Martrix

Abstraktní sci-fi, kdy to vypadá, že se autoři pokouží divákovi zprostředkovat hlubší myšlenku, ale ve skutečnosti se jen snaží vizuálem zakrýt, že jde o naivní blábol. Hudba mě vysloveně iritovala, oči mě z toho digibordelu bolely...v mém oblíbeném žánru taková avantgarda, to je čiré utrpení.

Vodní svět měl nedávno dvacáté páté výročí a přesto se i po takové době často zmiňuje v souvislosti s nejhoršími filmovými propadáky a především pak jako spoluhrobař (společně s Pošťákem) kariéry jedné velké hvězdy. Je otázka, jestli to není lepší takto, než potupné vyhasínání ve stylu Willise. Nicméně vždycky se najde poměrně početná skupina lidí, kteří se Vodního světa zastávají. Tak jsem si řekl, že zkusím režisérský sestřih, který nabízí skoro 40 min. navíc. Nebylo by to poprvé, kdy zběsilý střih filmu uškodil. A jak to dopadlo? Určitě to prospělo při vykreslení postav a vztahů mezi nimi, občas to pomohlo i po obsahové stránce, ale ta druhá polovina filmu je prostě tak zprasená, že konečný dojem by spravilo buď přetočení, nebo radikální řez zakončený omluvou, že došel celuloid. Prvních třeba 80 minut je Vodní svět sympatické postapo s jakýms takýms přesahem, postava rybáka má solidní obrysy a pokud divák akceptuje, že to není moc chytře vymyšlené, funguje to. Svým způsobem je to totiž komorní survival, kde to stojí hlavně na interakci mezi třemi herci. Jenže pak se z toho stane Mad Max na vodě a těch věcí které přestanou dávat smysl, je najednou strašně moc, takže to celé působí spíš jako fantasy. Samozřejmě jsem četl o změně režiséra a problémech, se kterými se tvůrci potýkali. Jenže ten rozdíl režijního pojetí je u té prodloužené verze tak markantní, že ve výsledku nadělá stejně škody, jako to prostříhání pro kinoverzi. Takže moje hodnocení zůstává stejné, protože to nejhorší si nechali tvůrci na závěr obou verzí.

Tato rádobyztřeštěná gangsterka dojíždí už na český název, který měl správně znít Trouba, Ťulpas nebo Hlupák... . Bourvilova postava totiž rozhodně smůlu nemá, dokonce není ani tím hlupákem. Za toho ho mají mylně gangsteři. Ty odsoudil scénář k neschopnosti (měla to být komedie), takže i když se odehrává honička, bitka, nebo přestřelka, působí to dost pitomě (víte, že nikoho nezabijí). Navíc Funés mi jako záporák moc nesedl. To je ale dáno tím, že mám nakoukanou skoro celou jeho filmografii, takže vím, že se našel v jiných polohách a že líp fungoval jako sólista, kterému někdo nahazoval. Nenadál bych se že to někdy napíšu, ale tady byl Funés tak nějak navíc. Jeho roli mohl hrát kdokoliv a on se pro změnu do té hlavní nehodil. Byť nápad špatný není, jako směs gangsterky a komedie to moc nefunguje, takže za mě je to zatím jedna z nejslabších funesáren.

Po obsahové stránce je to ukňouraný, patetický slepenec historického, válečného a rádobyfilozofického ražení. Soubojů moc nebylo, ale když už byly, tak měly velmi dobrou úroveň. Což je jediný důvod, proč dám aspoń dvě hvězdy.

Zub času tady zahlodal tak moc, že snižuji hodnocení dokonce o dvě hvězdy. Všechny akční scény jsou dávno překonané, Funesova komika tady zdaleka nevynikne tak, jako v jiných filmech, které stojí převážně na něm a závěrečná honička je pekelně dlouhá. Za zmínku tak stojí snad jen trčící bradavky Fandorovy snoubenky, zajímavý záporák, ikonická hudba a skvělý dabing.

Asi jedna z nejvíc crazy komedií Funese. A přestože nejsem úplně příznivec přepáleného situačního humoru, tak tady jsem se bavil. Když prchlivý majitel loděnice vyžene konstruktéra, na jehož novou loď si brousí zuby dotěrný italský konkurent, nezbývá mu než se za ním vypravit a získat ho zpět. Jeho snaha ukázat se v lepším světle a vynahradit konstruktérovi vyhazov, končí katastrofou i pro ostatní členy rodiny. S výjimkou jedné vysloveně protivné a ukňučené scény ke konci, šlo o bezelstně blboučké fórky, které mají potenciál zabavit každého, kdo se umí trochu uvolnit a nevyhledává jen intelektuální humor (kterého je v dnešních komediích stejně pekelně málo). Když už jednoduchá komedie, tak od profíka. Spokojenost.

Typicky divadelní zápletka. Přestože to hlavně díky hercům funguje i v tom filmovém pojetí, u mnoha momentů mi naskakovaly obrazy, jak by to vypadalo na divadle. Scény se služkou, dialogové přestřelky mezi Antoanem a komisařem...na divadle to musí být skvělá zábava. Funes hraje tak, jak ho známe z mnoha jiných komedií, tzn. ubrblaný mužíček, kterému celý svět jakoby trochu překáží a nenechá ho provádět věci po svém. Pár skvělých momentů tady bylo, ale jinak to jistě není jeho nejlepší film. Měl jsem štěstí, viděno s dabingem F. Filipovského...trochu si myslím, že bez něj bych dal hodnocení nižší. Slabší 4*

Když starší filmy, dávám přednost spíš evropským komediím, takže Po Prázdninách v Římě je to teprve mé druhé setkání se skřítkem Audrey Hepburn. A ano, je okouzlující. Jenže ne tolik, abych nekritcky zhltnul cokoliv, kde se mihne a totéž platí třeba i o Wylerovi, který má dle místních zdrojů na kontě jen nadprůměrné filmy. Jak ukrást Venuši je vcelku odlehčený a nepříliš akční příběh o jedné pololoupeži. Devizou jsou dobře napsané dialogy v kombinaci s postavami, které jsou pozitivně lidské a bez zlých úmyslů. S výjimkou jednoho nechtěného výstřelu se tady neodehrává žádné násilí, neječí se, jen se řeší trochu zapleklitá situace, která vznikla díky "zlobení" tatínka. Dalo by se říct, že je to takový antithriller. Což ale nedělá z filmu komedii. Kromě občasného jemného špičkování, se žádného vysloveně vtipného momentu nedočkáte. Nebýt té ohavné stopáže, použil bych označení pohodový lupičsko-romantický film. Půlhodina filmu klidně mohla skončit za střihačskými nůžkami.

Ještě tak v polovině filmu jsem si říkal, že je to takové B+. Příběh úplně debilní nebyl, i když ten úvod, kdy se verbálně a flashbacky odvypráví děj prequelu, který nikdy nevznikl...chvilku jsem byl na vážkách, jestli mi něco neuteklo. No a od poloviny už to bylo poctivé B... závěr už tragický. Akční scény které nudí, "překvapivá" odhalení, která jste nečekali, protože vás nenapadlo, že tvůrci upadnou až tak hluboko... a navíc je celý film nesmyslně dlouhý. Přidejte si vypálené oči od modré barvy, kterou je tvořeno 60% záběrů a máte vcelku jasno, že jste právě vyplýtvali čas na poloodpad.

Poměrně neuspokojivě ukončená řada, která se i díky tomu nemusí dočkat pokračování. Spousta diváků spokojená nebude, protože speciálně v této epizodě se projevilo něco, co bylo charakteristické skoro pro celou řadu. V každé epizodě byl minimálně jeden silný a zajímavý moment, ale současně se skoro vždy našla nějaká slabá pasáž, která na něj dala v závěru zapomenout. Přesto nejde o průměrný, nebo dokonce špatný seriál. Zkrácení stopáže jednotlivých dílů a mírné zjednodušení, by velmi pomohlo. Tak uvidíme, jestli Netflix toho otevřeného konce využije. Mnoho otázek nebylo zodpovězeno a potenciál je tam na x dalších řad.