Démon

Svatba vymknutá z kloubů. Film o pokládání otázek a utíkáním před odpověďmi. Svatebčané v alkoholovém opojení odmítají racionálně řešit nakupené problémy týkající se nalezené kostry a bláznivého ženicha, podobně jako se v alegorické rovině polský národ jen problematicky vyrovnává se svou minulostí. Démon je film vyprávěný jakoby v opojení smyslů, pod vlivem. Velmi dovedně předvádí ten stav, kdy člověk trochu vnímá, trochu blouzní, motá se po světnici a je jako kdyby mimo sebe. Zde se do toho připlete ještě jakýsi duch dybbuk, ale to je spíše méně důležité. Je to art, ale art divácky vděčný, atmosférický, opojný a až překvapivě vtipný, na mnoha místech se celý sál s chutí smál. Wrona byl velký talent a je ho škoda. (23.03.2016)

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Atmosféru tomuto filmu upřít nemůžu. Je správně temná a člověk má až pocit zmaru. Jenže jediná atmosféra je na tomhle filmu to pozitivní, pro co stojí se na něj podívat. Jinak je to čistě vzato mišmaš různých scén a různých divných situací s neméně divnými lidmi, kteří Vám k srdci nepřirostou a ještě se budete neustále podivovat nad jejich chováním. Démon má sice nápad a evidentně má i hodně slušného režiséra, který si pohrál se solidním technickým zpracováním. Jenže když máte z filmu pocit nechuti, ani živá voda mu nepomůže. (15.11.2016)

"Pokud má nevěsta díru hlubokou, kostlivce ve skříni utluč lopatou." Svéráz národní svatby w morzu wódki. Ožrat se jako to hovado boží, udělat na svatbě ostudu a bordel  a pak to svádět na chudáka dybbuka :-). Pozvat kněze, co nazývá svatbu ďáblovými úklady (tím mi mluvil z duše), ovšem vymítání odflákne a odpíská dřív než bys řekl mrtvá v ženichovi. Btw, jak přesvědčit Hanu, že se nažouželila do špatného těla? Velice snadno. Rozepnout Piotrovi poklopec a vítězoslavně tím zamávat: "Ha! A copak je asi tohle, Haničko?!" Kromě dybbukovy krize identity Wrona řešil i další artově hluboké otázky, např. matematické: Jak hlubokou díru vykope jedna košer nevěsta za dvě hodiny? Logistické: Proč, když něco vyhrabává, jí to ostatní zase zahrabávají? Existenciální: Věřit na démony? Přece žijeme ve 21. století! No jo, ale řekl to někdo dybbukovi? Zdravotní: Proč nehrajou, když tancuju? A jsem epileptik nebo jen posedlý? A zásadní: Proč "nahoře bez" byla nevěsta jen pár vteřin, zatímco ženich běhal polonahej polovinu filmu??? Závěrem: Copak na samotě u lesa, tam jenom mrholilo, zato tady opravdu "Chčije a chčije..." (01.05.2022)

Polsko-izraelský snímek „Démon“ ukazuje, jak je možné natočit trochu jiný horor, originální, se silným sociálním přesahem, a přitom zůstat nadále zajímavý a nenudit. Alespoň z mého pohledu byl snímek velmi zajímavý a nenudil jsem se ani chvíli. Je z toho cítit evropská filmařina a je to dobře. Dává to klasickému vymítačskému tématu skutečně něco naprosto odlišného. (11.03.2020)