Martrix

Toho západního čmuchu je tam naštěstí málo, takže zatím dobrý. I když je jasný, že příšery, okupace, odboj a to všechno kolem, je tady tak trochu křoví pro lovestory. Kdo se trochu orientuje, ten překvapený není. Tihle tvůrci mají zkušenosti s jiným žánrem, než je horor.

Žánrová čalamáda je jedním z typických rysů jihokorejské tvorby, takže těžko si stěžovat na komediální scénku z recepce, nebo na romantické momenty. A to přestože o chvilku předtím a o další okamžik potom, dostanete hororový ťafanec ze sklepení. To míchání tempa a nálad je na úkor atmosféry, o tom žádná. Takže jasně, žánrově čistý krimi horor bych uvítal víc, ale i takhle je to ok, protože scény s potvorami dávají na to občasné šaškování zapomenout. Prostě je potřeba nesnažit se napasovat tento seriál do nějaké škatulky. To vás pak nepřekvapí ani zcela mimózní song v závěru.

Korejské seriály mě bavily mnohem dřív, než Netflixu došlo, jak velký potenciál mají. Na jednu stranu jsem rád, že teď dostávají větší prostor, na druhou mám obavy, že se pomalu přetransformují do unisračkoidního západního modelu, který mi leze krkem. Pokud se tvůrci budou snažit přizpůsobit všedivákovi a budou servírovat na co je "zvyklý" z americké produkce, tak budeme ochuzeni o jedinečnost, emoce, bezprostřednost, zajímavé nápady a jinakost...o to osvěžující, co mě na jihokorejských seriálech bavilo. Oceňuji parádní výpravu, i za dabing jsem rád, ale první epizoda mě zklamala. Smrdí výše popsaným. Doufal jsem, že tak jako byla Godzilla vypořádáním se Japonců s atomovkami, bude tento seriál korejská mohyla nad obětmi  útvaru 731. Už jen zmínka o nich má znaky hororu...tohle japonští diváci rádi vidět nebudou. Doufám že to nebude vlivem Netflixu poníženo na přiblblou mainstreamovou zábavu jako to udělali amíci. Nebudu zbrkle odsuzovat po první epce, ale ten západní puch mě začíná lechtat v nose.

Tolik možností do jakých událostí se vrátit a pozměnit je a přesto se tvůrci s opravdu originálními nápady zatím drží při zemi. Nicméně tato epa je dobře poskládaná a dramaturgicky funkčnější, než šaškování na Sakaaru. Jenže resetovavání přeprogramovaného mozku Buckyho proslovy a necháním se zabít... to bylo trochu za vlasy přitažené už v CA 2. A tady je to dovedeno do extrému. Takže mi to moc nesedlo. Pokud vám to nevadilo, nebo vás to dokonce bavilo, hvězdu si přidejte. 3 a půl *.

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře.

Šupnout Iron Mana na Sakaar byl fajn nápad. Jeho humor vs Goldblumaster vs Korg...to mohlo fungovat. Navíc se na Sakaaru stále zdržovala Valkýra a dokonce se tam poflakovala i Gamora. To byl materiál na superfanservice. JENŽE. Bradley není režisér formátu Waititiho a není ani dobrý scénárista. Spousta fórů působí...nevtipně. Jakoby dostala umělá inteligence zadání...napiš hlášky jako z Ragnaroku a nacpi aspoň dvě do každé věty. A ano, mnoho z nich není špatných, ale jsou nadužívané. Je mi jasné, že měly odvést pozornost od chatrného příběhu, ale...když hláškují všechny postavy, je to kontraproduktivní. Na mě to moc dojem neudělalo. A přerod Gamory po proslovu Starka, to byl poslední hřebík do mrkve. Vím, je to jen animák....doplněk, bonus, hříčkiáda, ale tvůrci v minulé řadě ukázali, že lze dodat velmi dobrý příběh...využít potenciál, který tento koncept nabízí. V tomto kontextu je tahle epa spíš zklamání.

Tento film by si zasloužil svou vlastní žánrovou kategorii. Začíná dramaticky, až mysteriózně, ale najdete v něm hlavně obraz doby politické. A to v nebývalé šíři s věru neveselý. Nečekejte gagy, ani hlášky. Žádný provoplánovitý humor se nekoná a dokonce ani toho absurdna není mnoho. A když přece, je to podáno laskavě. Usmíval jsem se skoro celou dobu, ale smutně. Hodně tomu napomohl hudební podklad, prostředí, kde se děj odehrával a strojově přesný Sellers. Je to skvěle napsané i zrežírované, takže divák se dostane o krok napřed před všechny postavy, které zahradník nechtěně mystifikuje. Sledování toho, jak se všichni snaží napasovat výroky a chování Chance do svého světa...to je ten generátor humoru, který se dle založení diváka přelévá od politické satiry, přes ironii, až po absurdno. Takhle se lidé/politici brání před realitou, která nezapadá do jejich vnímání světa. Ale nemají šanci, protože zahradníka neoslabují zákony, zvyklosti ani znalosti. Absence emocí je vnímána jako síla a rovnováha a opravdu působí tak, že se před ní realita ohýbá, mění, přizpůsobuje se. Tento film je přesně podle mého gusta a s výjimkou jediného okamžiku v samotném závěru, ho mohu jen velebit. Pokud jste tedy mysleli, že půjde o podobnou věc, jako třeba Dave...tzn. prostý člověk vybaven dobrým srdcem a úmysly, školí bezskrupulózní politiky...tak ne. To by bylo jako srovnávat jablko s ovocným sadem.

Cílovka 10-14 let. Infantilní humor s uřvaným a těžce přehrávajícím fotbalistou, je většinou tupější než noha od stolu. Takže rozhodně nečekejte něco jako Co děláme v temnotách. Některé momenty jsou až bizarně idiotské. Ale občas se objeví dobrý fórek a navíc je to blbounké tak nějak bezelstně. Rodinná komedie pro velmi, velmi nenáročné haloweeňáky.

Většina lidí žije v iluzi, že české pohádky jsou národním klenotem. A že kdysi jsme je uměli lépe. Jenže pravdou je, že těch hraných a opravdu kvalitních, je max.10 a že jde o výběr z několika dekád od roku 1953. Že jsme pohádková velmoc platí jen pokud započítáme animované a loutkové večerníčky. Co se mě týče, tak za posledních 20 let vznikly asi tři hrané nadprůměrné pohádky, ale rozhodně žádný klenot. Pokud se trochu třpytí, je to tím, že jsou ve společnosti matných nepovedeností, jako je třeba O vánoční hvězdě. Zbytečně překombinovaná kudrnatost, parazitující na nápadech jiných. Nevím jak to vnímaly třeba desitileté děti, ale já jsem se jako dospělý vůbec nebavil.

Než se to s tvorbou Marvelu tak ošklivě zvrtlo, měl jsem z většiny DC filmů srandu. Pravdou ale je, že co se týče paralelních světů a různých variahrátek, tak je jejich Elseworldování o dost zábavnější. A tím nemyslím Flashe, ale spíš paperbooky a animáky. What If...? zatím těží jen z extrémní popularity dosavadních filmových postav, takže jsou to cameoučurávky pro fans, ale opravdu dobrých nápadů je poskrovnu. V první řadě se našly minimálně tři velmi dobré epky. Doufejme, že to nejlepší nás v té druhé teprve čeká. Tohle bylo slaboučké, hloupoučké. Sotva 3*.