Martrix

Způsobů jakým si vybírám filmy je víc, ale nejčastěji využívám možnosti této databáze, tzn. líbí se mi scénář, režie, herečka...chci od nich vidět víc. Je to stejné jako s hudbou. A pánové Alexander Payne, Jim Taylor mě už několikrát přesvědčili, že svou práci umí. Opět je to podvratné...čím víc jste Američan, tím víc se budete šklebit. Klasické šprťáctví sice nemají rádi ani tam, ale ctižádostivé a dravé dítě je snem většiny rodičů. Ovšem Tracy...to je exemplář i na tamní poměry. Představte si Hermionu v jejich šestnácti letech...která ale nepotkala Harryho s Ronem. Aktivní šprtka s nejvyššími ambicemi. A pak tady máme dobrosrdečného sportovce, zhrzenou lesbičku a puberťačku v jednom a profesora McAllistera. Tyto postavy mají na první pohled společného jen pramálo, ale díky šikovným scénáristům můžeme sledovat, kam až mohou ambice Tracy, trocha smůly a jedno špatné rozhodnutí, přivést bezúhonného profesora. Všechno působí vcelku civilně, není tam ta typicky filmová načančanost...vidíme relativně standardně se chovající lidi v normálním prostředí. Tracy sice občas působí jako karikatura, ale jsem si jistý, že i na takové exoty se dá v amerických školách narazit. Reese Witherspoon se do role Tracy parádně hodila...občas mě z ní až mrazilo, protože z takových lidí vyrostou fanatické aktivistky, které jsou schopné upalovat lidi. Tady byla jen na začátku spirály, po které se profesor McAllister vydal do míst, kde mu na hlavu dopadlo karmické kladivo. Bavilo mě to. A ani trochu mi nevadí ta rozvolněná pointa v závěru, protože je součástí chytrého scénáře. Ona totiž nabízí hned několik "ponaučení". A jedno z nich mě provází celý život. Vše co jsem v životě udělal, mě dovedlo až sem, do této chvíle. A to není na nováčka, vůbec špatné. 

Ve stejném roce, nezávisle na sobě, vznikl také Beetlejuice. Společné toho mají na první pohled hodně. Duchové, kteří nechtějí přijít o své strašidliště, mix komedie a skorohororu, solidní herce a velmi dobré triky. Přestože budu oba filmy hodnotit stejným počtem hvězd, tak u mě to v tom pomyslném souboji vyhrává Beetlejuice. Jeho tři hvězdy jsou jen na dostřel od čtyř. Burton byl mnohem hravější, vynalézavější a díky maniakální postavě skřetodémona i hororovější. Přidejme výraznější vizuál a hudbu a najednou vám bude Dům veselých duchů, připadat jako infantilní a obsahově řídká veselohra, která zvlášť ve druhé půli postrádá šmrnc. Tím pádem dám také tři hvězdy, ale ty jsou stejně vyčpělé jako film sám. Dvě třetinu času jsem se nebavil. 2 a půl*.

Jedničku jsem viděl včera, takže můžu klidně napsat, že dvojka je v mnoha ohledech lepší. Je vidět, že Philippe Lacheau zraje jako víno ...nejspíš pod laskavým dohledem krásné Elodie Fontan. Navíc je to relativně mladý chlapík, takže je nač se těšit. Kdoví, třeba se dočkáme i trojky. Ten námět má pořád co nabídnout a tahle parta scénáristů je dostatečně kreativní na to, aby přišla opět s novými fóry. Tentokrát jsem se párkrát smál i nahlas a to se mi moc často neděje, takže velká spokojenost a u hodnocení není proč váhat. Je to ztřeštěné, ale nehloupým způsobem a v závěru mi bylo Grega až líto. To jeho počáteční šméčko vyrašilo do solidního průšvihu. O to uvěřitelněji působil závěr a závěr závěru... . Možná ještě jednou mrknu na Super-Blba...třeba jsem Philippovi Lacheau jen potřeboval přijít na chuť. Trochu Frantíkům závidím...narozdíl od té naší, jejich tradice kvalitních komedií neumřela a ani se nijak drasticky netransformovala.