Martrix

Ta rozporuplná hodnocení vcelku chápu. My dříve narození máme italskou komedii spojenou spíše se ztřeštěnostmi minulého století, jako byli Málery pana účetního, Bonie a Clyde po italsku, nebo Šimon a Matouš... . Po revoluci u nás byla evropská komedie vytlačena hollywoodskými břečkami, takže většina českých diváků ztratila přehled o tom, jak to třeba s italskou kinematografií vypadá. Včera jsem viděl Rose Island, dnes Rodilého vězně a to jsou za poslední dva roky jediné italské komedie. Kdybych soudil jen podle tohoto malého vzorku, tak bych smutně konstatoval, že se jejich kinematografie (podobně jako u ostatních zemí) rozplizla do eurobřečky bez chuti a bez zápachu. Už není ničím typická, jako byly dřív třeba spagety westerny, nevybočuje, je opatrná, nejde na hranu. Snad je ta opatrnost způsobena složitějším financováním, nebo se stala dnešní generace tvůrců příliš kosmopolitní a projevují se vlivy americké kinematografie. Rodilý vězeň má pár zajímavých míst, ale já osobně vidím velký rozdíl mězi bezelstností a naivitou a především pak mezi filmem o naivní postavě a filmem s naivním scénářem. Ano, mohl bych přepnout do módu laskavého sluníčkáře a film spíš vychválit, ale mozek mě nenechá ignorovat místa, kde to skřípe. Stejně jako u Rose Island, mi tady chybí zajímavější stylizace, která udělá z divného příběhu o bezelstném chlapci, rozvrkočené vyprávění o chlapci, který nezapadal do normálního světa. V přepálenější stylizaci, se mohou scénáristická klopotítka nejen ztratit, ale dokonce mohou pobavit. Mohl to být aspoň jakýsi odvar, nebo aspoň pokus o Forresta Gumpa po italsku, nebo po evropsku. Obsazení bylo OK, film i vcelku fajn vypadá, ale za pár týdnů nebudu vědět, že jsem ho viděl.

Kdykoliv se tvůrci snaži udělat sequel, který má přebít úspěšný film, kroutím hlavou, protože víc příšer, robotů, akce, humoru....většinou se to nepovede. Jenže tady vám padne čelist už po první desetiminutovce. Tvůrci se posunuli někam, kam jen málokterý fanda animáků dohlédne. Mix amerického komiksu a mangy, s příchutí něčeho nového. Palba nápadů, detailů, dynamiky, hudby, fórků, napětí i emocí v kvalitním příběhu. Člověka napadne ....proč se sakra utrácí prachy za živácké komiksárny jako Quantumania, Marvels, Morbius, Wonder Woman a další slaboduchárny? Ms Marvel a Blue Beetle určené primárně pro teeny, působí vedle Paralelních světů jako večerníčky pro desetileté. Vždyť animáky dnes mohou vypadat 10x líp. Konečně někdo pochopil, jak velký potenciál animace skrývá. Postavy jsou tady živější, než mnohé rádoby suprdokonalé CGI výtvory. Jediné, co mě po těch 135 minutách rozladilo je, že tohle byla jen první půlka a že si na pokračování pěkně dlouho počkám.

Nikdo asi nečekal, že se bude seriál hemžit monstry, takže jejich absence mi nevadí. Nicméně čekal jsem trochu zajímavější příběh. Poskakujeme z padesátých let do 2014, kde sledujeme snahu potomstva, rozklíčovat co byl jejich otec zač. Je to těžkopádné a občas hloupé. Zatím to drží nad vodou sympoš Russel, ke kterému se v závěru přidá taťka. Lepší než první epa, ale pořád to zaostává za očekáváním.

Ach jo :-(  už z první epizody je zřejmé, že scénář stojí za vyliž pendrek. Obsahově je to zatím celé pofiderní a jediné co jakž takž funguje jsou mlaďoši. Ta snaha napojit se na filmy je překvapivě těžkopádná. Snad se to rozjede.

I když se může zdát zvláštní, že se celá epizoda věnuje postavě, která vcelku brzy zemřela, opak je pravdou. Dětství Calvina a doba před tím, než potkal Beth, celý příběh zhutní a propojí některé postavy. Navíc se díky tomu narýsovala zápletka, která nejspíš povede k jeho dceři. Kruh se uzavře. Takže za mě dobrý.

Tohle by byl skvělý námět pro Wese Andersona. S tlupou "jeho" herců, kteří mu kývnou i na drobné roličky, ale hlavně s jeho citem pro podobně absurdní příběhy, by z něj vymačkal o dost zábavnější film. Tím nechci shazovat snahu Sibilia a jeho týmu, ale pravdou je, že bez ohledu na to, že jde o inspiraci skutečnými událostmi...tady to chtělo víc hravosti a využít právě ty filmové prostředky, které Anderson, ale třeba i Tarantino mistrně ovládá. Minimálně v tom audiovizuálu, má Rose Island velké rezervy...mnoho scén šlo prodat zábavněji. Prostě...na můj vkus se držel Sibilia zbytečně při zemi. Nicméně i tak je ten příběh nosný, většinou nenudí a hlavní hrdina i jeho snahy, byly velmi sympatické. Vlastně není až tak moc co vyčítat. Jen ten promarněný potenciál, protože tohle mohla být parádní absurie, nebo indie ujeťárna. Tak, jako popsala Gabriea Rose Island jako: jen diskotéku na moři, tak si já dovolím označit tento film jako: jen další film Netflixu. Ale dobrý, určitě nejsem otrávený; i v této formě to byla příjemná záležitost s několika výbornými momenty. Doporučuji setrvat u titulí, jsou tam záběry na skutečný Rose Island.

K dokonalosti má tento film stejně daleko jako třeba Chappie, nebo Alita. S nimi totiž sdílí nejen pěkný vizuál, ale i mizerný scénář. Scénář vyzněním sice fajn, ale jinak s mnoha hloupostmi, které tvůrce usvědčují z neznalosti žánru, nebo podceňování diváka. Pokud zazní o UI sofistikované superzbrani věta jako: má děsuplné schopnosti, dokáže zapínat a vypínat přístroje na dálku, nevěděl jsem že to umí...., tak se tomu průměrně inteligentní člověk zasměje protože univerzální dálkové ovladače jsou i dnes, něco docela neděsuplného. Ovládání přes bluetooth je rovněž běžné. Natož v budoucnosti. Jakoby ten scénář ležel 20 let v šuplíku a nikdo se nepokoušel ho aktualizovat. Už jen ta zápletka, že se USA snaží potřít UI po celém světě, protože selhalo .... . Mám filmy o UI rád, ale velmi často jsem zklamaný, protože tvůrci tématu nerozumí. Jsem odkojený Asimovem (knižním). Průpovídka, chceme žít v míru, pokojným životem, k UI se svobodnou vůlí nepatří stejně, jako typicky lidské emoce nebo zmrzlina. Tibetský mnich jako UI robot je velmi laciné cingrlátko pro cílovku, která bere sci-fi jen jako moderní pohádky. Stvořitel mě ničím neuráží a nejsem extra zklamaný, protože jsem si ho pustil později, takže jsem byl s výjimkou jedné bezelstné duše, ostatními varován. I když pravda, díky Lampsovi jsem trochu doufal, že špatná hodnocení jdou za stádovitostí haterů, které nabulíkoval nějaký ten Fila a jemu podobní. Bohužel ne, Jakube, mnohé výhrady mají své opodstatnění, resp. pro mě je ta halprující logika v tomto žánru zásadní. Dokonce tak moc, že výjimečně beze zbytku souhlasím s komentářem Verbala. Ale nevadí, o to víc si cením těch povedených kousků, jako je, Ghost in the Shell, Blade Runner 2049, Ona, A.I. Umělá inteligence, Ex Machina nebo Upgrade. Vedle nich je Stvořitel dost přihlouplý film. Věta: chtěli jsme ji zničit, ale nedovolí nám to....ta je doslova pitomá a chápu mnohé diváky, že to vzali osobně.... jakoby by tvůrci naznačovali, že divák má max. IQ běžící bomby.

Jeden dvoupokoják, tři skvělí herci a výborný scénář z pera člověka, který má manželské vztahy skvěle nastudované. Nesledujeme jen hádku dvou manželů. Je to vánoční bitva o principy a prosazení své vůle. Něco jako spravedlnost, zdravý rozum, nebo dobrá vůle, tady nepochodí. Tady se tasí výčitky, citové vydírání, úskoky, práskání dveřmi... . Je to skvěle napsané. Zcela věrohodně a výstižně. Navíc s bezva pointou. Jestli pro mě bylo včerejší Kam slunce nechodí... zklamáni, tak Cesta do Rokycan mi to plně vynahrazuje. I s těmi přebrebty...asi bylo natáčení šité horkou jehlou, jsem se moc bavil.

Ne, že bych byl puritán, nebo si liboval v moralizování, ale pointu tohoto kousku nepovažuji za chytrou, ani vtipnou. Mou optikou je nevěra velké svinstvo a když je korunovaná ještě nasazením kukačky...pro to bych měl pochopení, jen kdyby šlo o "manželem vyžádanou akci". Někdo namítne, že přesně to se v tomto příběhu stalo, ale skutečnost je jiná. Postava manželky se chovala jako háravá fena s pofidérním vkusem a tvůrci si s gustem a jistou mírou škodolibosti, smlsli na důvěřivém manželovi. Byla v tom lež dvou vyčůraných lidí. Oceňuji skvělého Menšíka s Janžurovou, pár vtipných míst, ale to je vše. Nechci pokrytečnit...prostě mám rád chytré, nebo ztřeštěné komedie. Tohle je strojené, takový hospodský konstrukt. I proto odhalení v závěru nemohlo fungovat, protože to bylo nedůležité. Jen hříčka...fórek. Bohužel to neumím odfiltrovat a jen se bavit.

Nolan patří do úzkého kruhu režisérů, které považuji za Mistry ve svém oboru. Přesto mě nikdo nemůže nařknout z nekritického obdivu ke všemu, co udělá. Dunkerk jsem neviděl...válečným filmům se spíš vyhýbám a Tenetu jsem plácnul tři hvězdy. Od Oppenheimera jsem si nic moc nesliboval, ale věděl jsem, že se na něj podívám. Tím úvodem si připravuji půdu pro smělé prohlášení, že Oppenheimera považuji za nejlepší film, jaký jsem v posledních minimálně dvou letech viděl. A to podotýkám, že nedávno jsem poprvé viděl Kmotra, nebo Taxikáře, nebyl jsem zklamaný z druhého Avatara, byl jsem velmi nadšený z druhého Blade Runnera, jeden den jsem si udělal kombo Sedm a Mlčení jehňátek a viděl jsem i mnoho dalších pětihvězdičkových filmů. Přesto bych na první místo vysadil právě tento film. Že jde o mimořádný počin, jsem věděl po hodině sledování. I když je k prasknutí nacpaný hereckými hvězdami, být tam vlastně nemusely...scénář a formát je tak skvělý, že neřešíte kdo tam hraje. Navíc postav je tolik, že se některé role dají považovat spíš za důležitější camea. To, co má prim je velmi zajímavý a vtahující příběh, který je navíc i nepříjemně aktuální, protože Ukrajina a nové výhrůžky atomovkami a protože Izrael a nový hon na Židy. Nolan neudělal jen životopisný film, ale také politický thriller. Je to o zradě a "vděku". Taky o těžkých rozhodnutích, částečně snaha rehabilitovat otce atomové bomby a současně vysvětlit, co se s ním po válce dělo...čím si musel projít. A pro mě je tam i kus sci-fi...jen je trochu retro. Nepojednává totiž o budoucnosti, ale o tom, co už se stalo a co brutálně změnilo svět. Je to vlastně o začátku Apokalypsy, která stále probíhá. A paradoxně ten poli-thriller a to sci-fi, má před tím životopisnem navrch. I přes tu stopáž totiž stejně nepochopíte, co přesně se Oppimu dělo v hlavě a přestože akceptujete, že to byl geniální vědec, nic moc se o jeho osobnosti nedozvíte. A přesto...už po pár minutách filmu jsem cítil, jak to se mnou cvičí. Byl jsem přenesen o osmdesát let zpět a fascinovaně zíral na zrod nejnebezpečnějšího vynálezu v dějinách lidstva. A vyvinul ho relativně křehký a nerozhodný člověk, který byl zmítán pochybnostmi, ale nedokázal odolat svodům ďábla a dal politikům nástroj k vymazání všeho živého na planetě. Když si ten kontext uvědomíte...což bude díky scénáři jednoduché, tak vám bude připadat i ta snaha Oppiho zdiskreditovat a odstavit, poměrně malicherná. Jenže ona není...lidé jako byl Lewis Strauss se snaží intrikovat, překrucovat a měnit přirozený řád věcí ve svůj prospěch. Když se takový člověk zeptá..."jak se jmenuje ten, kdo pro mě nehlasoval?", a po odpovědi ..."nějaký John Kennedy", jen pokývne hlavou, tak vás zamrazí. Nevím, jakou historickou hodnotu tento film má. Kolik toho je pravda a kolik jde za autory knihy a scénáře, ale film je to po všech stránkách vynikající. Nolanův nejhodnotnější, nejsilnější. Jsem moc rád, že jsem ho viděl s odstupem, bez hype a bez velkých očekávání. Tři hodiny mi nikdy neutekly tak rychle.