Démon

Svatba vymknutá z kloubů. Film o pokládání otázek a utíkáním před odpověďmi. Svatebčané v alkoholovém opojení odmítají racionálně řešit nakupené problémy týkající se nalezené kostry a bláznivého ženicha, podobně jako se v alegorické rovině polský národ jen problematicky vyrovnává se svou minulostí. Démon je film vyprávěný jakoby v opojení smyslů, pod vlivem. Velmi dovedně předvádí ten stav, kdy člověk trochu vnímá, trochu blouzní, motá se po světnici a je jako kdyby mimo sebe. Zde se do toho připlete ještě jakýsi duch dybbuk, ale to je spíše méně důležité. Je to art, ale art divácky vděčný, atmosférický, opojný a až překvapivě vtipný, na mnoha místech se celý sál s chutí smál. Wrona byl velký talent a je ho škoda. (23.03.2016)

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Démon. Minulosti? Alkoholu? V nitru každého z nás? Sardonická veselice, při které chlast teče proudem a dybbuk s vodkou nemilosrdně obnažují lidské charaktery a národní svědomí. Horor za tím nehledejte, to by se museli vykašlat na ducha z židovského folklóru a ještě více oloupat povahy destiláty uvolněných svatebčanů. Jsem přesvědčen, že wedding planner z Melancholie Udo Kier by kolem nich chodil s teatrálně zakrytým obličejem, aby je neviděl.. (13.10.2016)

Když se na polskou svatební veselku přižene Dybuk, může z toho vyjít docela slušný Mindfuck. Zajímavé dílo, nic podobného jsem, myslím, ještě nikdy neviděla. Zvláštní, tíživá atmosféra ve spojení s působivou hudbou je poctivě budována již od začátku filmu. Můj obdiv patří hercům, zejména Itayi Tiranovi, ten si to vyžral nejvíc:) (21.01.2017)

Polskou kinematografii jsem měl vždy rád, dala světu spustu skvělých jmen a děl. Tohle mne však absolutně zklamalo. Tvůrci jakoby se nemohli rozhodnout, zda se vydat cestou psychologického dramatu (což bych asi uvítal spíše), nebo duchařského horroru (to bývá těžší). Nakonec zůstal snímek ne na půl, ale na čtvrtině cesty. Slušná kamera, zajímavé lokace, standardní hudba (výborný folklor) a obstojné herecké výkony. Co je všechno platné, když jsem během sledování postrkoval ručičky hodin očima. Přitom jsem si vzpomněl na vynikající Petrolejové lampy, kde oním duchem-démonem je syfilis. Kdyby se tvůrci vydali podobným směrem (jenže by jim chyběli Čepek a Janžurová), vytvořili by možná silný film. Jenže kdyby... Takhle divák sleduje pouze nepodařenou svatbu, kterou překazí bubák, avšak osudy postav jsou mu lhostejné... Horor tedy rozhodně ne, bát se není čeho. P.S.ani se nedivím, že se po premiéře režisér oběsil....je to fakt na mašli. (04.11.2016)