Martrix

Kdepak komedie, melodrama jak vyšité. Bez ohledu na to, jak rozjíveně zní obsah tohoto filmu, nejedná se o žádnou taškařici plnou situačního humoru. Lemmon je tady v roli sympatického a pozitivního chlapíka, který se nechává zneužívat, aby dosáhl karierního postupu a MacLaine ztvárňuje naivní ženu, která se vždy zamiluje do nepravého muže. Člověk nemusí být věštec aby odhadl, jak to vše skončí. Tento typ filmů vlastně už svou existencí spoileruje (to je jako pustit si katastrofický film a divit se, když se v něm stane nějaká katastrofa). Nicméně než se dopracujeme k tomu "překvapivému" závěru, uběhnou dvě hodiny času. Což je vcelku dost, ale díky kombinaci slušného scénáře, velmi dobrého režiséra a sympatických herců, se divák nenudí. Přesto nevidím důvod, proč tento film vynášet do nebes. Srovnání je trochu nefér, ale nedávno jsem viděl Někdo to rád horké a to je o level výš. Škoda, že se tady s tím humorem netlačilo trochu víc na pilu. Potenciál tam byl.

Možná ten námět nepůsobil úplně špatně na papíře, ale když to pak člověk vidí na vlastní oči, je to díky neúprosné filmové doslovnosti až trapně pitomé. Postavy se chovají imbecilně, dialogy jsou na hraně mezi kýčem a parodií na nějaký libovolný průměrný horor devadesátých let. Detaily nefungují, protože jim tvůrci nevěnují pozornost. Takže celé to za jiných okolností neokoukané španělské pozadí, není uvěřitelné. Kdysi jsem viděl epizodu nějaké španělské telenovely. Tak přesně v takovém duchu, je natočen tento seriál. Ploché postavy, divné motivy, patetické a jalové řeči, vztahy načrtnuty jako z červené knihovny. Jen lásku tady nahradilo atraktivní téma vymítání, resp. hrátek s démony... . Jenže je to tak moc hloupé, že to nespasí ani těch pár dobrých momentů. Za jiných okolností bych to po první epizodě nezabalil, ale tady je zcela zjevné, že scénáristi jsou matlalové a v podobně prostoduchém duchu bude i ten zbytek. Pokud chcete nějakou démonárnu ze španělského prostředí, tak raději sáhněte po Válečné jeptišce, která je ale trochu odlehčenější, nebo pokud chcete opravdu kvalitní a chytrý hororový seriál z prostředí vymítání, určitě neprohloupíte s Exorcistou (2016).

Přestože se děj nijak zvlášť neposunul a po obsahové stránce je to klasická epizoda z animovaných CW, mělo to grády a ten správný SW smrádek. Jak vidno, není potřeba lézt fanouškům do zádě nostalgickými návraty a ne každá epizoda musí obsahovat šokující zvrat. Chemie mezi postavami fungovala na jedničku.

A teď si povíme, jak pejsek a kočička pekli dort. Nebo ne, to už znáte. Jak dělali čínské nudle. Pejsek se začal chystat do obchodu, ale kočička ho zastavila. Kam bychom chodili, všechno co potřebujeme přece máme! A vlastně nepotřebujeme ani recept, protože my, milý pejsku, do té číny dáme všechno! A jak řekli, tak udělali. Pejsek měl rád kung-fu a taky historii, kočička zase ráda příběhy o přátelství a intrikaření. A jak byli v ráži, zamíchali tam i obludy a válku a nakonec tam vrazili i pořádný kus patosu! A pak míchali a míchali...to víte děti, byla to pěkně hustá čína. Nakonec, když už to bylo skoro hotovo, přisypali i hrst CGI, to aby to na talíři pěkně vypadalo. A protože čína tak báječně voněla, ani nepočkali až trochu vychladne a rovnou z hrnce ji do sebe naházeli. No to víte, že jim bylo nakonec špatně, ale oni už jsou zvyklí, takže i když je ještě bolela břicha, už si plánovali, co uvaří příště. A jaké z toho plyne ponaučení? Vůbec žádné. Budou to tak dělat pořád.

Carl Hunter se dle mého názoru zcela zprávně rozhodl přizpůsobit tomuto lehce absurdnímu příběhu i obrazovou formu. Ve výsledku je to lehounce andersonovské, což já osobně kvituji s povděkem. Šedých, realistických příběhů jsou mraky, takže jakýkoliv pokus o hravost je osvěžující změna. A vlastně bych se nebál zajít i dál a trochu to celé zkafkovatět. Ale i takto zlehka se mi to líbí a baví mě to. Zvlášť to, jak se tvůrci pohybují na hraně mezi absurdním a výstředním, přičemž se často stane, že výstředním se jeví něco, co by mělo být vlastně přirozené. Vztah mezi otcem a synem, tak působí trochu jako záminka tvůrců, aby divákovi ukázali, že změna nemusí být vždy složitý a bolavý proces. Síla slov je dle mého mínění, diváky tak trochu nedoceněný film.

Komedie plná chytrých a vtipných dialogů, se skvěle obsazenými rolemi a luxusními hereckými výkony. Přestože si musí divák vystačit jen s odstíny bílé a černé, není důvod ofrňovat, protože to vše i po více než šedesáti letech, pořád funguje na jedničku. Vše navíc parádně doplňuje skvělý dabing v čele s E. Cupákem a V. Brabcem. Bezesporu jedna z nejlepších amerických komedií minulého století.

Po premiéře se to v recenzích hemžilo výrazy jako, divácky nevstřícný, složitý, technicky dokonalý... . Aby taky ne, když se díky smršti komiksových a akčních výplachů, stává z většiny konzumentů hollywoodské zábavy tlupa filmových primitivů, kteří už nejsou zvyklí na složitější příběhy pro dospělé. Ale nebudu chytračit, Tenet je i pro mě ztuha stravitelný a ano, v některých případech jsem se o pochopení zamotanějších momentů nesnažil...prostě jsem je akceptoval. Ovšem ne proto, že bych byl líný přemýšlet. On na to prostě nebyl čas. Nolan na vás celou tu podivnost vysype a nestará se, jestli bude divák stíhat číst titulky, sledovat dění a u toho chtít přemýšlet. U žádného jiného filmu jsem si nebyl víc jistý, že ho pro plné pochopení budu muset zkouknout znova a tentokrát nadabovaný. Zajimavé ale je, že ve skutečnosti je obsah toho všeho vcelku jednoduchý a mnoho okamžiků bylo velmi předvidatelných. Bylo vám jasné, že když se postavy pohybují v čase, tak na sebe narazí budoucí týpek s tím současným a že to do sebe zapadne. Bylo vám jasné, že se bude příběh vyprávět tam a zase zpět. Tím neříkám, že Nolani nepřišli s chytrým scénářem. Přišli, jako vždy, ale jinak bych tento film za scénáristický klenot žánru nepovažoval. I přes avizované vizuální orgie mi nijak zvlášť nevadí, že jsem Tenet neviděl v kině(i když by asi bylo zajímavé sledovat reakce diváků po skončení promítání), protože to vizuálno je v případě Tenetu spíš jen třešnička na dortu. Pro mnohé to ale bude právě tento element, díky kterému ustojí ty obsahově nepřehlednější pasáže. Obsazení Johna Davida Washingtona nepovažuji za šťastnou volbu, pro mě byl necharismatický a nevýrazný. Takže nejsem sice zklamaný...ale to jen protože jsem nic převratného nečekal. I když je Nolan mistr svého řemesla, nemělo by být ostudné přiznat, když vás jeho film i přes nesporné kvality, nijak zvlášť neuchvátil. Nutno ale dodat, že druhé zhlédnutí může výše popsané snadno zvrátit.****** Tak jsem se velmi zmýlil. Po druhém shlédnutí, tentokrát s dabingem, na mě působí Tenet chladně, neosobně a nepříjemně. Snižovat hodnocení nebudu, ale nutkání by bylo...anebo jo, snižuji.

Stejně jako většina ostatních filmů velkého Tima, je i Sleepy Hollow silně nadhodnocený nehoror/nefantasy. Ano, je v tom ta burtonovsko-gotická romantika, která je pro jeho tvorbu typická, ale po druhém, třetím shlédnutí to nefunguje. Stylizace tady má navrch nad detektivkou a vlastně celým příběhem. Vztah mezi Katrinou a Craneem je i díky neexistující chemií mezi Deppem a Ricci vyumělkovaný a nevěrohodný. Nějak nebyl čas je nechat se zamilovat. V Burtonově optice se prostě potkávají lidi, kteří k sobě patří a dál to není třeba rozebírat. Ale to by mi asi nevadilo, konec konců v mých patnácti jsem to vnímal podobně. Co mi ale chybělo, byl příběh, který by ve mě probudil nějaké emoce. Sleeping Hollow by byla pecka jako animák. Přetažený, s dobrou hudbou a podobně stylizovaný jako Mrtvá nevěsta. V tomto formátu na mě ale působí jako nadprůměrná epizoda nějakého hororově laděného seriálu.

Bez znalosti předchozích řad, jsem naskočil rovnou do té čtvrté. A nemám v plánu se k předchozím řadám vracet. Ano, je to velmi kvalitní seriál, ano, je z velmi atraktivního prostředí a je napěchovaný mými oblíbenými herci...je to kouzelně britské. Jen by mě zajímalo z jakých zdrojů se tady čerpá. Je evidentní, že tvůrci měli velikou podporu královské rodiny, bylo jim umožněno natáčet v lokacích, kam se běžně filmaři nedostanou, byla jim zapůjčena dokonce i auta, která používají členové KF... . Takže nepochybuji o tom, že scénář prošel schvalovacím procesem. A tady by mě zajímalo, kdo a na základě čeho psal dialogy. Ta výplň mezi obecně známými událostmi, stojí jen na fantazii tvůrců. Je to "pouhá" dramatizace, což je pro mě trochu zklamání. I tak se tvůrcům povedlo několik skvělých momentů a někteří herci ... Gillian Anderson. V tak naprosto nesexy roli bych ji opravdu nečekal. Hodnotit takový seriál průměrně, i přes ty výtky nelze.

První polovina byla dynamická jízda s podobně zvrhle cool smrádkem, jako třeba nedávné Guns Akimbo. Frank Grillo rozhodně nevypadá na 55 letého chlápka a hlášky trousí se stejnou samozřejmostí, jako Willis, nebo Gibson ve zlatých akčních devadesátkách. Jenže tvůrci nechtěli zůstat jen u cool akční nálože a rozhodli se přimíchat nějaké ty rodinné patálie/Příběh. Není potíž v tom, že by byla zápletka blbější, než u jiných filmů s časovou smyčkou, ale subjektivně na mě celý film působil delší, než je. Asi v polovině už ty návraty přestaly být cool. Naštěstí zůstala zvědavost, jak nakonec Roy dopadne. Ta trocha patosu mě osobně nijak nevadila. Jen je škoda, že se nepodařilo naroubovat to k té libové akci bez ztráty dynamiky a bylo to na úkor přiměřené stopáže. Přesto nejsem stejně jako v případě Guns Akimbo zklamaný. Většinou jsem se bavil.