Martrix

I přes nějaké výhrady, měla tato epka konečně to, v čem jsou Koreánci fakt dobří. Emoce. Obsahově je to slabší...opět se záporáčstvo zkoncentruje do jedné postavy... je to vcelku častý motiv. Seranime jsem neviděl a neplánuji to, takže nadšení z nové postavy v závěru nesdílím. Na druhou řadu bych se ale podíval.

Ajajaj. Že to není chytré a nápadité nevadí. Ale jen do doby, než se to o chytráctví pokouší. Motivace pastora je slaboučká. Resp. to už je logičtější chovaní jiných parazitů....Venoma a jeho druhů. A to je řeč o američovině.

Nemám rád, když se pravidla mění v průběhu hry. Nová speciální schopnost parazita sice přinesla překvapivý obrat, ale bylo to pomocí scénáristického podvůdku. I proto moc anime nemusím...tam je to běžné...za to jsou body dolů, takže ty 4* jsou ohlodané až na kost.

Ne tak dobré jako Vlak do Pusanu, ale lepší než Peklo. Uvidíme, jestli si Sang-ho Yeon napraví reputaci. Nakročeno k tomu má.

Jsou mezi námi, Invaze zlodějů těl, Venom nebo klidně i seriálové V.... . Koncept je jasný. Přidaná hodnota oproti výše jmenovaným je vyšší míra násilí, vzhled držkožroutů ve stylu Švankmajera...něco mezi monstrem z galaxie Arkana a Adéla ještě nevečeřela. Ale jo, proč ne. Není to bůhvíjak rafinované, ale aspoň je to akčně hororovité. Tvůrci s triky nešetří, takže dobrý. Chybí sympatické postavy.

Korejské filmy a seriály mám rád. Naposledy jsem dal během víkendu celou Příšeru ze starého Soulu. Jenže Gisaengsu: Deo Geurei není tak úplně korejský seriál. Předlohou je mu japonské anime. A těm jsem s výjimkou Ghost in the shell, Vampire Hunter D a filmů Hajao Mijazaki, na chuť nepřišel. Obecně se dá říct, že japoňárny trávím dost špatně. A nutno říct, že z tohoto seriálu to nestravitelno vykukuje taky. Kdyby to byla moje první korejská zkušenost, nejsem si jistý, že by mě takový pilot navnadil na další sledování. Chybí mi atmosféra. A už vůbec ne, pokud bych měl týden čekat, nebo měl jinou podobnou alternativu. Takhle mám možnost hned mrknout na další, tak uvidíme, jestli se mi něčím Su-In zavrtá pod kůži. Zatím sotva pošimrává.

Opravdu dobrých sportovních filmů je málo a o vodním pólu tuplem. Co si budeme povídat, je mnohem víc jiných divácky atraktivnějších sportů. Zvlášť ve Španělsku, kde vládne především fotbal, tenis a basketbal. O to výjimečnější před třiceti lety bylo, že tento sportovní příběh oslovil celé Španělsko. Určitě stálo za to ho připomenout. A natočit ho bylo jistě náročné nejen pro herce, kteří si museli hodně fyzicky máknout, ale i po technické stránce. Sportovní film takového typu, stojí na věrohodné rekonstrukci sportovního výkonu. Práce se střihem, postavami a současně dodat napětí....to je velice náročná disciplína. Tvůrci to ale zvládli solidně. Na druhou stranu...celou první půlku filmu sledujeme tvrdé tréninkové metody chorvatského tyrana, což mi tak úplně zajímavé, vtahující nepřišlo. Samozřejmě to bylo v kontextu druhé půle filmu potřeba...byl to přece důvod, proč se dostali tak daleko. Jenže objektivně vzato, je to sdělení vcelku primitivní. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak prosté to je. Aby to nebyls jen polodokumentární rekonstrukce, dodal scénárista potíže dvou postav, skrze které je vlastně celý příběh vyprávěný. Jenže i když je to třeba podle skutečnosti, emocionálně mě to minulo. Toto byl debílek, kterého bych v týmu ani přes jeho užitečnost nechtěl a ten druhý unylec mi byl nesympatický.Takže pro mě byla zajímavá jen ta sportovní stránka. Nedávno viděná Marinette byla dramaturgicky o dva levely výš.

Objektivně vzato, jsme právě opsali dějovou kružnici. Jsme přesně tam, kde jsme začínali řadu. Jen o malinko chytřejší. Tzn. Touto optikou bylo deset předchozích epizod pouhá vata. Více či méně zdařilá, ale jen vata. Ale tak jak mi to nevadilo u minulé epky, protože měla parádní atmošku, nevadí mi to ani teď. Výborný vizuál, dynamika a hudba...atmosféra nevyhnutelné prohry, resp. jde znát drtivá převaha protivníka. V tomto je to příjemná změna....imperiálové tady nejsou paka, kterým všichni utíkají a která netrefí ani Wookiee z metru. Takže OK.

Well, well, well, jak by řekla má oblíbená pterogelína. Po několika jalových epkách, se vracíme k vynikající atmosféře prvních epizod této řady. Žádná dětinská Omega, nebo steteotypní batchmani, ale stísněná, smutná atmosféra tajného zařízení pro výzkum. Projekt Nekromant je plně demaskován. Nic víc děj nenabídne...neposouváme se vpřed, ale nevadí mi to. Ovšem Tiktok generaci tohle nejspíš vonět nebude. Ne, pokud se neumí vžít do role uvězněných dětí, jejichž rodiče jistě dopadly stejně jako matka prcka. Nebo aspoň do kůže doktorky E. Pro mě ovšem výborná epka. A tentokrát včetně camea postavy, o které jsem náhodou psal minule. Filoni prostě ví jak potěšit.

Což o to, opět je to skvěle natočené. A přes mírné zpomalení i napínavé. Má Šogun nějaký plán? Stane se něco nečekaného, co tu beznadějnou situaci v jaké se ocitl zvrátí? Opravdu je kodex cti tak silný, že se nepřítel nemusí bát o svůj život? A vyřešila by vůbec něco jeho vražda? Tentokrát mi některé momenty nepřipadaly tak úplně věrohodné, smysluplné, resp. i přes vtahující atmosféru, cítím trochu rozpaky. A ten WTF závěr? Zvláštní epizoda. Ne špatná...zvláštní. Tentokrát žádná postava nebyla ústřední, ba ani dvojice...všichni dostali stejně prostoru. Tuto epizodu si pro sebe ukradl stín bezvýchodnosti.