Martrix

Způsobů jakým si vybírám filmy je víc, ale nejčastěji využívám možnosti této databáze, tzn. líbí se mi scénář, režie, herečka...chci od nich vidět víc. Je to stejné jako s hudbou. A pánové Alexander Payne, Jim Taylor mě už několikrát přesvědčili, že svou práci umí. Opět je to podvratné...čím víc jste Američan, tím víc se budete šklebit. Klasické šprťáctví sice nemají rádi ani tam, ale ctižádostivé a dravé dítě je snem většiny rodičů. Ovšem Tracy...to je exemplář i na tamní poměry. Představte si Hermionu v jejich šestnácti letech...která ale nepotkala Harryho s Ronem. Aktivní šprtka s nejvyššími ambicemi. A pak tady máme dobrosrdečného sportovce, zhrzenou lesbičku a puberťačku v jednom a profesora McAllistera. Tyto postavy mají na první pohled společného jen pramálo, ale díky šikovným scénáristům můžeme sledovat, kam až mohou ambice Tracy, trocha smůly a jedno špatné rozhodnutí, přivést bezúhonného profesora. Všechno působí vcelku civilně, není tam ta typicky filmová načančanost...vidíme relativně standardně se chovající lidi v normálním prostředí. Tracy sice občas působí jako karikatura, ale jsem si jistý, že i na takové exoty se dá v amerických školách narazit. Reese Witherspoon se do role Tracy parádně hodila...občas mě z ní až mrazilo, protože z takových lidí vyrostou fanatické aktivistky, které jsou schopné upalovat lidi. Tady byla jen na začátku spirály, po které se profesor McAllister vydal do míst, kde mu na hlavu dopadlo karmické kladivo. Bavilo mě to. A ani trochu mi nevadí ta rozvolněná pointa v závěru, protože je součástí chytrého scénáře. Ona totiž nabízí hned několik "ponaučení". A jedno z nich mě provází celý život. Vše co jsem v životě udělal, mě dovedlo až sem, do této chvíle. A to není na nováčka, vůbec špatné. 

Ve stejném roce, nezávisle na sobě, vznikl také Beetlejuice. Společné toho mají na první pohled hodně. Duchové, kteří nechtějí přijít o své strašidliště, mix komedie a skorohororu, solidní herce a velmi dobré triky. Přestože budu oba filmy hodnotit stejným počtem hvězd, tak u mě to v tom pomyslném souboji vyhrává Beetlejuice. Jeho tři hvězdy jsou jen na dostřel od čtyř. Burton byl mnohem hravější, vynalézavější a díky maniakální postavě skřetodémona i hororovější. Přidejme výraznější vizuál a hudbu a najednou vám bude Dům veselých duchů, připadat jako infantilní a obsahově řídká veselohra, která zvlášť ve druhé půli postrádá šmrnc. Tím pádem dám také tři hvězdy, ale ty jsou stejně vyčpělé jako film sám. Dvě třetinu času jsem se nebavil. 2 a půl*.

Jedničku jsem viděl včera, takže můžu klidně napsat, že dvojka je v mnoha ohledech lepší. Je vidět, že Philippe Lacheau zraje jako víno ...nejspíš pod laskavým dohledem krásné Elodie Fontan. Navíc je to relativně mladý chlapík, takže je nač se těšit. Kdoví, třeba se dočkáme i trojky. Ten námět má pořád co nabídnout a tahle parta scénáristů je dostatečně kreativní na to, aby přišla opět s novými fóry. Tentokrát jsem se párkrát smál i nahlas a to se mi moc často neděje, takže velká spokojenost a u hodnocení není proč váhat. Je to ztřeštěné, ale nehloupým způsobem a v závěru mi bylo Grega až líto. To jeho počáteční šméčko vyrašilo do solidního průšvihu. O to uvěřitelněji působil závěr a závěr závěru... . Možná ještě jednou mrknu na Super-Blba...třeba jsem Philippovi Lacheau jen potřeboval přijít na chuť. Trochu Frantíkům závidím...narozdíl od té naší, jejich tradice kvalitních komedií neumřela a ani se nijak drasticky netransformovala.

Už podruhé se mi Philippe Lacheau přitrefil do vkusu...resp. neminul ho takovým obloukem, jako v případě Nicky Larson: Agent amatér. Což ovšem neznamená, že bych u Alibi hýkal smíchy. To zase ne. Ale oceňuju pár dobrých nápadů ...hlavně v první půli a především nízkou míru trapných a fekálních fórů. Navíc to vcelku odsýpá, není to hloupé a přestože se vysloveně originálního humoru nedočkáme, má to feelgood atmosféru. Tvůrci netlačí na pilu, nenatahují stopáž...prostě se jen snaží bavit. A vcelku se jim daří minimálně nenudit. Vadilo mi jen hnusné chování ke zvířatům, ale k dobru připočtu neokoukané evropské ksichty, z nichž je ten Elodie Fontan velmi koukatelný. Vidím to tak na 3 a půl, takže poctivé 3.

Nemůžu říct, že bych vysloveně ujížděl na nekorektních komediích, kde se postavy chovají jako excentričtí retardi a většina humoru stojí na urážkách, trapasech a pravdách o kterých se nemluví. Ale třeba u nedávno viděného Méďa 2, nebo Zprávař: Příběh Rona Burgundyho, jsem se vcelku dobře bavil. Sám jsem nadbytečně upřímný a žádná verbální tabu nemám, ale slovo péro mi zase tak srandovní nepřipadá a to ani ve spojení s kurzem orálního sexu a Evou Mendes, která má tu pusu tak velkou, že by si při "tom" mohla zároveň i čistit zuby. Vidíte? Tohle byl třeba trapnej fór tahanej pře moje IQ 117. Nefunguje to uplně stejně, jako většina vtípků v Bengách. Henchy totiž není Seth MacFarlane ani Will Ferrell, natož třeba Pat Proft, nebo Shane Black(minulého století). On se pouze snaží o podobný styl humoru. Jenže ani celá rota Frat Packu by neodvedla pozornost od faktu, že Benga nejsou krvavej stejk, ale spíš tofu. Je to tak, Henchy je co se týče humoru vegetarián...uvědomělý, chytrý a jistě sympatický chlápek...takový, který umí fóry převyprávět, umí o nich mluvit, ale neumí je dělat. První třetina byla vcelku OK, protože obě hlavní postavy měly míň prostoru. Jak se ale rozjelo "vyšetřování" a Wahlberg začal herecky preludovat a vytrvale pracovat na čurákovitosti své postavy...šlo to do kopru. A z kopru do hnoje, když se k němu přidal i Ferrell. Detektivka nedopečená, komedie přepálená, ale nedochucená...Polreich by nejspíš řekl...kamaráde, hoď to do hajzlu a začni znova. A vem to zgruntu...vrať se na základku. Přitom nejde o to, že byly ty fóry vysloveně slabé...na papíře to nejspíš fungovalo dobře, ale nepovedlo se to oživit a prodat. Což jde i za jinak šikovným Adamem McKay. Aspoň já se tedy moc nebavil. Už teď si nejsem schopen vzpomenout na nějakou opravdu dobrou hlášku.

Filmů s podobným námětem...tzn. falešným manželstvím je poměrně dost a mnohé z nich končí jako přes kopírák. Stejně jako u pohádek, to ale nemusí být špatně. Zelená karta, Návrh...ničím mě to neuráželo, bavil jsem se. A to samé platí i o tomto filmu. Sandlera mám rád a Buscemi spolu s Aykroydem potěšili stejně, jako výstavní zadek Jessica Biel. Tvůrci naštěstí netlačili na pilu a pojali to "gayovství" vcelku vkusně a navíc...jo, nějak tak to kdysi vypadalo. Jsem si dost jistý tím, že takový film prokázal komunitě lepší službu, než když jsou dnes LBGT+ postavy na sílu cpány všude. Osobně jsem na to velmi háklivý, protože jedna věc je vybojovat si stejná práva a zacházení jako ostatní a věc jiná budovat iluzi, že jich je tolik, že mají být všude. Jsem si dost jistý, že dnes by byl scénář Když si Chuck bral Larryho ostře sledovaný, zcenzurovaný a velmi pravděpodobně "dovyladěný" tak, že by film nakonec bavil jen gaye. Kdežto tahle 2007 verze má potenciál pobavit všechny. Škoda přepálené stopáže, ale ty čtyři hvězdy nakonec dám...kanadský oddávající a jeho kruh byl dokonalý.

Za ten hloupě scestný český název, patří českému distributorovi kopanec do holeně. Na druhou stranu...bez něj bychom Barney's Version třeba neviděli. Sledujeme Barnyho život, který se v mnohém nelišil od toho, co se děje nám, nebo lidem kolem nás. Skoro se chce napsat, že je to příliš běžné na to, aby o tom vznikl film. Jenže příběh je jen tak dobrý, jak dobrý má konec a jak dobrý je vypravěč. Opět výborný Giamatti provedl diváky i nudnějšími pasážemi až k závěru, který objasní vraždu/nevraždu, ale hlavně ukáže, že i velmi milující člověk musí nést následky svých chyb. Je snadné ztratit něčí důvěru, společný život a někdy dokonce i celou minulost. V krátké době je to už druhý film, který má pomalejší rozjezd, ale o to silnější hořkosmutnou tečku. Snad mi tím vesmír něco nesignalizuje.

Na dobu vzniku, má tento nehoror překvapivé množství sympatických aspektů. 1. Je to chytře napsané...i přes nemálo odlehčených momentů nejde o parodii, nebo výsměch žánru. Jádro příběhu tvoří touha osvobodit se z vlivu něčeho, někoho. 2. Estetika a hudba éry němých filmů doslova bije do očí. V tom dobrém slova smyslu. 3. Stopáž reflektuje plnost příběhu. Ten zvyk dělat filmy aspoň devadesátiminutové, aby si divák za cenu vstupného přišel na své, stojí za hromadou vaty, o kterou divák vůbec nestojí. Takže za mě spokojenost. Slabé 4*

Osmihodinový maraton je u konce...a ano, závěr je lehké zklamání. Patos, chaos, patos. Západní divák který čekal epic finále se závěrečnými fightem, musí být poněkud rozčarován. Ale vlastně mi to zase tak moc nevadí. Líbí se mi ten pozitivní závěr, který vlastně dělá z předchozího dění "jen velmi bolestivý porod". Měřeno evolučními stopkami pouhé mrknutí...během kterého prožilo lidstvo apokalypsu, transformaci a zrození. Ta myšlenka neolidí se mi líbí. Fajn seriál z desítkami silných momentů a dobrých nápadů, nabídl i vydatnou porci zábavy, aniž by to bylo na úkor logiky. Jihokorejský nadprůměr.

Opět si neodpustím srovnávací rýpanec do amerických seriálů. Tvůrci Sweet Hone pracuji s několika hlavními postavami a desítkou vedlejších, které jsou ovšem opentleny historii, motivy...i přes ta zaměnitelná jména jsou pro diváka důležitou součástí děje. Snad s čestnou výjimkou Her o Trůny, si západní produkce takové postavy hýčká a když už je zlikviduje, udělá z toho highlight moment epizody. Ve Sweet Home? Poslední epky kosí vedlejší postavy přesně tak, jak se na postapo odehrávající se v nebezpečném světě sluší. Třeba v této epce padne hned několik důležitých postav. Je tedy velmi pravděpodobné, že finále přežijí jen vyvolení. To se cení.