Martrix

K dokonalosti má tento film stejně daleko jako třeba Chappie, nebo Alita. S nimi totiž sdílí nejen pěkný vizuál, ale i mizerný scénář. Scénář vyzněním sice fajn, ale jinak s mnoha hloupostmi, které tvůrce usvědčují z neznalosti žánru, nebo podceňování diváka. Pokud zazní o UI sofistikované superzbrani věta jako: má děsuplné schopnosti, dokáže zapínat a vypínat přístroje na dálku, nevěděl jsem že to umí...., tak se tomu průměrně inteligentní člověk zasměje protože univerzální dálkové ovladače jsou i dnes, něco docela neděsuplného. Ovládání přes bluetooth je rovněž běžné. Natož v budoucnosti. Jakoby ten scénář ležel 20 let v šuplíku a nikdo se nepokoušel ho aktualizovat. Už jen ta zápletka, že se USA snaží potřít UI po celém světě, protože selhalo .... . Mám filmy o UI rád, ale velmi často jsem zklamaný, protože tvůrci tématu nerozumí. Jsem odkojený Asimovem (knižním). Průpovídka, chceme žít v míru, pokojným životem, k UI se svobodnou vůlí nepatří stejně, jako typicky lidské emoce nebo zmrzlina. Tibetský mnich jako UI robot je velmi laciné cingrlátko pro cílovku, která bere sci-fi jen jako moderní pohádky. Stvořitel mě ničím neuráží a nejsem extra zklamaný, protože jsem si ho pustil později, takže jsem byl s výjimkou jedné bezelstné duše, ostatními varován. I když pravda, díky Lampsovi jsem trochu doufal, že špatná hodnocení jdou za stádovitostí haterů, které nabulíkoval nějaký ten Fila a jemu podobní. Bohužel ne, Jakube, mnohé výhrady mají své opodstatnění, resp. pro mě je ta halprující logika v tomto žánru zásadní. Dokonce tak moc, že výjimečně beze zbytku souhlasím s komentářem Verbala. Ale nevadí, o to víc si cením těch povedených kousků, jako je, Ghost in the Shell, Blade Runner 2049, Ona, A.I. Umělá inteligence, Ex Machina nebo Upgrade. Vedle nich je Stvořitel dost přihlouplý film. Věta: chtěli jsme ji zničit, ale nedovolí nám to....ta je doslova pitomá a chápu mnohé diváky, že to vzali osobně.... jakoby by tvůrci naznačovali, že divák má max. IQ běžící bomby.

Jeden dvoupokoják, tři skvělí herci a výborný scénář z pera člověka, který má manželské vztahy skvěle nastudované. Nesledujeme jen hádku dvou manželů. Je to vánoční bitva o principy a prosazení své vůle. Něco jako spravedlnost, zdravý rozum, nebo dobrá vůle, tady nepochodí. Tady se tasí výčitky, citové vydírání, úskoky, práskání dveřmi... . Je to skvěle napsané. Zcela věrohodně a výstižně. Navíc s bezva pointou. Jestli pro mě bylo včerejší Kam slunce nechodí... zklamáni, tak Cesta do Rokycan mi to plně vynahrazuje. I s těmi přebrebty...asi bylo natáčení šité horkou jehlou, jsem se moc bavil.

Ne, že bych byl puritán, nebo si liboval v moralizování, ale pointu tohoto kousku nepovažuji za chytrou, ani vtipnou. Mou optikou je nevěra velké svinstvo a když je korunovaná ještě nasazením kukačky...pro to bych měl pochopení, jen kdyby šlo o "manželem vyžádanou akci". Někdo namítne, že přesně to se v tomto příběhu stalo, ale skutečnost je jiná. Postava manželky se chovala jako háravá fena s pofidérním vkusem a tvůrci si s gustem a jistou mírou škodolibosti, smlsli na důvěřivém manželovi. Byla v tom lež dvou vyčůraných lidí. Oceňuji skvělého Menšíka s Janžurovou, pár vtipných míst, ale to je vše. Nechci pokrytečnit...prostě mám rád chytré, nebo ztřeštěné komedie. Tohle je strojené, takový hospodský konstrukt. I proto odhalení v závěru nemohlo fungovat, protože to bylo nedůležité. Jen hříčka...fórek. Bohužel to neumím odfiltrovat a jen se bavit.

Nolan patří do úzkého kruhu režisérů, které považuji za Mistry ve svém oboru. Přesto mě nikdo nemůže nařknout z nekritického obdivu ke všemu, co udělá. Dunkerk jsem neviděl...válečným filmům se spíš vyhýbám a Tenetu jsem plácnul tři hvězdy. Od Oppenheimera jsem si nic moc nesliboval, ale věděl jsem, že se na něj podívám. Tím úvodem si připravuji půdu pro smělé prohlášení, že Oppenheimera považuji za nejlepší film, jaký jsem v posledních minimálně dvou letech viděl. A to podotýkám, že nedávno jsem poprvé viděl Kmotra, nebo Taxikáře, nebyl jsem zklamaný z druhého Avatara, byl jsem velmi nadšený z druhého Blade Runnera, jeden den jsem si udělal kombo Sedm a Mlčení jehňátek a viděl jsem i mnoho dalších pětihvězdičkových filmů. Přesto bych na první místo vysadil právě tento film. Že jde o mimořádný počin, jsem věděl po hodině sledování. I když je k prasknutí nacpaný hereckými hvězdami, být tam vlastně nemusely...scénář a formát je tak skvělý, že neřešíte kdo tam hraje. Navíc postav je tolik, že se některé role dají považovat spíš za důležitější camea. To, co má prim je velmi zajímavý a vtahující příběh, který je navíc i nepříjemně aktuální, protože Ukrajina a nové výhrůžky atomovkami a protože Izrael a nový hon na Židy. Nolan neudělal jen životopisný film, ale také politický thriller. Je to o zradě a "vděku". Taky o těžkých rozhodnutích, částečně snaha rehabilitovat otce atomové bomby a současně vysvětlit, co se s ním po válce dělo...čím si musel projít. A pro mě je tam i kus sci-fi...jen je trochu retro. Nepojednává totiž o budoucnosti, ale o tom, co už se stalo a co brutálně změnilo svět. Je to vlastně o začátku Apokalypsy, která stále probíhá. A paradoxně ten poli-thriller a to sci-fi, má před tím životopisnem navrch. I přes tu stopáž totiž stejně nepochopíte, co přesně se Oppimu dělo v hlavě a přestože akceptujete, že to byl geniální vědec, nic moc se o jeho osobnosti nedozvíte. A přesto...už po pár minutách filmu jsem cítil, jak to se mnou cvičí. Byl jsem přenesen o osmdesát let zpět a fascinovaně zíral na zrod nejnebezpečnějšího vynálezu v dějinách lidstva. A vyvinul ho relativně křehký a nerozhodný člověk, který byl zmítán pochybnostmi, ale nedokázal odolat svodům ďábla a dal politikům nástroj k vymazání všeho živého na planetě. Když si ten kontext uvědomíte...což bude díky scénáři jednoduché, tak vám bude připadat i ta snaha Oppiho zdiskreditovat a odstavit, poměrně malicherná. Jenže ona není...lidé jako byl Lewis Strauss se snaží intrikovat, překrucovat a měnit přirozený řád věcí ve svůj prospěch. Když se takový člověk zeptá..."jak se jmenuje ten, kdo pro mě nehlasoval?", a po odpovědi ..."nějaký John Kennedy", jen pokývne hlavou, tak vás zamrazí. Nevím, jakou historickou hodnotu tento film má. Kolik toho je pravda a kolik jde za autory knihy a scénáře, ale film je to po všech stránkách vynikající. Nolanův nejhodnotnější, nejsilnější. Jsem moc rád, že jsem ho viděl s odstupem, bez hype a bez velkých očekávání. Tři hodiny mi nikdy neutekly tak rychle.

Díky bouřlivému dění ohledně emancipace a korektničení obecně, jsem se občas nebavil tak, jako naši předci. Protože on ten humbuk evidentně aspoň podprahově funguje. Sexismus jsem vnímal na každém kroku, vynucování styku a obecně postoj mužů/Italů k ženám...no, zase tak vtipné mi to nepřišlo. Docela by mě zajímalo, jak se před těmi skoro padesáti lety, u takového filmu bavily ženy. Do toho boj s větrnými mlýny....korupce, to v komediích moc rád nevidím. Nicméně scénáristé jsou zkušení mazáci, takže si pohlídali, aby i ta závěrečná informace o tom jak nakonec dopadl soudce i Giana, vyznívala černohumorně. Takže abych nevzbudil dojem, že to byl průšvih; najde se pár výborných fórů. Třeba hned první dialog o Johance z parku...příběh o požáru, děsná nuda...mě rozesmál. Do toho se krásně dívalo na Mariangelu Melato.... . Ale nebylo to jen o její vizáži. Zahrála to parádně a v kombinaci s našim výborným dabingem, si kradla scény pro sebe. Škoda, že se děj i v druhé půli neubíral praštěnějším směrem, tak jako třeba Bonnie a Clyde po italsku. Jakmile se začala řešit korupce, drhlo to a zbytečně nabobtnala stopáž. Ale dobrý. Až na pár hnusných okamžiků, jsem se vcelku bavil. Nic do kina, spíš TV komedie na sobotu v 17 hod.

Fincher, Swinton, Fassbender. Nic víc jsem vědět nepotřeboval. Bez ohledu na žánr, název i obsah, jsem čekal profesionálně udělaný a zahraný film. A ono jo, ale přesto všichni tři selhali. Ne, že by odvedli špatnou práci, ale jejich úsudek, když se rozhodli na tomto projektu pracovat, byl mizerný. Námět na prd, scénář na houby. Spousta žvástů-nepřetržitý monolog, omšelý příběh a Tildy jen málo. S takto rozdanými kartami, se zázraky dělat nedají. A taky žádné neuvidíte. Prostě jen sledujete cestu pana Z z bodu A, do bodu F, resp. od mrtvoly č.1 k mrtvole č.5. Vývoj postavy nula. Pointa trivialní. Zcela zbytečný film...promrhaný čas a energie tří extra talentovaných lidí.

Této epizodě velmi škodí odklon od příběhu Elizabeth směrem k poukazování na útlak černochů a popravdě i zakomponování tyranie páchané na homosexuálním bratrovi, je na můj vkus taky dost okatou snahou o úlitbu hyperkorektníkům. Knihu jsem nečetl, ale vyšla v roce 2022 takže je možné, že už i ona obsahovala tyto "povinné" pasáže. Přitom by to byl tak skvělý seriál, kdyby pojednával hlavně o skvělé postavě Beth a nebyl prodchnut snahou o zastoupení menšin. Brie je tady pořád výborná a zdatně jí sekunduje děvčátko v roli její dcery...ale jejich čas je ohlodán a jejich příběh zneužit... .

Nejdřív jsem z Lokiho dvakrát odvařenej nebyl. Intriky kolem úřadu strážců času? Postava Kanga? Snaha udělat z boha lsti a klamu kladnou postavu? Nicméně druhá řada mnohé napravila a posunula dění jiným směrem. Pro mě zajímavějším. Pravda, nemuselo to být tak překombinované, ale bylo to dobré....vlastně mnohem lepší než dosavadní MCU seriály a bohužel i poslední filmy. A tato poslední epizoda? Velmi důstojná rozlučka s jednou z nejzajímavějších MCU postav. Název epizody je velmi příznačný a společně s posledními záběry na Lokiho, je plný symboliky. Splnil se mu jeho sen ...jaká tragédie pro něj. A jaký dar pro svět. Poklona tvůrcům, za takto zkonstruovaný paradox. Dnes už mi skončil Doom Patrol. Loučení s postavami tvůrci pojali láskyplně a nostalgicky. Poslední Loki, je naproti tomu loučení obřadní, až epické. Velmi oceňuji, že se z něj nakonec nestala jen trapně kladná postava, ale pravý a vlastně nejmocnější ... . Škoda, že celý seriál je zbytečně rozdrkocaný a přeplácaný, šlo z toho udělat přímočařejší a temnější podívanou.

Poslední bizár, tentokrát prodchnutý nostalgií. Aby taky ne. Někdo umře, někdo přestane existovat, jiný odejde, mnohé se změní...Doom Patrol totiž končí. Tvůrci se s postavami rozloučili sice doompatrolovsky...zvlášť v případě Rity, ale s láskou...zvlášť v případě Cliffa. Na poli komiksu, byl DP speciální fenomén. MU i DC nám opět budou servírovat, jen korektní akční násilnosti, bez fantazie a hravosti.

SNI DÁL, PACO, ALE S OTEVŘENÝMA OČIMA! Žoldnéř není zrovna nejlepší western, ale po jeho skončení jsem se usmíval. Díky rozjuchané hudbě s mexickými motivy a prostředí jihozápadu, na mě dýchnul špageťácký smrádek, který ve mě vyvolal nostalgii. Ne snad, že bych tu dobu pamatoval, nebo ujížděl na westernech, ale ... ani nevím. Svůj velký podíl na tom, že jsem se převážně nenudil, mají Franco Nero a Tony Musante. Resp. jedny z nejsympatičtějších postav tohoto žánru, Paco a Polák. Interakce mezi jejich postavami fungovala skvěle. Uhlazený, za všech okolností racionální Kowalski, který nehne prstem dokud nedostane zaplaceno a vedle něj Paco, rozjívený srdcař, který chce dělat revoluci, ale vlastně ani neví co to obnáší. I díky tomu kontrastu byla radost sledovat, jak se snaží jeden druhého využít, ale současně se nenechají ve štychu. V komentářích zazní, že je ten humor cynický. Mě to ani nepřišlo. Snad malinko drsnější a škodolibější, ale jistě nevyčníval tak, abych o tom během filmu uvažoval. Vlastně ho bylo zvlášť v prostřední části málo. Žoldnéřovi tam dost silně docházel dech; byla tam několikatiminutová pasáž bez dynamiky. Zrovna tam mohly střihačské nůžky zaúřadovat a srazit zbytečně nataženou stopáž, na přijatelných 90 minut. Díky tomu jsem byl rozhodnutý, že to za víc než tři hvězdy není. Ale ten pozitivní závěr mě opravdu potěšil, takže všechny cípy té čtvrté hvězdy, jsou prachem zaváté, ale dám ji.