Martrix

Bez aspoň elementárních znalostí korejské historie, budete první dvě třetiny Pevnosti vnímat jako válečný film o dobývání kopce, budete otrávení, že tentokrát se nekonaly žádné šermovačky, nebo epic souboje, bude vám to připadat zdlouhavé a nepříliš zajímavé. Měli hlad, byla jim zima, za vraty číňani...to je toho. Jenže Pevnost vypráví o velmi bolestivých okamžicích historie, kdy se do korejského království drali Čhingové. Zatímco většinu filmu sledujeme nerozhodného krále, kterému radí banda řiťolezců, takže se zmítá mezi špatnými a fakt špatnými situacemi, poslední třetina filmu nabídne mnoho úvah k zamyšlení. Když se rozchází cesta cti s cestou života, když promlouvá hlas rozumu, který život brání za cenu, která je pro mnohé příliš vysoká...když máte učinit zásadní volby a jste slabý a nerozhodný, nebo když jste si jistý svou pravdou, ale nikdo vás neposlouchá, když nasazujete život za lidi, kteří vámi opovrhují...to jsou ty chvíle, kdy se vyjeví jaký jste člověk. Tvůrci to zvládli bez moralizování a snad až příliš korektně. Možná mám jen štěstí, ale korejská kinematografie je na vynikající úrovni a přestože jde o tolik odlišnou kulturu, rezonuji s ní a emoce které korejské filmy chrlí, nasávám plnými doušky. Není to úplně zábavný film, ale závěr to vcelku vynahrazuje. Výraz podrobit si národ, pro mě dostalo jasnější kontury.

Vykastrovaná, zpohádkovatěná a přesto zbavena emocí, polita javorovým sirupem a přesto opatřena puchem typicky hollywoodského scénáře, disneyovskou produkcí mocně zafinancována a společně se zástupem čínských herců (kteří byli v zájmu globodiváka odsouzeni hovořit anglicky) zbavena důstojnosti. Tak skončila čínská legenda o dívce, která se rozhodla vydávat za muže a bojovat ve válce. Kreslenou Mulan jsem neviděl, takže možná spílám tvůrcům zbytečně, protože jen pokračovali v hodování na zdechlině zvané kulturní dědictví čínské literatury (Mulan byla původně báseň). Shodou okolností jsem před měsícem viděl "čínskou" Mulan, která s postavou Mulan pracuje ...pracuje. A taky s postavami všech ostatních. Což scénáristům nové Mulan nějak uniklo. Ten neuvěřitelný obrat, kdy najednou všichni uznali, že je Mulan superfighter a kdy se vyhnanství během pár vteřin změní na veď nás...to je tak hloupý, že mi bylo čínských herců líto. Vlastně všech Číňanů. V "originále" bojovala Mulan v armádě mnoho let, takže to dává mnohem větší smysl. Kdyby takhle někdo naložil třeba s Janem Žižkou (chrań tě Bůh, Jákle), taky bych nadával jako špaček. No...úplně otrávený nejsem, ale okamžitě zvedám hodnocení Mulan 2009, protože až teď doceňuju, jak si s tímto tématem a hlavně postavou Mulan, před jedenácti lety poradil Ting Zhang (mimochodem byl to jeho první scénář).

Kniha je vrstevnatá, střídají se v ní akčnější pasáže z Enderova výcviku a psychohra. Vše je navíc ovinuto jeho vztahem k sourozencům, takže jde o mistrovské dílo, které má několik pokračování. Byl jsem velmi skeptický, protože něco takového natočit vyžadovalo skvělý scénář a podle mě by byla vhodnější minisérie. Skepse bohužel došla svého naplnění, protože výsledkem je jen akční sci-fi s lehkým twistem na konci. Celá ta psychologická linka, vztah, jaký měl Ender s Královnou...to už se prostě do filmu nevešlo. Kdybych knižní předlohu neznal, možná bych hodnotil lépe.

Chlap který znásilnil ženy ve spánku...co s ním na vesmírné lodi uděláte? Já bych ho poslal vstříc hvězdám...bez skafandru a bez trenek. Humanisté by ho asi zavřeli a plýtvali tak jídlem. Tvůrce seriálu...nasadí mu na hlavu kýbl s ostny, to asi aby nemohl hlavičkovat v přáteláku dozorci vs jeden vězeň...nebo aby mohl napíchnout někoho, kdo by mu na ten kýbl chtěl něco nakreslit. Ale to není vše...ke kýblu nafasuje androida, který ho hlídá. Ale pozor...kdyby to nestačilo, tak tvůrce vymyslel, že když mu někdo kýbl sundá, nebo nebude android v jeho blízkosti, anebo pokud se někdo pokusí androida přeprogramovat...chlapovi vybuchne hlava. Že je to detail? Takových smyslnedávajících věcí je tam plno.

Několik dobrých momentů se proplétá s vlídně řečeno hloupostmi, jako je třeba pobyt Matky v simulaci, kde sleduje něco z perspektivy, co prostě externí simulace ukazovat nemůže, nebo neschopnosti Otce... . Zatím to funguje jen na pár neotřelých nápadech a v této epizodě i na zajímavě se vyvíjejících vztazích. Nicméně je to pro mě podobně nespokojené sledování, jako u posledního Star Treku...trochu marné čekání na něco co nedostanu. V konkurenci třeba Expanse, nebo Devs, Humans...tento seriál zaostává ve všech ohledech.

Jako krátká povídka na téma uvědomení si svého lepšího já, aneb jak se začít mít rád, by to asi šlo. Ale jako vážně míněný celovečerák? S takto lacinou pointou? Besson umí skvělé ženské postavy, chápe jak funguje chemie mezi nimi a muži, umí vybrat zajímavé herce, kteří tomu dodají šmrnc...a to se mu povedlo i tady...jenže to scénáristicky vůbec nezvládl. Je to dlouhý a hloupý příběh s děsivě špatnou poslední třetinou, která dává zapomenout na těch pár zajímavých momentů z třetiny první. Ještěže bylo nač koukat...Rasmussen je parádní vrtichvostka a doufám že to nebyla její poslední role.

Při vypisování kolonky žánr někomu ujela ruka. Komedie?! Čím víc byly dialogy a herecké umění Scarlett a Adama lidštější a realističtější, tím smutnější bylo je sledovat v poslední fázi manželství. Zvlášt, když si vás postavy Nicole a Charlieho téměř okamžitě získají. Pro mě osobně symbolizovaly úžasný manželský pár a přestože/protože jsem rozvod nezažil, bylo pro mě dvojnásob bolestivé koukat, jak se dvěma dobrým a hodným lidem dějí špatné věci. Baumabach se vyhnul moralizování a odsuzování a napsal téměř divadelní scénář, který se opírá o vytříbené dialogy, několik silných míst, ale především je neskutečně autentický, postrádající patos a afekt. Už to samo o sobě by stačilo na silně nadprůměrné hodnocení. Jenže to není zdaleka vše. Driver je pan herec...víme, takže nepřekvapil. A Johansson jsem znal ještě před tím, než navlékla latexový obleček u Marvelu, takže vím že je skvělá herečka. Ale jako Nicole je ... nevybavuji si, kdy jsem viděl tak civilní, ale současně tolik emocemi nabité herectví, navíc u ženy, ve které se snoubí přirozená krása, obrovský sexapeal a charisma. Místy jsem se přistihl, že na ni prostě zírám. Celý film jsem si přál, aby se k sobě vrátili, aby Baumbach vyslal vzkaz, že kde je láska a inteligence, tam se najde cesta, že ... . Po dlouhé době film, který mě od začátku drapnul za mozek a až do samotného závěru mi prověřoval skoro celou škálu mých emocí.

Výjimečně se vám vyplatí, pokud jste ve škole nedávali pozor, takže stejně jako já nebudete vědět, jak tato ruská odysea dopadla. Příběh je to totiž jako hrom a i kdyby si Rusové polovinu věcí přibásnili, budete až do konce napjatí. A nic na tom nemění ani ten občasný bohatýrský patos, který tu vizuální kosmopohádku přislazuje. Většina lidí dnes zrak ke hvězdám neupíná, protože hvězdy se jim derou do obýváků skrze sci-fi filmy; mnoha lidem už to reálné dobývání vesmíru nepřipadá atraktivní a výjimečné. V šedesátých letech to ale bylo dočista jinak. I kdyby nebyl vesmírný program nástrojem politického poměřování pinďourů, byla to vzrušující věc nejen pro fantasty, ale pro většinu lidí. Do té doby totiž svět napravoval škody druhé světové války a lety do vesmíru měly být signálem, že když od toho budování zvednete očí a podíváte se dopředu..., může být budoucnost velkolepá. I proto je skvělé, že někdo tyto příběhy vypráví. Abychom si uvědomili, jak daleko jsme se za relativně krátkou dobu posunuli a za jakou cenu. Navíc vám dojde, že za spoustou úspěchů nestál CCCP nebo USA, ale velmi talentovaní, odvážní a chytří lidé, kteří nás k tomu relativně blahobytnému dnešku posouvali ne díky politikům, ale velmi často právě polikům navzdory. Po technické stránce vynikající, režijně taky fajn, jediné co mě v hodnocení drží zpátky je právě ten patos, který tomu všemu trochu ubírá na důvěryhodnosti.

Tak se z toho stává spíš takový hybrid sci-fi a fantasy. Mithristé s plastovými štíty, tunikou s obrázkem, přilbami jako křižáci, příšerky... . Pro hardscifíky, kteří jedou na Expanse, Devs a podobných, tohle úplná mňamka není. Ale jako výplň do období, kdy je sci-fi mrtvo to jde.

Blade Runner dal androidům emoce a "duši". Vcelku to fungovalo, šlo o klasický byť romanticko-naivní vývoj umělé inteligence tak, jak ho vidí spisovatelé a tvůrci sci-fi. Od té doby se bohužel Scott tohoto konceptu drží a výsledkem jsou kverulantší androidi z Vetřelce, resp. Promethea. Většina lidí včetně mě to kousala dost ztuha, ale Ridley si z toho nic nedělá a v Raised by Wolves zašel dokonce ještě dál. Celý ten koncept se mi nelíbí, vlastnosti a schopnosti androidů nedávají smysl...prostě jakožto člověk hledající i (především) ve sci-fi logiku, jsem hodně rozčarovaný. Lacinější výprava by mi byla úplně šumák, kdyby byl svět a postavy Raised by Wolves věrohodný. Působí to celé spíš jen na efekt (afekt) a jakoby to vymyslela žena, která nemá o sci-fi potuchy, nebo nějaký mlaďoch...nebo staroch, který zamrzl v osmdesátkách. Uvidíme co bude dál, ale pokud se hraje podle těchto pravidel, je téměř vyloučené, abych výrazně změnil názor.