Martrix

Je to udělané luxusně a každý dolar je vidět, ale co naplat, když je to samý nesmysl a víc než cokoliv jiného, jde jen o exhibiční fan service. Našel bych minimálně 50 epizod z animovaných klonových válek, které měly mnohem lepší příběh. A námitka, že se to jen rozjíždí neobstojí, protože to bude nakonec stejně mdlé, jako celá první řada. Chápu nadšení SW milovníků, lepší cokoliv, než nic, ale pro běžně náročného diváka je to slabota...a podotýkám, že Favreau je jeden z mých oblíbených tvůrců.

Los Angeles v roce 1985. V rádiích houkají Alphaville, stojí se fronty na Návrat do budoucnosti a velkým tématem je studená válka s Ruskem. Nicméně ve stejné době je na vrcholu i wrestling. Pro většinu světa zcela nepochopitelná zábava pro tupce, pro američany národní..."sport". Nemůžu říct, že bych mu propadl, ale díky filmům jako Souboj s rodinou, Wrestler a právě seriálu GLOW, jsem schopen vnímat tuto zábavu víc než jen smířlivě. A aby taky ne, když je GLOW tak skvěle napsaná estrogenová lázeň. Od první epizody si mě tvůrci získali a celou řadu jsem sjel na jeden zátah...aby taky ne, když jsou epizody tak krátké. Jde o krásný příklad toho, že ženy mají skvělý smysl pro humor, že si ze sebe umí střílet a že jde napsat seriál postavený na převážně ženských postavách, aniž by někoho napadlo, že je to feministický zvratek. Paradoxně by se spíš mnohým mohlo zdát, že jde o velmi sexistickou zábavu. A tou nepochybně ženský wrestling je. GLOW je ale především dramedie o wrestlingu a životě lidí, které dal dohromady. Objektivně to není pětihvězdičkáč ...snad jen tři epizody byly za 5*, ale subjektivně mi to udělalo velkou radost. Vysloveně jsem si to nemoralizování, ale především ty Nádherné ženy wrestlingu užíval.

Zvláštní dny vcelku přesně naplňují význam slova pozoruhodný. Ve všech ohledech to není film průměrný a plochý, ale stejně tak to není mozektrápící thriller. Ta horší stravitelnost vychází ze snahy tvůrců vměstnat do jednoho filmu několik nosných linek. A samozřejmě je to na úkor stopáže, ale často také dynamiky. Zvláštní dny jsou tak trochu sci-fi, detektivka, vztahové drama a to vše je ještě okořeněné vyhraněním se proti rasové diskriminaci černochů. Místy je z filmu velmi silně cítit, že se tvůrci upírají k roku 2000 jako ke startu nové éry, kde bude svět lepší a pro černochy spravedlivější, ale současně jsou si vědomi, jak moc třaskavá tato změna bude. Stvořili velmi věrohodný svět (tehdy) blízké budoucnosti, zabydleli ho docela dobře vykreslenými postavami a ano, i řemeslně je to bezva, ale raději bych jen ten sci-fi/detektivní příběh. A bez toho přepáleně béčkového konce. Mám rád vícevrstevnaté filmy...to není totéž, jako řetězení. Za sebe tedy dávám tomuto jistě ne průměrnému filmu, spíše průměrné hodnocení. 65%

Za normálnách okolností se snažím sci-fi béčkům vyhýbat a první Skyline podle hodnocení ničím víc není. Nicméně na webu se začaly množit vcelku zajímavé informace o třetím pokračování a protože nových sci-fi moc nevzniká, sáhnul jsem po Beyond Skyline. A víte co? Ano, je to béčko, ale Liam O'Donnell má můj velký respekt, protože za málo peněz předvedl setsakra hodně muziky. Obrovské množství trikových sekvencí, bylo vcelku solidně provedených, obsazení se taky povedlo a hlavní účel se jistě povedlo splnit. Pobavit. Beyond Skyline je velmi přímočaré invazivní sci-fi, kde se nevedou filozofické diskuze, neprobíhá žádný přesah v podobě společenské kritiky, neřeší se rodinná traumata, nebo něco podobného. To málo co z toho proběhlo, pouze posloužilo k minimálnímu vykreslení postav. Zbytek obstaraly jejich činy. Míít nízká očekávání ohledně tohoto filmu se vyplatilo, protože jsem spíš příjemně překvapený. Přestože je to pořád béčkový film, narvaný scénáristickými lapsy a žánrovými klišé, je tak nějak poctivý a ve skutečnosti je ten rozdíl mezi filmy Bitevní loď a třeba Světová invaze jen v rozpočtu/vizuálu. Z nějakého důvodu je prostě problém napsat originální inva sci-fi. I z toho důvodu se na trojku asi podívám.

Tento film je samá záhada. Ale víc než: co je ten kluk sakra zač, by mě zajímalo, jak se Nicholsovi podařilo natočit tak dobře vypadající sci-fi s rozpočtem18 mil. USD, resp. za co zaplatil to velmi solidní herecké obsazení. Michael Shannon jakožto Nicholsův dvorní herec, působil ve své roli stejně jako Edgerton a Driver velmi věrohodně. Líbil se mi způsob vyprávění, kdy divák společně s FBI pomalinku v náznacích odkrývá, co se vlastně děje a spíš pocitově se přiklání na stranu únosců. Tady distrubutor zbytečně spoileroval... byl jsem rád, že jsem si o filmu předtím nic nepřečetl. Dokud je ve hře otázka: co je ten kluk sakra zač a co s ním ti lidi zamýšlí, funguje film skvěle a klidně bych vysolil max. hodnocení. Jenže oni nám to tvůrci nakonec poví a když je v tomto žánru nejslabší právě ta sci-fi složka, je to průšvih. Nejsem otrávený, jen mě trochu mrzí, že se povedlo moc fajn drama s mysteriozními prvky a dokonce i solidní akcí, ale sci-fi je to sotva průměrné.

Přestože není Tulipánová horečka vysokorozpočtový film, má hvězdné obsazení a luxusní výpravu. Vůbec si neumím představit, co museli tvůrci podstoupit, aby takto věrohodně ztvárnili příběh z Amsterodamu 17. století. Před mnoha lety se podařilo zprostředkovat atmosféru starého Holandska podobně autenticky Dívce s perlou. Tak jako na obrazech starých holandských mistrů, jsou všechny scény zaplněné tisíci detailů, které vypadají skvěle a trochu tím ospravedlňují poměrně stereotypně vykreslené postavy, které se uprostřed toho vztahového šmodrchance nacházejí. To ale není nijak vážně míněná výtka...je to příběh o láskou zpitomělých lidech a jednom nebožákovi, který to odskákal. Od určitého věku na nevěře nespatřuji nic romantického takže ano, byly chvíle, kdy se mi chtělo moralizovat a počínání postav jsem sledoval s nelibostí. Bublalo ve mě, že je to další výblitek červené knihovny, který lidem vštěpuje, že když jde o lásku jdou pravidla a morálka stranou. Ale kupodivu mě tvůrci překvapili koncem, který tomu všemu dává jiné vyznění. Po dlouhé době závěr filmu, který mě vysloveně potěšil. Vlastně pokud bych měl něco vytknout, je to asi jen zbytečně přepálená stopáž. Klidně víc takových filmů.

Tomuto filmu jsem se poctivě vyhýbal skoro třicet let, ale jednou za čas mám masochistické choutky a rozhodnu se ztrestat mozek něčím, co z nějakého důvodu odmítá. Že nejsme na stejné vlně a je to jen další průměrný blockbusterář, mě Scott přesvědčuje posledních asi 13 let. Když jsem ale dokoukal 1492, došlo mi, že po Blade Runnerovi už to byla vždy jeho poznávací značka. Precizní, s důrazem na audiovizuální čistotu a jakousi technickou poctivost, vybírající si příběhy stojící na solidně napsaných postavách...které přetransformuje ve velké a nablýskané kinohity. To samozřejmě není špatně, nejsem nad blockbustery nosohrnující arťák, ale pro mě jsou tyto filmy-příběhy jen velmi málo uvěřitelné. A to přestože jsou to často evropské produkce. Není tam nadsázka, není tam hravost...jsou to vážně míněná dramata, která mají to hollywoodské pozlátko(svinítko), kterého jsem za ty dlouhé roky přesycen.

Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu těch 55 let postava Jamese Bonda vyvíjela. Předpokládám, že v roce 1965 byl Thunderball divácky stejně atraktivní, jako pro nás před pár lety třeba Skyfall. Spousta akce, technických vychytávek a samozřejmě krásné ženy, charismatický Bond a prohnaný padouch. Jenže zatímco tehdy tato bondovka neměla konkurenci, dnešní divák má nakoukáno několik vynikajících bondovek, ale taky třeba Mission impossible a pár dalších více, či méně podařených akčních špioňáren. A nutno dodat, že mnoho z nich mělo mnohem spletitější příběh, než právě Thunderball, který se mi zdá být na tak jednoduchou zápletku ohavně dlouhý. Místo deseti desetiminutových akčních scén, jich mohlo být pět a mnohem víc prostoru mohla dostat organizace Spectre a vytvoření nějakého překvápka. Pro mě je tato bondovka jen hodně dlouhý akční film s nepříliš fikaným záporákem a Bondem, který působí pouze jako nástroj, nikoliv jako plastická postava, jako se to občas dařilo v případě Craigovek. Umím si představit, že by se z tohoto filmu dal nastříhat mnohem dynamičtější akčňák. Ukojen jsem tak jen hudebním podmazem, který se mi nikdy neoposlouchá a pohledem na vnadné ženy, což mi ale s přibívajícím věkem přestává stačit.

Tlupa vynikajících herců ve službách rutinéra Afredsona, jehož pomalý styl ten nepříliš zajímavý příběh utlumil tak, že by bylo zábavnější sledovat dokument o výrobě pletacích jehlic. Dokonce zajdu tak daleko, že mi připadá, jakoby záměrně stvořil film z prostředí výzvědných služeb, který se od ostatních bude lišit tím, že bude postrádat napětí. Zmínění herci dostali s výjimkou Oldmana poměrně málo prostoru a jejich vzájemná interakce se vlastně nekoná. Tohle minimalistické pojetí se mi velmi líbilo třeba v Američanovi, ale tady to vůbec nesedlo. Bylo mi vcelku jedno, kdo je oním krtkem a protože si tvůrci mou pozornost neudrželi déle, než polovinu filmu, nepostřehl jsem, jestli se někde ke konci neskrývala nějaká šikovná a chytrá pointička. Kdybych byl ospalý, usnul bych. Škoda.

Po obsahové stránce je to velmi zajímavé téma, které vás nejspíš přiměje debatovat o něm s ostatními, nebo si zjistit, jak jsme na tom s eutanázií u nás v ČR. Stát se snaží určovat kdo a za jakých podmínek bude přicházet na svět a stejně tak kdy a jak z něj odejde. Doktor smrt je příběh o muži, který se státu vzepřel, využil mezer v zákoně a dělal co považoval za správné. Řeč je o smrti, takže to není dobrodružný, nebo veselý příběh. Navíc je tady ambice prodat ho jako životopisný film. Nicméně jde o adaptaci knihy třetí osoby, takže bez ohledu na správná fakta beru vykreslení osobnosti a možná i pohnutek Kevorkiana s rezervou. Ano, Al Pacino byl přesvědčivý, ano téma bylo zajímavé, ale to jsou sice velké, ale jediné klady tohoto filmu. Pro mě byla nejzajímavější jeho poslední třetina, která se odehrává u soudu. K zamyšlení byla především řeč soudkyně, která jasně definovala rozdíl mezi správným rozhodnutím a právem. Umím si představit zajímavější režii i scénář, který se zbytečně zaobíral jednotlivými případy a snažil se diváka získat na stranu Kevorkiana. Už jen pouhé sledování procesů by nabízelo dynamičtější přístup k látce a nechalo by víc prostoru pro vlastní názor diváka. Slabé 4*