Martrix

Díky závěru silná epizoda. Téma dětí, které opouští jejich rodiče, resp. složité vztahy mezi nimi, jsou v Resident Alien velmi užívaným motivem. Možná až moc, ale díky dostatečně zajímavé lince s emzáky to nevadí. Karty jsou odkryté, všechny důležité postavy už v ufouny věří, takže finále řady bude nejspíš týmovka. I když bych moc rád další pokračování, je to dobrá příležitost jak to celé ukončit. I když....pokud mohou šediváci a vlastně i Harry mazat vzpomínky...mohl by to být i nekonečný seriál.

Film o ženách, domácím násilí, tyranských otcích, lesbičanství a genderové nerovnosti, více či méně životopisný...natočený a napsaný ženou.... . Skoro se nechce věřit, že nejde o kalkul producentů, kteří rychle pochopili na jaké filmy dostanou dotace a kterému typu filmů se dostane automaticky více pozornosti na festivalech. A o který projeví zájem i většina VOD. No, proč ne. Marinette tedy není jen film o vzestupu a profesionalizaci ženského fotbalu ve Francii, ale hlavně o dívce, která se skrze výše popsané těžkosti prokousává k úspěchu. I přestože byla Marinette Pichonová velká hvězda, dozvídáme se, že ty největší boje se odehrávaly v jejím soukromí. Vlastně je s podivem, že se to vše podařilo nacpat do devadesátiminutového filmu. Takže je jasné, že se tvůrci nemohli pouštět do hloubky a spíš než vtahující, vytvořili příběh informativní a přes šťastný konec i obviňující. Za vyzdvihnutí stojí především výkon Garance Marillier a sluší se i teď zatleskat Marinette Pichonové. Její přïběh za zfilmování určitě stál. 65%

Další důkaz, že v USA nežijí jen kreténi, resp. že bychom se neměli nechat ovlivňovat tím, jak jsou USA prezentované v mainstreamových filmech a seriálech. Někomu tento seroš připomíná mou milovanou Futuramu, ja bych po první epce zvolil jinou asociaci. Ugly Americans na mě působí spíš jako starší brácha Piklírny. Tzn. nekorektní směs bizáru a humoru, který si bere na paškál kde co. Rozjezd fajn.

Pokud nejste fandové italských stupído infantilíto komedií a la Maléry pana účetního, tak asi tento film neoceníte. Ten poměr mezi opravdu dementním humorem a povedenými fórky, je v mých očích tak 40:20. Zbytek jsou předvídatelné a většinou hloupé gagy, které ale neurazí a udržují diváky u vědomí, že sledují komedii. Pokud máte infantilní, zběsile přitroublý humor rádi, tak vám dokonce prokrví bránice. Tak trochu závidím všem, které rozveselí pohled na klaunské vystoupení. Současně ale dodávám, že "práci" klaunů považuji za velmi těžkou. V případě Paola Villaggia smekám klobouk i s příčeskem. Jeho výkon byl v mezích fyzického herectví obdivuhodný. Když jde o nebezpečné a fyzicky náročné scény, mluví se nejčastěji o Cruisovi, J. Chanovi nebo Belmondovi, ale tenhle mužíček si s nimi vůbec nezadal. I proto nebudu tuto komedii dál dehonestovat. Prostě je to stará italská blbina. Pro mě je vrcholem tohoto "žánru" Bonnie a Clyde po italsku, na kterou tento film zdaleka nemá.

Čas od času se objeví někdo, kdo se snaží vnést do vyčpělého subžánru něco inovativního. Někdo kdo chápe, že svět nepotřebuje třicátou verzi Drákuly. Takže tady máme australské Svítání, švédský Ať vejde ten pravý, novozélandský seriál Co děláme v temnotách, latexové války Underworld, jarmuschovský Přežijí jen milenci, Flanaganovu Půlnoční mši nebo Torův Agresivní virus. Je tedy z čeho vybírat. Pokud vám tyto filmy a seriály nic neříkají, protože máte upírárny spojené pouze s rumunským krvesajem, trilogii o Bladeovi nebo romantickými výpotky Stephenie Meyer a Anne Rice, může vám 30 dní dlouhá noc posloužit právě jako můstek k trochu originálnějším kouskům. Pravda, originální je především díky prostředí ve kterém se odehrává. Upíři jsou tady ve znatelné výhodě, mohou lovit třicet dní v tahu a žrádlo jim nemá kam utéct. Navíc nejde o žádné upírské žabaře. Zima jim nevadí, jsou nesmrtelní, organizovaní, chytří. Tvůrci nepodlehli stupidnímu trendu vysvětlovat rodokmen příšer až do pátého kolene, takže jediné co víme je, že se nepovažují za lidi a že se stovky let snažili lidstvo přesvědčit, že neexistují. Tenhle koncept mi příjde rozumný a rozhodně žádné další rozbory nepotřebuji. Ostatně nedávno jsem četl vynikající knihu George R.R. Martina Sen Ockerwee, která mi ohledně původu upírů "udělala jasno". Ale zpět k filmu. Atmosféra mohla být stísněnější, některé hloupé momenty bych oželel a byť se mi Josh Hartnett moc líbil v Penny Dreadful, tady bych místo něj uvítal někoho ošlehanějšího (přestože jsem byl ušetřen českého dabingu, který je prý ohavný). Prostředí fajn, upíři měli bezva look, působili opravdu krvelačně a jejich boss byl fakt hnusoň. Kdyby si Slade trochu víc vyhrál s hudbou, nespoléhal hlavně na faktickou bezvýchodnost a nebýt pofidérního konce(komiksová předloha se nezapřela), zařadil bych 30 dní dlouhou noc do úvodního výčtu "lepších upíráren". Ale takhle je max. na seznam náhradníků.

Rozumím těm, kteří v LaRoy vidí kousek z Coenů. Já tam navíc vidím i závan Sheridana, konkrétně čistou texasárnu Za každou cenu. I když je jen málokterý umělec rád srovnáván s jinými, tohle by mělo Atkinsonovi lichotit. Ale aby nedošlo k mýlce, nejde o žádné kopírování, napodobování slavných amerických bizárníků. Tohle je prostě Texas. Lid je tam svérázný, krajina nezaměnitelná a ta hudba...typický zvuk kytary, který je s Texasem spojený stejně, jako chřestění ocasu s chřestýšem. A tahle rattlesnake atmosféra, která se z lazy žvanění ptákovin, během mrknutí změní ve smrtelný výpad, mě baví. Přesto bych byl s tím zařazením mezi komedie opatrný. Ano, postavička soukromého očka i bačkorářství Raye, nějaká ta pousmání vygenerují, ale síla tohoto filmu leží jinde. Dokonce není důležitá ani ta krimi složka. Hledání 250 tis USD sice nenudí a je úsměvně zašmodrchané, ale pro mě zasvítily jiné momenty. To když se ukázalo, že láska Raye nebyla jeho slabost, ale velmi, velmi smutná přednost. To když se v plné kráse ukázalo, jak ubohá je postava jeho ženy. Nebo odpověď staré ženy, proč trpí muži nevěru a lhaní. Tyto momenty bych v podobném filmu nehledal, takže o to příjemnější překvapení to bylo. Kdyby se jich tam podařilo naskládat víc...i když asi ani ne. Je dobře, že jsou vmíchané do takto odlehčené kriminálky. Žánrově zajímavá směsice. V mých očích Atkinson zabodoval.

Mnohými diváky je tento podivný animák vychvalován s tím, že je zábavnější než poslední disneyovky. Je to možné, protože poslední dva roky se wokeshitismem nakaženým animákům vyhýbám, takže naposledy jsem od mykimausníka viděl Raya a drak. A pak už ze zvířátkovin jen Kocoura v botách: Poslední přání. Ani jednomu z nich Leo nemůže konkurovat. Ne snad kvůli absenci humoru, nebo kvalitou animace, ale tahle netflixárna postrádá duši. Je fajn, že ještěra mluví dvorní dabér Adama Sandlera. Ovšem želvák v češtině ... za uši mě tahal jinak skvělý dabér Filip Jančík...tentokrát jako mizerný imitátor Václava Klause. Pokud to měl být ze strany režiséra dabingu fór, tak moje uši se nesmály. Ale dejme tomu, důležitý je především děj, dialogy, pointa... . Nic moc závadného tam není. Některé vtipy jsou dobré, jiné slabé, písničky jsou všechny slabé, některé spíš mizerné. Postavy jsou OK. Děj...asi taky, ale přesto na mě celý film působí vybrakovaně, plytce a chudě. Některé momenty byly dokonce trochu perverzní...písnička páťáků o tom jak stárnou...WTF? Vlastně pořádně netuším proč, ale tento animák na mě působil nesympaticky. Robert Smigel se jako scénárista zatím moc nepředvedl a tato už třetí spolupráce se Sandlerem, vlastně skončila podobně jako ty předchozí...tak nějak nedotaženě.

Po hooodně dlouhé době v kině. Olympia Brno. Kino poloprázdné a přesto se mezi tou cca dvacítkou lidí našli pitomci, kteří přišli o půl hodiny později, courali tam a zpět, nebo aspoň svítili mobilem. Sorry staří kinofilové, ale díky stále nižšímu prahu mé tolerance vůči bezohledným tupounům, se pro mě kino stalo spíš stánkem utrpení, než zábavy. Platit takový prachy za tak mizernou službu.... . Chodit do kina budu asi už jen na vás, Nolane, Camerone a Villeneuve. A to přestože zrovna Kong vs Godzillák, nabízí skvělé triky, dynamické akční sekvence...velké platno té megapodívané opravdu sluší. Tvůrci posunuli vizuální stránku filmu, zase o kus dál. Nic neodflákli, od začátku do konce moc pěkný pokoukání. Přitom těch momentů s podporou CGI, bylo opravdu požehnaně. Jak taky jinak, když se vůbec nedrželi zkrátka při psaní scénáře. Nové impérium je dobrodružné fantasy jak vyšité (rozuměj pohádka na stereoidech). Ale ano, asi takhle má vypadat americký blockbuster - no brain, just game. Míra zábavnosti se od posledně zvedla, protože tentokrát bylo vše mnohem, mnohem odlehčenější. Hodně pomohlo i obsazení mého oblíbence Dana Stevense a slušivý sestřih Rebeccy Hall, kterou vždy rád vidím. Bohužel jim to kazila postava užvaněného, rádozábavného černocha...tohle klišé je velmi zatuchlé. Nicméně toho žvanění nebylo mnoho, protože většinu stopáže obstaral příběh Konga....tentokrát byl "opravdovou" postavou v hlavní roli. Méně epic měřítko, trochu upravený scénář a klidně to mohl být film ze ságy Planety opic. Přitom i ta linka s lidmi byla důležitá a pěkně se s tou Kongovou prolnula. Vlastně ani nemám potřebu vynášet nějaká negativa. Jde už o několikátý Monarch universe film. Rubou se tam obří monstra, je to prodchnuté konspiračními a úsměvně nablblými teoriemi...jestli někdo čekal shakespearovský scénář, tak je jelito. Tohle má být především zábavná podívaná. Podobně jako Transformers, Jurský svět, Pacific Rim... . A za mě byla. Dokonce když zajdu dál a půjdu cestou srovnání celých sérií, tak Monarchversum nemá zdaleka tak kolísavou úroveň kvality jednotlivých filmů, jako třeba Transformersum a dost možná ani o moc kolísavější, než filmy Dinoversa. Nové impérium je tak dobře technicky provedené, že až to uvidí Roland Emmerich, tak mu závistí prasknou podvazky. Míra destrukce byla sice v Moonfall vysoká, ale vedle toho, co teď předložil Wingard, zaostává ve všech aspektech. Takže já jsem spokojený. Dostal jsem asi i víc, než jsem čekal. A celkový tón...sympaticky pozitivní nálada filmu, včetně závěru...to mě dokonce příjemně překvapilo. Je to američárna, co víc by jste sakra chtěli? Ty 4* dávám jako kompenzaci za ty dvojhvězdičkové filozofy, kteří jdou do kina na film s názvem Godzilla x Kong: Nové impérium a pak tady píší, že je to blbina. Dost možná jsou to ti pitomci, kteří dnes přišli do kina pozdě, nebo byli půl filmu nalepení na telefonu, nebo jsou to dokonce kino-ripáci, kteří sjeli na mobilu hned mezi prvními, špičkovou půlgigovou kopii z nějakého bulharského kina.

Přestože je tento fanservice cílený přesně na mě, nezafungovalo to. Asajj je má oblíbená postava a moc rád bych s ní viděl celovečerák. Filonimu se v CW povedlo udělat z Asajj Ventress plastickou a nejednoznačnou postavu, která se vymyká Disney šablonovitosti. Kdybych si měl vybrat, jestli sledovat výcvik Grogua Anakinem, nebo výcvik Omegy Asajj, tak neváhám. Postavy, jako Asajj, Bane, Savage, Maul, čarodějky Nightsister, nebo Baylan & Shin z Ahsoky, jsou 100x zajímavější než unylý Mandalín, skautíkovská Ahsoka, Ezra nebo polepšený Boban. Tenhle fanservice, ale tvůrcům udělal medvědí službu. Díky Asajj totiž vyniklo, jak nudné postavy se z Badlonů staly. Jak jsem byl z úvodu řady nadšený, tak teď jen smutně koukám. Seriálu spadl řetěz, jakoby kdyby šlo jen o zakázku, kterou je potřeba dodělat. Jako kdyby Filoni předal štafetu nějakému asistentovi, kterému řekl: Hele, jedu s rodinou na dovolenou, tak tady to máš. Nikoho nenechej zabít, nerozvrtej kánon, to by tě fanoši uhejtili k smrti, moc nerýpej ani do CW...víš co, raději nerýpej do ničeho...prostě pár epek nějak rozřeď, já se na ty poslední tři vrátím.

Jeden by nevěřil, kam až se dá vyšroubovat kvalita, když se sejde skvělý námět, herci a především talentovaní a precizní tvůrci, kteří projektu věnovali mnoho měsíců příprav. Přestože byl začátek epizody trošku pozvolnější, stejně vás to nakonec vcucne, chytne pod krkem a nasype do vás spoustu niterných pocitů. Dějiny psali především muži, to oni vládli světu, vedli války, ale i budovali... . Ženy měly prostoru podstatně méně. A v tomto seriálu to není o mnoho jiné, přestože v Japonsku nebyl vliv žen zanedbatelný. Ovšem tato epizoda patřila především ženské energii. A dodám...především energii japonských žen. Tohle byla epizoda, která byla japonskou kulturou prodchnuta nejvíce. Celá scéna ve Vrbovém světě...až mi šel mráz po zádech. Velká poklona tvůrcům. Jestliže většinou používám přídomek červená knihovna spíš posměšně, tak tato pasáž byla women's fiction nejvyšší kvality. V tomto duchu ovšem nebyla celá epizoda...opět jsme se vrátili do bloody světa mužů; to prolnutí rozdílných energií bylo až magické. Už je to hodně dlouho, kdy jsem u sledování seriálu zažíval dva protichůdné pocity. Na jednu stranu se nemohu dočkat další epizody a současně je mi líto, že se blížíme konci seriálu. Protože už se ví, že pokračování nebude...za to mají tvůrci palec nahoru. Pozitivní ale je, že tvůrci jsou relativně mladí a Shogunem si otevřeli dveře snad k jakémukoliv projektu, který je zaujme.