Démon

Komorní, až divadelní (ano, dokážu si to představit jako divadelní hru) s notně velkou nadsázkou polský Vymítač ďábla aneb když na polskou veselku zavítá dybuk. Jenže tohle by bylo hodně povrchní přirovnání. Wronův film nakládá jak s tradiční židovskou legendou o dybukovi, tak se ohlíží po ne vždy příjemných úsecích polské historie. Film mě zaujal hlavně střízlivým, až realistickým pojetím, nádherným prostředím, hodně dobrými postavami (otec nevěsty, matka nevěsty, ostatně i nevěsta samotná, ale hlavně na svatbě přítomný doktor), až typickým polským humorem (znovu doktor, klasické řešení svatebního problému - všechny ožrat) a vnitřně nepříjemnou atmosférou a děsivostí vycházející z povahy/polohy "dělejme, že se nic nestalo". Chápu, že většinovému a mainstreamovému horrorovému divákovi to asi moc neřekne, ale když se do toho dokáže člověk ponořit, dokáže si to užít. Já si to užil. A ať už zdejší přispěvatelé a přispěvatelky píší jak chtějí, že tohle s horrorem nemá nic společného, pravdu rozhodně nemají. 3,5* (28.03.2024)

Když se na polskou svatební veselku přižene Dybuk, může z toho vyjít docela slušný Mindfuck. Zajímavé dílo, nic podobného jsem, myslím, ještě nikdy neviděla. Zvláštní, tíživá atmosféra ve spojení s působivou hudbou je poctivě budována již od začátku filmu. Můj obdiv patří hercům, zejména Itayi Tiranovi, ten si to vyžral nejvíc:) (21.01.2017)

Démon má s hororem společného jen minimum. I když místy je atmosféra zvládnutá docela dobře, tak se přikláním spíše k dramatu. Přesto se dá dost věcí vyzvednout a oproti naší tvorbě jsou výrazné rozdíly a to jsem vážně nečekal. I když vlastně koukáme na neznámé herce, tak většina z nich zahraje lépe než 99% našich a to 1% tvoří elita typu Roden. Ač jsem se místy nudil a koukat na zlité Poláky není žádný šlágr, tak i přesto se dá vše docela zvládnout. To hlavně díky kameře, střihu nebo režijní práci, která je naprosto na jiné úrovni než u většiny našich snímků .. 7/10 = 71% (18.08.2016)

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Zřejmě jsem neměl náladu, ale nudil jsem se šíleně. Demon má s hororem společné minimum, vlastně nic, jedná se o drama na svatbě Poláků- tenhle výrok je možná nejděsivější z celého filmu. Párkrát zafunguje humor od doktora, ale jinak ztráta času za mě. Potěší alespoň slušná řemeslná stránka, s kterou Poláci narozdíl od nás problém nemají. 40% (08.08.2016)