verbal

Přechytřelí umaštění nešukové, nehezcí esoteričtí psychotici, přirostlí předkožkáři a sebestřední zbuznělí rozumbradové, vyhýbejte se tomu, prosím, jako jeptiška falickým útvarům! Klasická jednoduchá čistokrevná akční zábava s koulema, kde hustý charismatický dvoumetrový negr ve službách Síajej zachraňuje Roba Stárka před zkorumpovaným žabožroutským establišmentem, není rozhodně Trýr ani Yňáriju, mohlo by vám to ještě víc poškodit pleť, zdvojnásobit lupy či způsobit maligní bujení už tak přemnožených pozérských muněk a zbytečně tomu zase budete hystericky kurvit rejtyng.

Tak se nám Stártrek vrátil z temnoty prdele, kam degenerativně pokroucenou posádku lodi Entršajs ve druhém díle poslal Džejdžej, aby z něj udělal nudný maglajz rodinných hovnot a otravnou kvintesenci kýčovitých existenciálních pouťových mouder pro hloupé náctileté ufony. Nyní je zase tím starým dobrým Stártrekem, jak ho mají mazlíčci rádi, jenž se již několik generací stará o hladký průběh mnohočetných milostných eskapád s pravačkou všem těm krásným a oduševnělým krutohustým nabíječům, neodolatelným proutníkům a sexuálním predátorům. Ahoj Dárkbobíku! Tento díl přinutil k warpovému „pohonu“ i mě. Prostě paráda, Šimone! Sympatičtí herci, dělající humory, hnusní emzáci, dělající bordel, hutný přímočarý děj, nonstop akce v okorvoucích kulisách, a i trocha toho překvapivě perverzního mezidruhového vzrušení, protože když se alžírská cigoška napatlá moukou a pokeruje si xicht, stává se natolik apelující, až má jeden chuť zasunout palivovou tyč do plasmového reaktoru. Totálně kůl je tu dokonce i uječené přednášení Bísty bojs, neposlouchatelné tak, že je během chvilky schopno zdecimovat jindy neporazitelnou mimozemskou invazní flotilu. A tak jediné, co mě opravdu velmi rozhodilo a znepokojilo, je ta reálná vize globální katastrofy pro celý známý vesmír. Přitom to začalo tak nevinně. Na poručíka Sula prostě dolehla osamělost dlouhých intergaylaktických letů, při kterých byl neustále obklopen spoustou vyzývavých fešáků v pestrobarevných elasťácích, až se z toho vydal na jih. Tudíž si už v roce 2392 řiťopichové mediálně otevřeně adoptují lostomiloušké ťamaské holčičky, aby z nich naprosto, ale naprosto přirozenou výchovou a vzorem dělali vysrkávačky škeblí. Nejhorší je, že už to začíná jiskřit i mezi velením. Kapitán Krk tu místy vypadá, že by s chutí požvýkal špičky boltců svému prvnímu důstojníkovi, a i jindy bezemoční Spok dává nepokrytě najevo, jak by nebyl proti zasunout prostředníček s prsteníčkem do svého velitele a vystřihnul mu tam předpisový vulkánský pozdrav. No armabeton!!! Že by Entrprájs z tohoto jinak skvělého Neznáma mířil opět na misi do prdele? Na Gaytrek: Deep throat 69 už do kina určitě nepůjdu.

Představte si dvě ukrutně nesympatické hvězdy německého amatérského fekálu. Jeden si napatlá držku kečupem, druhý se pomocí voskovek stylizuje do právě se probudivšího Kinga Dájmonda, který si večer po áfrtpárty zapomněl smýt z držky mejkap. No a pak ti famózně namaskovaní charakterní herci mezi sebou uspořádají soutěž v prdění, přičemž z tohoto jedinečného gastroenterálního festivalu natočí na Nokii 3210 devadesátiminutové videjko, detailně mapující jejich až neuvěřitelně přirozené mimické procesy. Vyhrává ten, kterému se jako prvnímu zadaří telekineticky pohnout hovnem. Tudíž dva odpudiví pičusové hodinu a půl urputně tlačí, profesionálně při tom zatínají veškeré obličejové svalstvo, valí bulvy a všelijak se u toho naprosto, ale naprosto uvěřitelně pitvoří, až vyděšený divák pomalu neví, jestli se má bát, smát anebo studem brečet. A k celé té kakofonii ultimativního režisérského umu a neoddiskutovatelně perfekcionistického živočišného herectví bez ustání hraje hudba z osmdesátkového porna. DO-KO-NA-LOST! Pokud má být tohle Ass eye poctou Skenerům, jak se zde ti nejmastnější a nejpoďobanější hororoví EKSPRTI opjet sofystykovaně domňývajý, protože tam někomu v opravdu namakaném eFiXu vybuchl vepřový pajšl z nuceného výseku, narvaný do šprcky a uplácaný do podoby hlavy, musí se teď Davča dost třepat, aby ho příště tahle partička downů stejně úžasně neuctila znovu a nerymejkla si doma na hajzlu třeba Mouchu.

Katka s Bětkou jsou děsně kůl, avšak tak trochu hysterické piče. Patrně z výše uvedeného důvodu zrovna kopnul Bětku do prdele její kolík, no a nejlepší náplast na takový mindrák je vydat se na jih, v tequilovém komatu tam opíchat pár Chuanů a posléze si skáknout zapotápět se mezi velké bílé svině do Mexického zálivu, i když krutě ostřílená Bětka do té doby akorát tak šnorchlovala ve vaně mezi kachničkama. Roztomilá nehůdka na sebe nenechá dlouho čekat, o čem by to taky jinak bylo, a než byste řekli „tupá kunda“, ocitnou se obě pipky v dost bezvýchodné situaci. No, bezvýchodné … Pořád mají tři krásné možnosti. Buď si hysterickým trojčením a ječením do masky co nejrychleji vydýchat bomby a pojít, nechat se ohlodat velkou bílou sviní a pojít, nebo se z padesáti metrů chytře co nejrychleji vynořit, uhnat si kesona a pojít. Holky se rozhodly blonďatě zkombinovat všechny varianty. Podmořské záběry stoji celkem za vyližprdel, květnaté dialogy se větší část filmu omezují jen na máchovsky otřepané „Bětkóóóó! Katkóóóó! Pomóóóóóc!“ a stejně kvalitní herecké výkony by podal i neoprén s rebrýtrem, netrpělivě čekající zavěšeni ve skříni na další řízkový zájezd na bázi do Chorvatska. Nicméně i za těch pár šušňů je to dramaticky dobře zvládnuté, napínavé a indexem zábavnosti to dýchá na hřbetní ploutev letošním Mělčinám. A navíc se tu žraloci po dlouhé době chovají jako paryby, a ne jako vysokoškolsky vzdělaný predátor s doktorátem z logiky a strategie požíraní humanoidů. Jen mě trochu mrzelo, že ty frfně selektivně nežerou příslušníky pobřežní hlídky.

Ještě 50 kilo a pan Statická šunka dožene vepřového Segala i co do porážkové váhy. Kvality jeho „blokbástrů“ právě dosáhl. Sice se pořád snaží svižně testosteronově baletit, až se mu z toho rosí pleš, ale po pás v hustých scenáristických hovnech mu to jde dost ztuha. A to jsem ty Šunkoviny míval docela rád. První Mechanik byl, co by předělávka klasické Karlovy Bronsnoviny, docela vymazlený, pestrý a lehce stravitelný, tohohle však někdo mrdnul po palici heverem, a tak jen dementně lítá po půlce světa jako čornuté dildo v sedminásobné cigánské prvorodičce, aby ve hře na kočku a kokota ultimativně přehlupačil špatňáka s kyselým xichtem, jehož sofistikované plánování nájemných vražd a ukrutně fickané vydírání nezastavitelného gumového zabijáka hraničí až s ožužláváním šprušlí klecového lůžka. Neméně vkusně mu při tom kunduje Džesika Vulva, která si do svého nehereckého bárbí deníčku udělala duhovou tužkou další čárku v kapitole toporného kození, a opravdu nechápu, jak se k něčemu takovému mohl upsat Tomáš – li Jonáš. To bylo, kurva, naposled, Turku! Ještě jedna taková vyhnisaná žánkládovina a staneš se pro mě postradatelnější než matikářka na hornickém učňáku!

V dobách, než se skoro celé Kongo přestěhovalo do Francie a Belgie, žila tam spousta divokých zvířat jako například gorily, lvi, sloni nebo negři. Jo, a taky bylo domovem Tarzana. To je umělecký pseudonym Mauglího, který vyrostl ve výstavního buzeranta, přestalo mu vonět pižmo vlčích nor, a tak si depiloval prdel a bradavky, umyl hlavu L’Oreálem, naonduloval si ji a vydal se lascivně pohupovat na liánách, bouchat se do hrudníčku a zatínat břišáky před gorilími samci ve snaze nějakého sbalit a udělat z něj opolidskou nevěstu. Pak se ale zjistilo, že je to vlastně potomek jakéhosi zdegenerovaného čajochlemta, který byl sice zoohetero, ale během viktoriánské sexuální turistiky si spletl gorilu v mlze, naprudko zezadu rozbalil svůj charm na vůdčí mačo tlupy a to milování nerozchodil. A tak Tarzana deportovali do Albionu, domestikovali v džentlgeje, a aby to mohly číst i prudérní britské panny, literárně mu přiřkli vyrachtanou bloncku Džejn, která při vidině zděděného majetku nějaký ten anál na palmě asi občas zkousla. Z výše uvedených obskurních důvodů jsem se odmalička u těch Burousových zooporních rodokapsů rozpačitě škrábal na kundě. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že mě nikdy zrovna dvakrát neoslovily. A poté, co jsem viděl, jak polonahý Hájlendr skáče v podřepu jako dement a dělá u toho „ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ-ÿÿ“, jsem se vyhýbal i jakýmkoliv dalším vizualizacím. Čili jsem byl dost překvapen, že mě tenhle Tarzan vs. Obersturmbannführer Landa docela bavil. Stejně dokonale katalogově slizký a úchylný zmrd tu waltzuje místo židů opičky a zotročuje jejich následný vývojový stupeň, dokud mu to ten džunglový metrouš nezatrhne, za což by mu potomci Australopitéků, kteří se ještě tolik úspěšně neasimilují v Evropě, dozajista nejradši nakopali prdel, protože dneska mohli místo lovení Tutsiů pro generála Mobuta driblovat za Lejkrs nebo repovat v Medisnskvérgárdn. Stellanův modelín tu sice opět ostopéro předvádí reklamu na bederní roušky Kálvina Klajna, avšak vyvaroval se opičího čurákování, Margotka je tentokrát vcelku sterilní, nicméně jeden by jí i tak s chutí vyvenčil grejhaunda, na gorily jim moc nezbylo, a tak vypadají, jako by se zrovna vrátily z honění Čárltna Hestna v první Planetě opic, ale to proto, že celý rozpočet padl na Džimóna Hounsoua, jehož na druhé straně naanimovali tak věrně, až vypadá úplně jako opravdový, a těch pár dalších papundeklových triků alá Karel Zeman výsledný dojem ze slaboduché, ovšem poměrně výpravné, přímočaré a zábavné kokotinky už nijak výrazně nepokazilo.

Plusy jsou, že tam kromě Džareda nehraje skoro žádný další buzík (Aflek byl jen do počtu), ani jeden maskulín tam nenosí elasťáky (Aflek byl jen do počtu 2) a ihned po projekci jsem měl neodolatelnou chuť letět do Tesca a zahryznout se tam do Margotky, protože ta byla skutečně xežrání. Ovšem jinak jsem kurva nasraný, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct značně konsternován. Rok jsem se na to těšil jako Mižigarová na sociálku, drsňák Ájer sliboval konečně nepřiteplený homix, nepřístupný, hustokrutý, černotumorný a tak, no nakonec z toho vylezla obvyklá sterilní a impotentní taškařice, při které sice nemusíte až tak vyděšeně tisknout prdel do sedačky jako u Assvendžrů, nicméně od patnácti byla asi jen proto, aby se nějaký ten čtvrťák náhodou nechytnul špatného příkladu a nenechal si pokérovat xicht ve snaze zapálit si o velké přestávce na hajzlech cigáro bez sirek. A nevytrhnul to ani Wilča Kovář se svou džihádistickou bradkou. Fantasmagorická šestka tu jen tupě a bez invence dvě hodiny honí nějakou dost ubohou a trapnou interdimenzionální ježibabu, kterou, jak jsem se dočetl, prý hrála jakási neodolatelná, SEKSY, přenádherná a veleúspěšná modelka. Doteď mám z té příšerné tlamy noční můry, a to mluvím o jejím přirozeném vzhledu, když měla držku napatlanou uhlím a skrytou pod mastnými dredy, fuckt jí to docela slušelo. Skoro celý film jsem pak přemítal, čemu tak nádherný hnisavý absces, neodolatelný pro masařky, může asi tak tím modelařením podporovat prodej. Aktivátorům septiků? Mastem na hemoroidy? Střevním vývodům? Blicím pytlíkům v letadlech? Obalům na biologický odpad? Či snad antivirotikům na herpes? Ovšem na titulní straně fekálního lajfstajlového magazínu Pšougue by jí to dozajista slušelo náramně. No nic, dost snění a zpátky na zem. Ač zklamán, za tu Margotku to brutálně přebuším, protože jsem si doma po představení při výrobě statické elektřiny skvěle rozhýbal artritidu v zápěstí.

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické.

Za oceánem frajer kvet, já všechno jsem mu žral. Cokoliv kdysi vyplodil, z toho jsem smíchy chcal. Ten borec s tváří kojence skvělý scénáře psal. On byl jako Skaut poslední, nikdo ho nestíhal. Léty však kolty vystřílel a navlhnul mu prach. Teď plácá sračky dementní, ze kterých jde až strach. Byl to Šejn, byl to Šejn. *** Ač Gosling s Vránou snaží se to hovno zachránit, já na pissálkovi vyčpělém nenechám suchou nit. Viděl jsem řvoucí logiku chcípat pod kopyty stád. Viděl jsem tumor debilní, co mě nepřestával srát. Z té pojebané grotesky já místy studem blil, a místy nudou usínal či utrpením vyl. Byl to Šejn, byl to Šejn. *** Čekal jsem mačo spektákl a dostal buzní řiť. Čekal jsem hlášky peprné, pak modlil se „Konci přijď!“. A že to bejval pistolník, co v očích měl chladnej cejn! Už ale přišel o koule, ten chcípák jménem Šejn. Byl to Šejn, byl to Šejn. Kdybych to předem nevěděl, zhnuseně bych se ptal, kdopak tu trapnou pičózu narychlo uplácal. Byl to Šejn, byl to Šejn …

Tentokráte žádná holyúdská močopudná broskvovina s Kostějem pro otylé chovatelky koček se zarůstajícími štěrbinami! Flaškopoštu s fraPém teď totiž nemrdnul do Atlantiku fešácký truchlící vdovec, co urputně potřebuje zažehnat své trápení tím, že romanticky pomačká slimáka pomalu kornatějící MILFce, nýbrž do Kattegatu nějaký dánský fakan, jemuž se právě chystal pomačkat krkavici slizký a úchylný kudlankovský vrah. Jelikož si Robina Piš naštěstí zrovna někde nechávala odsávat tuky z hmatatelných partií, dostala se ta flaška už potřetí do pátravých rukou skvostného originálního dua dvou Áček z Kriminálky Kopenhágen. A jak už víme, jakmile se Arab s Autistou už do něčeho zahryznou, v záchvatu džihádu prostě nepustí, dokud tomu luxusnímu pošahanci neukážou, zač je toho poslintaný modlitební kobereček. A je z toho čiré potěšení pro každého milovníka hustých a nekýčovitých napínačů. Vikingové prostě umí. Nejprve z poměrně triviální zápletky splácal Olsen temnou, atmosférickou a strhující knihu, načež z toho Moland uklohnil stejně kvalitní audiovizuál, který navíc nejednoho nedyslektika i překvapí. Tudíž doufám, že v tom ti nájezdníci budou pokračovat, a už si pomalu rozcvičuju zápěstí na Složku 64, Marca a Nesmírného.