verbal

Mescala Rumba Disco je uvolněná, pohodová, skvěle napsaná, milá a vtipná mašoidní taškařice o tom, že i nehezká zamindrákovaná zapšklá prudérní čtyřicítka s fretčím xichtem a výstižným jménem Týna Fuj pořád ještě může jet bomby, když si skákne zareportéřit do válečného Afganistánu a ošuká tam hobita. Překvapivě prosté jakýchkoliv obvyklých tendenčních agitek Strýčka Sama o spravedlivé válce a koncentrované výhradně na smečkový život cynicky sarkastických hyen, závislých na adrenalinu a pětilebkovém afgánském matroši. Partička místních zavilých yntelechtuánů evidentně čekala Četu s Margotkou v hlavní roli a filosofickým přesahem Tenké červené linie, tudíž tu teď se vzteklým supěním dští lupy a pižmo, protože tam prý nebyly ani žádné humory. Ale byly, jen si příště musíte dát v té menze dvojitou porci vtipné kaše a začít masturbovat i druhou rukou, milí ufoni!

Nikdo neumí natočit honění na veřejných místech lascivněji, dynamičtěji a lépe než Pavlík Zelenýtrávník! Prostě paráda. Ale když už to trvá bez přestávky dvě hodiny v kuse, jednoho začne dost bolet předloktí. Z toho nerozhodného mačkání ovladače a nutkavého ojíždění tlačítka FFW. Také důvod toho honění nemá moc kozy a je celkově takový tristní. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct na piču! Postavit v roce 2016 zápletku na zneužívání osobních informací ze sociálních sítí tajnými službami, tedy na něčem, co už tady Gůgl s Assbukem úsměvem a nejvyšším požehnáním dělají dobrých dvacet let, a všechny ovce jej blahoslaveně přikrmují, je stejně nadčasové, jako natočit třeba moderní napínač o tom, jak nám tu ten známý zlodinec a pečenáč Sóroš s posvěcením Trampova klubíku vykrmuje cigoše a tahá do Evropy zislamizované čmoudy. Jinak Démon stále nakažen patrně po nechráněném styku rigorózní Afflecksií , tedy urputně kožený a květnatě dialogový (stačilo mu za celý film několikrát říct „Ájem grůt!“), a jen těžko se mi smiřovalo s fucktem, že skoro ředitelkou Síajej je tu jakási podivná švédská šestnáctka, která se sice ostokundu snaží tvářit dospěle a jako děsná barakuda, ale jednoho nepřesvědčí ani o tom, že už se holí, natož menstruuje. Takže natrženo a sešito, jedná se zatím o nejhnusnějšího, nejotravnějšího a nejtupějšího Berna, a to do toho počítám i ty s Ryčrdem „Oližžalud“ Čembrlejnem, avšak pořád je to zábava, ač místy dost úmorná.

„Vadí, nevadí?“ „Nevadí.“ „Tak ukaž na Assbukách kundu, dostaneš litr!“ „Tak jo!“ Začíná to relativně nevinně, prostě nic, co by vypatlaná, avšak morálně uvědomělá nezletilá kravka nezvládla levou zadní. Pokud tedy zrovna není zaneprázdněná zaháněním masařek ocasem. Pak se to ale krutě přiostří a je nutno poslat onlajn do piče svou úpa nejlepčí kámošku evr. A to je vskutku smrtící a téměř nezvládnutelný úkol! Ještěže je tu ten dystopicky zbuznělý metrouš a jeho ramínko k vyplakání, který naší pipku provede všemi úskalími této nekompromisně zabijácké hry až k čisté nesobecké lásce, nepokryteckým bíefefkám, rodinnému štěstí a kráčení k zapadajícímu slunci vstříc světlým zítřkům v Mumulendu, aby společně ukázali té lhostejně anonymní internetové degeneraci konzumních nedonošenců správný směr virtuální socializace a sdílení retardovaných tytrubkových kravin za neutuchajícího dohledu a podpory Velkého bratra. I ten nosný nápad je dost originální. Něco jako jak apgrejdovat kultovní film s Árnym pro 21. století a uplácat bárbinkovský “Běžící poštěvák“ s nádechem Hangrgejs. Ale má to silné esteticko – kulturní poselství, tak holky zbystřete!: „Když si kysličníkem odbarvíš bobra, NIKDY nezapomeň i na obočí, pičo! Můžeš totiž pak vypadat úplně jako vkusná more krasavice Džesyka Mižigarová, co se hustě vyparádila na Romále!“

Zkurvené obsahy! Jeden se takhle těší jako kvadruplegik na podrbání na nose na staroškolského Sadroše v hustě Porterovské odplatové náladě a pak tři čtvrtiny stopáže musí otráveně čumět na nějaké posrané cestofilmové drama o tom, jak si vychlastaný helsendžlák vyjasňuje rodinné hovnoty se svou nesympatickou narkáčskou dceruškou a závěrem si jen tak mimochodem upytlačí pár nezáživných pokérovaných cigošů. Chápu, že kdyby do anotace místo Akční / Sryler napsali Psychologicky kýčovitá rodinná pičovina / Močopudné drama, posmrkalo by jim v kině sedačky jen několik opulentních hospodyněk a rozněžnělých bukanýrů, ale takto se jedná o zjevné klamání spotřebitele a mám teď sto chutí poštvat na Holý Úd ČOIku! Nicméně je to o půlku Rohypnolu méně narkoleptické, než když Mel balancoval na Hraně temnoty, a svým charismatem ta Rodinná pouta nakonec v mých očích domlel až k mimořádně hnusné, oslizlé a smradlavé trojce.

Partička robinúdovských čáryfucků se tentokráte snaží překouzlit Heryho Potrata, který si sice před natáčením oholil pytlík, obsah vany nalepil na xicht a vypadá teď mnohem bužněji, nicméně je to stejně debilní a zpola vykradený infantilní zmar, jako když se o to tenkrát pokoušel Voldemrd. Oproti zábavné a v intencích kaprfíldovského kokotismu i poměrně sofistikované jedničce dostává znechucený divák jen místy až otravně nudnou, idiotsky překombinovanou rádobykůl čárymádu, kterou jakýsi ambiciózní ťaman freneticky uplácal ze scénáristických hoven a kýčovitého kung-fu s kartami. Výborná kulisa k vypalování Bradavic a podobně bolestivé jako zasouvání nenalubrikované metly na famfrbál do citlivých děr v logice.

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju.

Přechytřelí umaštění nešukové, nehezcí esoteričtí psychotici, přirostlí předkožkáři a sebestřední zbuznělí rozumbradové, vyhýbejte se tomu, prosím, jako jeptiška falickým útvarům! Klasická jednoduchá čistokrevná akční zábava s koulema, kde hustý charismatický dvoumetrový negr ve službách Síajej zachraňuje Roba Stárka před zkorumpovaným žabožroutským establišmentem, není rozhodně Trýr ani Yňáriju, mohlo by vám to ještě víc poškodit pleť, zdvojnásobit lupy či způsobit maligní bujení už tak přemnožených pozérských muněk a zbytečně tomu zase budete hystericky kurvit rejtyng.

Tak se nám Stártrek vrátil z temnoty prdele, kam degenerativně pokroucenou posádku lodi Entršajs ve druhém díle poslal Džejdžej, aby z něj udělal nudný maglajz rodinných hovnot a otravnou kvintesenci kýčovitých existenciálních pouťových mouder pro hloupé náctileté ufony. Nyní je zase tím starým dobrým Stártrekem, jak ho mají mazlíčci rádi, jenž se již několik generací stará o hladký průběh mnohočetných milostných eskapád s pravačkou všem těm krásným a oduševnělým krutohustým nabíječům, neodolatelným proutníkům a sexuálním predátorům. Ahoj Dárkbobíku! Tento díl přinutil k warpovému „pohonu“ i mě. Prostě paráda, Šimone! Sympatičtí herci, dělající humory, hnusní emzáci, dělající bordel, hutný přímočarý děj, nonstop akce v okorvoucích kulisách, a i trocha toho překvapivě perverzního mezidruhového vzrušení, protože když se alžírská cigoška napatlá moukou a pokeruje si xicht, stává se natolik apelující, až má jeden chuť zasunout palivovou tyč do plasmového reaktoru. Totálně kůl je tu dokonce i uječené přednášení Bísty bojs, neposlouchatelné tak, že je během chvilky schopno zdecimovat jindy neporazitelnou mimozemskou invazní flotilu. A tak jediné, co mě opravdu velmi rozhodilo a znepokojilo, je ta reálná vize globální katastrofy pro celý známý vesmír. Přitom to začalo tak nevinně. Na poručíka Sula prostě dolehla osamělost dlouhých intergaylaktických letů, při kterých byl neustále obklopen spoustou vyzývavých fešáků v pestrobarevných elasťácích, až se z toho vydal na jih. Tudíž si už v roce 2392 řiťopichové mediálně otevřeně adoptují lostomiloušké ťamaské holčičky, aby z nich naprosto, ale naprosto přirozenou výchovou a vzorem dělali vysrkávačky škeblí. Nejhorší je, že už to začíná jiskřit i mezi velením. Kapitán Krk tu místy vypadá, že by s chutí požvýkal špičky boltců svému prvnímu důstojníkovi, a i jindy bezemoční Spok dává nepokrytě najevo, jak by nebyl proti zasunout prostředníček s prsteníčkem do svého velitele a vystřihnul mu tam předpisový vulkánský pozdrav. No armabeton!!! Že by Entrprájs z tohoto jinak skvělého Neznáma mířil opět na misi do prdele? Na Gaytrek: Deep throat 69 už do kina určitě nepůjdu.

Představte si dvě ukrutně nesympatické hvězdy německého amatérského fekálu. Jeden si napatlá držku kečupem, druhý se pomocí voskovek stylizuje do právě se probudivšího Kinga Dájmonda, který si večer po áfrtpárty zapomněl smýt z držky mejkap. No a pak ti famózně namaskovaní charakterní herci mezi sebou uspořádají soutěž v prdění, přičemž z tohoto jedinečného gastroenterálního festivalu natočí na Nokii 3210 devadesátiminutové videjko, detailně mapující jejich až neuvěřitelně přirozené mimické procesy. Vyhrává ten, kterému se jako prvnímu zadaří telekineticky pohnout hovnem. Tudíž dva odpudiví pičusové hodinu a půl urputně tlačí, profesionálně při tom zatínají veškeré obličejové svalstvo, valí bulvy a všelijak se u toho naprosto, ale naprosto uvěřitelně pitvoří, až vyděšený divák pomalu neví, jestli se má bát, smát anebo studem brečet. A k celé té kakofonii ultimativního režisérského umu a neoddiskutovatelně perfekcionistického živočišného herectví bez ustání hraje hudba z osmdesátkového porna. DO-KO-NA-LOST! Pokud má být tohle Ass eye poctou Skenerům, jak se zde ti nejmastnější a nejpoďobanější hororoví EKSPRTI opjet sofystykovaně domňývajý, protože tam někomu v opravdu namakaném eFiXu vybuchl vepřový pajšl z nuceného výseku, narvaný do šprcky a uplácaný do podoby hlavy, musí se teď Davča dost třepat, aby ho příště tahle partička downů stejně úžasně neuctila znovu a nerymejkla si doma na hajzlu třeba Mouchu.

Katka s Bětkou jsou děsně kůl, avšak tak trochu hysterické piče. Patrně z výše uvedeného důvodu zrovna kopnul Bětku do prdele její kolík, no a nejlepší náplast na takový mindrák je vydat se na jih, v tequilovém komatu tam opíchat pár Chuanů a posléze si skáknout zapotápět se mezi velké bílé svině do Mexického zálivu, i když krutě ostřílená Bětka do té doby akorát tak šnorchlovala ve vaně mezi kachničkama. Roztomilá nehůdka na sebe nenechá dlouho čekat, o čem by to taky jinak bylo, a než byste řekli „tupá kunda“, ocitnou se obě pipky v dost bezvýchodné situaci. No, bezvýchodné … Pořád mají tři krásné možnosti. Buď si hysterickým trojčením a ječením do masky co nejrychleji vydýchat bomby a pojít, nechat se ohlodat velkou bílou sviní a pojít, nebo se z padesáti metrů chytře co nejrychleji vynořit, uhnat si kesona a pojít. Holky se rozhodly blonďatě zkombinovat všechny varianty. Podmořské záběry stoji celkem za vyližprdel, květnaté dialogy se větší část filmu omezují jen na máchovsky otřepané „Bětkóóóó! Katkóóóó! Pomóóóóóc!“ a stejně kvalitní herecké výkony by podal i neoprén s rebrýtrem, netrpělivě čekající zavěšeni ve skříni na další řízkový zájezd na bázi do Chorvatska. Nicméně i za těch pár šušňů je to dramaticky dobře zvládnuté, napínavé a indexem zábavnosti to dýchá na hřbetní ploutev letošním Mělčinám. A navíc se tu žraloci po dlouhé době chovají jako paryby, a ne jako vysokoškolsky vzdělaný predátor s doktorátem z logiky a strategie požíraní humanoidů. Jen mě trochu mrzelo, že ty frfně selektivně nežerou příslušníky pobřežní hlídky.