svému zahradníkovi, a místopisně dokurvit ten ryze českoslovenslý zbojnický ansámbl Ronjou Rövardotterovou nebyl dvakrát müslitelský počin. Já chápu, že v našich lůzrech a hnojích žádnou pořádnou kozatou zbojnicí nedisponujeme a hoši by tak neměli co hoblovat, ale způsobovalo mi to fucktografické autististické záchvaty, tak je ve dvojce raději nechte šukat mezi sebou! Aj ujo HOMO bude nadšený a nabudúce to tu máte zadarmo aj s ohňostrojom, aj keď spravíte hocijakú otravnú amatérsku kokotzinu o lokomotívach.

Mescala Rumba Disco je uvolněná, pohodová, skvěle napsaná, milá a vtipná mašoidní taškařice o tom, že i nehezká zamindrákovaná zapšklá prudérní čtyřicítka s fretčím xichtem a výstižným jménem Týna Fuj pořád ještě může jet bomby, když si skákne zareportéřit do válečného Afganistánu a ošuká tam hobita. Překvapivě prosté jakýchkoliv obvyklých tendenčních agitek Strýčka Sama o spravedlivé válce a koncentrované výhradně na smečkový život cynicky sarkastických hyen, závislých na adrenalinu a pětilebkovém afgánském matroši. Partička místních zavilých yntelechtuánů evidentně čekala Četu s Margotkou v hlavní roli a filosofickým přesahem Tenké červené linie, tudíž tu teď se vzteklým supěním dští lupy a pižmo, protože tam prý nebyly ani žádné humory. Ale byly, jen si příště musíte dát v té menze dvojitou porci vtipné kaše a začít masturbovat i druhou rukou, milí ufoni!

Nikdo neumí natočit honění na veřejných místech lascivněji, dynamičtěji a lépe než Pavlík Zelenýtrávník! Prostě paráda. Ale když už to trvá bez přestávky dvě hodiny v kuse, jednoho začne dost bolet předloktí. Z toho nerozhodného mačkání ovladače a nutkavého ojíždění tlačítka FFW. Také důvod toho honění nemá moc kozy a je celkově takový tristní. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct na piču! Postavit v roce 2016 zápletku na zneužívání osobních informací ze sociálních sítí tajnými službami, tedy na něčem, co už tady Gůgl s Assbukem úsměvem a nejvyšším požehnáním dělají dobrých dvacet let, a všechny ovce jej blahoslaveně přikrmují, je stejně nadčasové, jako natočit třeba moderní napínač o tom, jak nám tu ten známý zlodinec a pečenáč Sóroš s posvěcením Trampova klubíku vykrmuje cigoše a tahá do Evropy zislamizované čmoudy. Jinak Démon stále nakažen patrně po nechráněném styku rigorózní Afflecksií , tedy urputně kožený a květnatě dialogový (stačilo mu za celý film několikrát říct „Ájem grůt!“), a jen těžko se mi smiřovalo s fucktem, že skoro ředitelkou Síajej je tu jakási podivná švédská šestnáctka, která se sice ostokundu snaží tvářit dospěle a jako děsná barakuda, ale jednoho nepřesvědčí ani o tom, že už se holí, natož menstruuje. Takže natrženo a sešito, jedná se zatím o nejhnusnějšího, nejotravnějšího a nejtupějšího Berna, a to do toho počítám i ty s Ryčrdem „Oližžalud“ Čembrlejnem, avšak pořád je to zábava, ač místy dost úmorná.

„Vadí, nevadí?“ „Nevadí.“ „Tak ukaž na Assbukách kundu, dostaneš litr!“ „Tak jo!“ Začíná to relativně nevinně, prostě nic, co by vypatlaná, avšak morálně uvědomělá nezletilá kravka nezvládla levou zadní. Pokud tedy zrovna není zaneprázdněná zaháněním masařek ocasem. Pak se to ale krutě přiostří a je nutno poslat onlajn do piče svou úpa nejlepčí kámošku evr. A to je vskutku smrtící a téměř nezvládnutelný úkol! Ještěže je tu ten dystopicky zbuznělý metrouš a jeho ramínko k vyplakání, který naší pipku provede všemi úskalími této nekompromisně zabijácké hry až k čisté nesobecké lásce, nepokryteckým bíefefkám, rodinnému štěstí a kráčení k zapadajícímu slunci vstříc světlým zítřkům v Mumulendu, aby společně ukázali té lhostejně anonymní internetové degeneraci konzumních nedonošenců správný směr virtuální socializace a sdílení retardovaných tytrubkových kravin za neutuchajícího dohledu a podpory Velkého bratra. I ten nosný nápad je dost originální. Něco jako jak apgrejdovat kultovní film s Árnym pro 21. století a uplácat bárbinkovský “Běžící poštěvák“ s nádechem Hangrgejs. Ale má to silné esteticko – kulturní poselství, tak holky zbystřete!: „Když si kysličníkem odbarvíš bobra, NIKDY nezapomeň i na obočí, pičo! Můžeš totiž pak vypadat úplně jako vkusná more krasavice Džesyka Mižigarová, co se hustě vyparádila na Romále!“

Zkurvené obsahy! Jeden se takhle těší jako kvadruplegik na podrbání na nose na staroškolského Sadroše v hustě Porterovské odplatové náladě a pak tři čtvrtiny stopáže musí otráveně čumět na nějaké posrané cestofilmové drama o tom, jak si vychlastaný helsendžlák vyjasňuje rodinné hovnoty se svou nesympatickou narkáčskou dceruškou a závěrem si jen tak mimochodem upytlačí pár nezáživných pokérovaných cigošů. Chápu, že kdyby do anotace místo Akční / Sryler napsali Psychologicky kýčovitá rodinná pičovina / Močopudné drama, posmrkalo by jim v kině sedačky jen několik opulentních hospodyněk a rozněžnělých bukanýrů, ale takto se jedná o zjevné klamání spotřebitele a mám teď sto chutí poštvat na Holý Úd ČOIku! Nicméně je to o půlku Rohypnolu méně narkoleptické, než když Mel balancoval na Hraně temnoty, a svým charismatem ta Rodinná pouta nakonec v mých očích domlel až k mimořádně hnusné, oslizlé a smradlavé trojce.

Partička robinúdovských čáryfucků se tentokráte snaží překouzlit Heryho Potrata, který si sice před natáčením oholil pytlík, obsah vany nalepil na xicht a vypadá teď mnohem bužněji, nicméně je to stejně debilní a zpola vykradený infantilní zmar, jako když se o to tenkrát pokoušel Voldemrd. Oproti zábavné a v intencích kaprfíldovského kokotismu i poměrně sofistikované jedničce dostává znechucený divák jen místy až otravně nudnou, idiotsky překombinovanou rádobykůl čárymádu, kterou jakýsi ambiciózní ťaman freneticky uplácal ze scénáristických hoven a kýčovitého kung-fu s kartami. Výborná kulisa k vypalování Bradavic a podobně bolestivé jako zasouvání nenalubrikované metly na famfrbál do citlivých děr v logice.

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju.