Martrix

Líbila se mi první půle, kdy to vypadalo na nezběsilou komedii s jemným humorem. Prostředí kolem vážné hudby, chytré postavy s pochopitelnými motivy a jedno dobře vystavěné nedorozumění. Jenže ona se ta zběsilost nakonec na povrch prodrala skrze klišé o tom, že když se starý mrňavý chlap ožení s mladou, krásnou herečkou, tak ho žárlivost připraví o rozum a důstojnost. Jestli bych dal prvním 45 minutám 4 hvězdy, tak tomu zbytku max. 2. To charakterové mrzačení postavy žárlivého manžela, mě moc nebavilo. Ostatně co by mělo být zábavného na plánování vraždy vlastní ženy? Závěr už byl vysloveně utahaný.

Vizuálně moc pěkné, hudba bezva, ale příběh od druhé půle poskřípává. Ovšem ta první patnáctiminutovka, ta byla díky bladerunnerovské přitemnělosti skvělá. Pak tvůrci rozředili noir atmosféru kačerem Howardem, trapným vtipkováním a hloupými zvraty. Škoda.

Že se o tomto dílku psalo i v USA se nedivím. Takový bizár se jen tak nevidí. A tím nemyslím muzikál v SF seriálu. Užili jsme si ho v nedávné Podprostorové rapsodii a chvíli před tím se dost často prozpěvovalo i v The Orville. Ale pozor...to neznamená, že před tvůrci nesmekám za velmi kvalitní produkci a hlavně...za to velké fan srdíčko. Ti lidi tohle dělají hlavně pro sebe, ve svém volném čase a dělají to nejlépe jak umí. Nejsem si jistý, jestli západní divák pobere ten ústřední fór s dovolenou, resp. s jejím převáděním, protože takhle to třeba v USA nefunguje, ale zcela jistě si to zvlášť amíci vynahradí zvolenými písněmi. Můj šálek kávy to není, ale kdyby mi někdo přiložil pistoli k hlavě a dal mi vybrat, jestli se podruhé podívám třeba na Rebel Moon, nebo na tohle...neváhám ani vteřinu. PS: filmeček je k vidění na Youtube

V mých očích je Snyder už několik let horkým adeptem na člena klubu tuponošů, kterým kraluje Paul W.S. Anderson, po jehož boku nesměle vykukuje viceprezident Roland Emmerich. Rebel Moonem mě Snyder definitivně utvrdil, že pozice císaře blockbusterového nevkusu, patří jemu. Andersona už dávno překonal. Skvělí Watchmen a Muž z oceli jsou tímto pohřbeni pod Sucker Punch, oběma Ligami spravedlnosti, Armádou mrtvých a tímto nejnovějším nepodarkem tak hluboko, že by od teď musel dělat už jen dobré filmy, abych ho zase začal brát vážně. Což se nestane, protože na nás vyzvrátí druhou část RM a dokonce vyhrožuje i dalšími Steroidmeny. Že bude Rebel Moon stylizovaná blbina, to jsem tak nějak čekal. Ale že to bude tak nezáživná nenápaditost? Tohle má být mnoho let hýčkaný projekt? Scénář psali tři lidi? To asi jeden psal souhlásky, druhý samohlásky a třetí dělal tečky za větami, ne? Fandům Star Wars musel padnout balvan ze srdce...jestli si mysleli, že nic horšího než poslední trilogie nemohlo vzniknout, tak děcka, kurnik, mohlo! Chybělo jen málo a tahle utahanost by se odehrávala ve vašem milovaném universu! Nic, nebudu si otloukat pazoury chrlením hnojolativů. Je to načančané nic s jedním relativně překvapivým momentem. Dialogy jsou blboučké, postavy mezi sebou nemají žádnou chemii...jak by mohly, když jen tak existují. Jejich skon, nebo přežití mi bylo buřt. Ten film je jednoduše plochý a bez emocí. Takže není ani nechtěně směšný. Vysaje z vás energii a zprotiví vám aspoň na den žánr s-fantasy; i zpackaný Creator je vedle Rebel Moon film roku.

Samozřejmě jsem tento film viděl už před těmi třiadvaceti lety a byl jsem nadšený stejně, jako většina ostatních. Optikou tehdejšího aninetřicátníka jsem hýkal blahem nad tím mindfuckem...sežral jsem ho Fincherovi i s navijákem a hlavně nad tím anarchistickým smrádkem, protože už tehdy se ve mě formoval zapřísáhlý odpůrce konzumu a ovcovitosti. Dnes vím, že jsem byl jen naivní čtvrtanarchista...tzn. pokrytecký velkohub, který sice Jackovi fandil, ale nikdy by do jeho klubu rváčů nevstoupil. Takže dnes tento film hodnotím ve dvou rovinách. Ta první se týká tvůrčích aspektů. Fincher tady potvrdil, že Sedm nebyla náhoda a že je to opravdu vynikající režisér. Stejně tak Norton navázal na skvělý výkon v Prvotním strachu a upevnil svou pozici herce první třídy. Pitt s Carter už jen tvrdili muziku, protože o nich nikdo pochybovat nemohl. Po filmové stránce nemáte co vyčíst, jde o skvostné řemeslo. No a teď ta druhá rovina, která je velmi podstatná. Obsah, příběh, pointa, přesah... . Dnes to vcelku logicky vidím jinak...jsem jiný člověk. Díky vstřebáváním informací a sbírání zkušeností, jsem logicky musel mnohé své postoje zrevidovat. To rebelství a pábení anarchismu teď vnímám spíš jen jako hračky v rukou schizofrenika. Zato v tom druhém plánu vidím, jak znepokojivě snadné je strhnout na svou stranu slabochy, kteří se přidají ke komukoliv s kompasem...i kdyby je vedl přimo do propasti. Je tolik lidí, kteří neví co si počít se životem, protože nenašli žádný cíl, účel...a tak ten život rádi odevzdají někomu, kdo má Plán. To označení ovce je sice přesné, ale někdy může vzbuzovat dojem, že jde o neškodné tvory. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Snadno manipulovatelný hlupák vloží všechnu svou energii kamkoliv mu jeho vůdce (guru, hlava teroristické organizace, generál, politik...) zavelí. Možná tvůrce přeceňuji, ale myslím že i tohle je v Klubu rváčů zakomponováno s jasným záměrem diváka zneklidnit. Věřím, že to není jen příběh o schizofrenikovi, který stvořil klub vytloukačů mozků. Kdybych si to myslel, tak bych Klub rváčů ocejchoval jako jeden z mnoha filmů, kterým hollywooďani podprahově(nejen) implantují do mozků diváků takovou míru násilí, že si USA všechny ty střelce v obchoďácích, všechny ty masové vrahy a úchyláky prostě zaslouží. Každopádně i dnes dám plnou palbu hvězd...ale z jiných důvodů, než kdysi. Tentokrát jsem viděl meta výlet do hlavy pošahaného chlápka...psychoMatrix 4 1/4.

Prci, prci, prcičky: Školní sraz, funguje úplně v pohodě i jako samostatný film; nemusíte se tedy prokousávat předcházejícími pokusy, zopakovat úspěch jedničky. Přesto, pokud jste prcičkoví panici a panenky...doporučuju na ni předtím mrknout. O čem je "dvojka"? No, o prcání a neprcání, přece. Zase? Jo, čemu se divíte? Dokud není člověk tam dole mrtvola, řeší tyto věci stejně intenzivně, jako ve dvaceti. A hlavní hrdinové filmu tam dole rozhodně mrtví nejsou, protože je jim jen o 13 let víc, než když se zbavovali panictví v prvním filmu. Jsou to třicátníci, kteří se vyrovnávají s novými problémy, které tentokrát přináší manželství, rodičovství, kariéra... . Ale ne všichni. Je tady totiž Stifler a díky němu všichni prožijí ne tak úplně vydařený návrat do minulosti. Byl jsem příjemně překvapený, že si tento film nenese stigma názvu a mizerných pokračování. Je to vtipné, fekálního humoru je minimum ...jakoby dospěli i tvůrci, nemoralizuje se...co víc by člověk mohl od americké komedie chtít? Snad jen ta stopáž je zbytečně nafouknutá. Ale čas to byl strávený pohodově. Ve společnost sympatických postav, které zápasily s problémy...které jsou, byly, nebo budou řešit skoro každý. Záleží na tom, ve které z těch postav se najdete vy, jako divák. Já jakožto fincherovský typ, sledoval peripetie ostatních s blahoskloným, ale i trochu závistivým úsměvem. Nepochybuji o tom, že ozáci zamáčknou slzu dojetí a stifleráci budou hned žhavit telefony, aby uspořádali další slezinu klidně už po půl roce. Skoro bych i řekl, že pro dospělé jsou Prci, prci, prcičky: Školní sraz lepším filmem, než origin. Uvidím za pár let, to si dám oba filmy jako kombo.

Zdráhal bych se tento film označit jako parodii. Podle mě je daleko trefnější citace jedné z postav v závěru: Léta jste čtenáře obelhávali a vysmívali se jim, trápili jste nás nečekanými konci, které nedávaly smysl! Na posledních pěti stránkách jste uváděli postavy, které předtím v knize vůbec nebyly! Vy jste odpírali vodítka a informace, které by nám umožnily odhalit viníka. Ale teď se karta obrátila. Miliony rozhněvaných čtenářů detektivek, se konečně dočkají své pomsty! Ano Neil Simon si utahuje z žánru seriálových detektivek. Vzal si na paškál ty nejznámější detektivy...tak známé, že i já, který je nesleduje o některých z nich slyšel. Mnoho lidí pozná Columba a Poirota. Některým při odhalování motivů, resp. objevování vazeb v napohled nestejnorodé skupině lidí, naskočí podobnost s Vraždou v Orient expresu a ti znalejší najdou mnoho dalších odkazů na různé detektivky. Naznačuji tím, že aby jste si tento kousek opravdu užili celý, je potřeba být zapálený fanda žánru. Pak oceníte nejen casting, ale i mnoho detailů. A v tom vidím slabinu tohoto filmu. Dost pochybuju, že generace lidí, kteří ujíždí na starých detektivních seriálech (které byly známé v roce 1976!), ocení Simonův humor. Chytrý tak, že si dovolí i absurditky. Spousta špičkování, narážek, dvojsmyslů...tohle já opravdu můžu a první půli filmu jsem se tetelil blahem a moc jsem si přál, aby se to nepokazilo. Což se mi tak úplně nesplnilo, protože těch postav bylo moc a Simon si podle mě ukousl příliš velké sousto. Závěr byl méně o tom chytrém verbálním humoru...slovo dostaly hlavně absurditky, které se na můj vkus přemnožily. Přesto mi to nekazí vynikající dojem z úvodních třiceti minut. Taková salva vtípečků, to dnes nikde neuvidíte. Takže pro mě to není jen parodizující blbinka, ale filmový bombónek, který si nepochybně ještě někdy pustím.

Francouzi loupeže v komediálním pojetí prostě umí. Ať už je v hlavní roli Belmondo, Depardieu s Richardem, nebo Renem, či trojka Bernard Blier, Michel Serrault, Jean Lefebvre ve velké záchodové loupeži, je v tom spousta vtipu a nápaditosti. Prachy v prachu za zmiňovanými kousky nijak zvlášť nezaostávají, byť stejně jako většina tuzemských diváků, ani já neřadím Auteuila s Jugnotem mezi top herce zlaté éry francouzské kinematografie. Asi i neprávem, ale tak to je. Ta špetka charisma, která jim v mých očích chyběla, byla dorovnána velmi dobrým dabingem, takže mi vůbec nic nebránilo bavit se tréninkem přepadení i podvratnými dialogy v bance. Zmiňovaný sociální přesah je v tomto případě vcelku kontroverzní, protože ospravedlňuje a vlastně oslavuje lupiče, jakožto oběti nezaměstnanosti. Ale je to komedie, tak jaképak moralizování a rozbory. Jako bonus se diváci pokochají výstavními ňadry krásných žen...to už dnes bývá jen velmi málo k vidění, obvzlášť když je evidentní, že jde o scény z pohledu příběhu zcela zbytečné. Takže suma sumárum, Prachy v prachu jsou ideální volbou, pokud si chcete odpočinout od dnešní upjaté, wokeshitismem spoutané, často vtipuprosté a tuctové kinematografie.

U romantických komedií je pro mě zásadní poměr mezi humorem a patosem. Občas se stane, že to pěkně ladí, to když je to třeba čistá komedie s romantickým koncem. Nebo když romantiku ředi nekorektní humorno, třeba v podání Sandlera. Zatímco jsi spal do výše uvedených kategorií nezapadá. Je to čistě romantický příběh okořeněný humorem. A trpí všemi neduhy, které vás napadnou. Je přeslazený i díky faktu, že se odehrává přes vánoce a hrdinka je osamělý sirotek. Spousta zavlasypřitažeností. Ale ...s výjimkou závěru je to všechno moc pěkně pospojované. Funkčně, místy i chytře a v první polovině i vtipně. Jednoduchá a milá zábava s fajn postavami. Za své to bohužel vezme v okamžiku, kdy ten humor vytlačí láskobolení. To už mi z uší tekl karamel. Za první půlku bych 4* klidně rubnul, ale ta poslední třetina to pohnojila.

Režijně velmi nezajímavé a nudné. Napětí žádné.... prostě banda ulrablbounů vykrádá sejf. Flashbacky jsou díky nezajímavým hercům i neschopnému režisérovi nefunkční a mají na té neatmosféře lví podíl. Béčko o béčkových lupičích, navíc v duchu nablblých brazilských telenovel. Existuje tolik vynikajících filmů, ke kterým se nikdo nenamáhá udělat ani titulky a přitom takový brak získal dabing. Odpad! patří distributorům tohoto neskvostu. Tvůrcům dám aspoň tu jednu *, ale popravdě ani nevím za co.