Martrix

Druhá série diváky nemohla zválcovat jako ta první už jen proto, že tentokrát měli všichni očekávání a hlavně s čím srovnávat. Pro tvůrce je to vcelku složitá věc, namixovat staré dobré s neočekávaným novým. Zpětně si myslím, že se to povedlo a těch pár slabších momentů nebylo moc. Nejvíc mě těší, že tento svět má pořád mnoho co nabídnout, že většina postav se má pořád kam vyvíjet, že se otevírá mnoho cest, kudy se mohou chlapci ubírat. Cynický, drsný a nevybíravě přímočarý, ale současně chytře napsaný seriál o superhrdinech...tohle tady chybělo.

Cronenberg svou vizi zrealizoval nekompromisně, bez potřeby se divákovi podbízet, nebo mu něco usnadňovat. Není komu fandit, není koho litovat, takže je to jako sledovat parazitickou houbu, která pomalu přebírá kontrolu nad mravencem a nutí ho chovat se ...divně. Ale na tom nic moc zajímavého není...leda by jste použili filmařské prostředky, které vás přimějí sledovat tento proces když ne přímo zděšeně, tak aspoň se silným znepokojením. Cronenberg je bezpochyby skvělý filmař, který umí navodit atmosféru, umí vybalancovat dlouhé scény tak, aby zůstaly na hranici mezi nudou a napětím a v neposlední řadě se nebojí do diváka zarýt brutální scénou. Takže asi chápete, že Possessor sice není zrovna příjemné pokoukání, ale filmařské kvality mu upřít nelze.

Dát plný počet této epizodě je jako přiznat se, že jste polodementní psychopat libující si ve sledování explicitně sexuálních a násilných scén, nebo že máte velmi zvrhlý smysl pro humor. Intrikaření a vykecávání opět vystřídalo staré dobré vybuchování hlav, řezání končetin a cuntování Butchera. Tato postava je pravděpodobně nejdokonalejším ztělesněním výrazu motherfucker. Po dlouhé době se zase těším na další epizodu a štve mě, že jsem nevydržel čekat a nesjel tuto řadu podobně jako tu první, na jeden zátah až vyjde celá. PS: velká škoda, že se nenašlo víc prostoru pro Johna Noble

Dle hodnocení usuzuju, že nejsem sám, kdo nad tímto sci-fi paskvilem zlomil hůl. A není se čemu divit. I když v tom nejspíš nemá Ridley Scott prsty, protože jde o adaptaci knihy, po poslední epizodě se vůbec nepodivíte tomu často citovanému spojení s Prometheem. Přitom mě osobně linka s androidem v Prometheovi bavila víc, než ten zbytek o vetřelcích a tvůrcích. Kdežto u tohoto seriálu je právě ten způsob, jakým jsou androidi pojmuti, hlavním důvodem, proč jsem se už od první epizody nechytil. Korunu všemu dodal ten náboženský kontext. Jenže jsem byl zvědavý, takže jsem dokráčel až k poslední epizodě (doufám, že celého seriálu). Byl jsem tedy svědkem toho, že původně naprogramovaní androidi na to, aby z dětí vychovali pacifisty, najednou děti chválí za to, že jsou válečníci, sledujeme, že androidi mají čistě lidské emoce, že superschopnosti, kterými byli schopni zničit vesmírnou loď, nebo partu vojáků, nakonec nestačí na zabití jednoho metroveho hada, že se najednou přepnou do režimu, kdy se o děti nestarají...výčet nesmyslů, které jakoby vypadly z hlavy člověka, který asi nikdy nečetl Asimova, Hainleina,nebo Clarka, by byl dlouhý. Za mě je to solidně udělané, ale podle otřesné předlohy. Jestli máte rádi seriály, jako Humans, budete těmito androidy zhnuseni stejně jako já. Vychováni vlky není ani trochu chytré dílo, scénář je mizerný, takže se logicky ani postavy nemohly chovat přirozeně... . A poslední epizoda jakožto propojka k Prometheovi...vyprskl bych smíchy, ale nakonec z toho bylo jen útrpné pousmání.

Nechal jsem se nalákat vysokým hodnocením uživatelů, kteří pravděpodobně zohlednili že jde o 60 let starý film a dost možná žádné slušné sci-fi nikdy nečetli, nebo neviděli. Jasně, i já oceňuju, že na tu dobu byly triky vcelku v pohodě. Ale příběh je to velmi blboučký, mírněji řečeno naivně romantický. Pravda, lehkou zvědavost probouzely dvě otázky. Proč se to dělo a jak/jestli si s tím lidé poradí. Což je docela škoda, protože Vittes naznačoval vztah mezi monstrem a jeho ženou tak, že ten existencionální podtext mohl být mnohem silnější. Rychlý konec (78 minut není moc) může znamenat jak zuřivé stříhání právě těch povídacích pasáží, ale stejně tak i bezradnost tvůrců při vymýšlení důstojného závěru. Umím si představit super remake v duchu Pod kůží.

Konečně máme zpět The Boys a v plné parádě.

Krásná ukázka toho, jak rozdílně se dá uchopit sherlockovský námět. Enola Holmes nemá nic společného s dynamickým pojetím Guy Ritchie, přesto je to neotřelé a hravé. Pravdou ovšem je, že úvod ve mě vzbuzoval rozpaky a cítil jsem se trochu nepatřičně...jako kdybych se nachomýtnul k demonstraci za práva kojících matek. Cílovka Enoly se mi v prvních dvaceti minutách zdála být 12-15 let. Nicméně nakonec konstatuji, že je to nezávadné i pro starší ročníky. A to především díky Millie Bobby Brown, ze které se vyloupla velmi sympatická herečka, která bez problému utáhne celý film. Místy jsem měl pocit, jako bych se vrátil zpět v čase a viděl začínající Natalii Portman. Jsem si dost jistý, že si tímto filmem hlasitě řekla o pozornost mnoha producentů a režisérů. Cavill byl jako Sherlock překvapivě věrohodný a ze své postavy vytěžil v rámci vedlejší role asi maximum. Takže pro mě trochu překvapivě... díky Millie Bobby Brown a Bradbeerově jemné režii, je to lehce nadprůměrný, milý filmeček.

U filmů jako je tento je velmi důležité, jak moc blízko máte k lidem a ke společnosti obecně. Jestli jste spíš alternativnější, nebo třeba bez mobilu neopouštíte byt. Pro někoho velmi společenského mohou být postavy otce a Tom ztuha pochopitelné, resp. těžko si představí, jaká moc může někoho přimět odloučit se od lidí. Jsem trochu asociál, takže jsem ten niterný příběh válečného veterána, kterého sužují vlastní démoni a dcery, která mu stojí po boku, pobíral aniž bych se nudil. Ale úplně vidím většinu lidí co znám, jak si během filmu vyřídí pár sms, v klidu si udělají večeři a všelijak se to snaží vydržet dokonce, aby se dozvěděli, jestli je tatík domestifikovatelný, nebo ne. Díky tomu, že se tady nekřičí, akce téměř neexistuje a vše se ubírá vcelku poklidným tempem, by se mohlo zdát, že je to jen ubíjející nuda o divných lidech. Přesto je závěr emočně silný. Nehledejte ale nějakou ukrutnou pointu, nebo katarzi...prostě tiše sledujte příběh otce a dcery, kteří nemohou, nebo nechtějí být součástí společenství. V USA má slovo komunita dočista jiný význam a po rodině je to velmi důležitý aspekt života Američanů. V tomto kontextu je to propadání se za hranice i té nejmenší komunity, pro většinu amerických diváků synonymem pro ztrátu úplně všeho, pro život beze stop.

Sleduju na streamu pořad Jak nás vidí svět.........australani jsou divní, hodně divní. A tento film je jen třešnička na dortu zvaném...australský bizárek. A nejhorší na tom je, že oni to všechno umí prodat. Natočené je to velmi dobře, napětí tomu nechybí...zapomeňte na to, že vás během sledování napadne...však oni to všichni přežijí, jinak by to nedávalo smysl... . Kdepak, Byrne si vás povodí a přiměje vás zápornou postavu nesnášet tak, že jí budete přát mnohem horší konec. Vůbec nevím, jak se mi ten film dostal do archivu, protože tento subžánr nemusím...ale uznávám, filmařsky i herecky je to nadprůměr. Kdo má tyto horory rád, přidejte si k mému hodnocení hvězdu.

Situace kdy dojde k výměně těl, nabízí scénáristům velký prostor, kde se dá pracovat jak s komičnem, tak s přesahem v podobě empatického procitnutí výměnou postižených osob. Někdy se to povede víc, jindy se tvůrci příliš utápí v patosu, nebo zbytečně moralizují a někdy se na ten přesah zapomene a celý film stojí jen na hercích. V případě Manželky a manžela to tvůrci s tím komičnem zase tak moc nepřehání, ale zase to vynahrazuje sympatický Favino a skvělá Smutniak, která si to evidentně užívala. Příběh nebyl nijak zvlášť originální, ale na druhou stranu jsem se ani nenudil a párkrát se zasmál. Je docela zvláštní, že si zatím filmaři s tak vděčným námětem neumí poradit na výbornou...resp. já zatím o takovém filmu nevím.