Martrix

Tak dobře, kdo čeká komedii ve které se mihne většina francouzských hereckých osobností, utřete slinu. Není to totiž tak docela pravda. Nesledujeme dějovou linku vtipného příběhu, ale spíš navzájem se prolínající repliky, do kterých vchází a pak je zase opouští herci, kteří hrají sebe. Jsou stavěni do situací, které v kontextu s jejich životem, nebo tím jak jsou veřejností vnímáni, působí občas vtipně a absurdně a občas jízlivě. I bez větší znalosti většiny z nich vám dojde, že se často pouští do osobních zpovědí. Někdy jde o nadsázku, jindy o velmi intimní myšlenky. Herecké prostředí i herce znám vcelku dobře, takže mě ohromuje práce Bliera, který takový projekt zrealizoval. A co je tedy pointou této přehlídky hereckého mistrovství? Skládá se tady pocta především starší generaci herců, ale i těm, kteří už tady nejsou. A z posledního záběru je patrné, že je to i jakýsi vzkaz Bliera svému otci. Není to tedy komedie k popukání, ale spíše nostalgická zdravice francouzským hercům a jejich věrným divákům. Kdyby se v Hercích objevil i Pierre Richard a Jean Reno, asi bych hodnotil i líp...prostě proto, že by byl výčet legend téměř kompletní.

Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu.

Tento film rozhodně není pro každého. I když se tvůrci snaží vysvětlovat na příkladech, je potřeba být aspoň trochu ekonomicky gramotný a mít přehled. Zpětně vám pak dojdou souvislosti, co opravdu stálo za světovou krizí 2008. Tvůrci se s tím nemažou a pěkně dynamicky, s dobrým hudebním podmazem a interaktivním přístupem ukáží pár lidí, kteří včas reagovali na blížící se kolaps a přispěli k prasknutí bubliny s názvem hypotéční půjčky pro všechny a bez záruk. Nejspíš se pak pozastavíte nad tím, jak je možné, že banky v USA dokázaly rozložit ekonomiku skoro celého světa. Ta provázanost a nesmyslnost některých operací je až obscéní. Herci bezva, způsob zpracování fresh...oslovování diváka postavami, psané i mluvené komentáře...spousta informací... . Taková velmi zdařilá dramatizace průměrného dokumentu o sázce na nejistotu. Slabší 4*

Postavy v Samurajovi definuje především jejich chování. Není tedy třeba nic vysvětlovat a vyplňovat příbeh vatou. Dialogů je minimum a přesto se nakonec vše dozvíme. Podobně minimalistický přístup se mi líbil i u Američana. Příběh o chlapíkovi, který si vytvoří perfektní rutinu takže v tom co dělá, je mistr. A jak už to bývá, právě to vybočení (díky ženě, jak jinak), se mu stane osudným. Svým způsobem je to žánrové klišé, ale podobných filmů se točí málo. A vždy stojí především na hercích a kameře. V tomto ohledu není co vytknout, takže ano, jsem spokojený.

Sledovat Skleněného bez znalosti Vyvoleného a Rozpolceného mi nepříjde jako dobrý nápad. Oba předchozí filmy jsem sice viděl vždy asi rok po jejich premiéře, ale stačilo to, aby do sebe některé věci zapadly. Příběh o světě, kde si lidé se schopnostmi hledají svoje místo. A o společnosti, která na ně v podání Shyamalana reaguje velmi věrohodně a realisticky. V souvislosti s tímto žánrem, je to fresh pokus o prolnutí komixu s naší realitou. A pokud se zajímáte o evoluci člověka, o věci za oponou a jste skeptičtí vůči obecně přijímaným "pravdám" o schopnostech lidského těla...najdete si v tom i další přesah. McAvoy opět předváděl herecký koncert, bylo fajn vidět BW...i když byl jakýsi utlumený; nicméně jinak u Skleněného oceńuju už jen ten nápad/pointu...zbytek je díky občasným nesmyslům ve scénáři a hluchým místům, dost pofidérní.

Psát hodnocení na současné hollywoodské filmy může každý amatér. Vcelku fundovaně může dštít síru na děravý scénář, úroveň triků, toporné herecké výkony, zběsilý střih, nebo malou frekvenci hlášek... . U Possession by byl takový "kritik" za blbce. Jistě, může napsat líbí/nelíbí a obecně i proč, ale do hlubších rozborů se soudný amatér nepustí. Skvěle to vyjádřil uživatel lamps. A já k tomu dodám snad jen to, že scénu v kostele pod Ježíšem a několikaminutovou scénu běsnění Isabelle Adjani v metru, jen tak z hlavy nedostanu. V době natáčení jí bylo 25 let a její výkon je dechberoucí. U Neila se mi to zvláštně sešlo. Poprvé jsem ho zaregistroval v Jurském parku a nenapadlo by mě, že umí tak parádní magory (Šílenství, Horizont událostí). Zvládnout tak divné a divně se chovající postavy v příběhu, který je obtížné pochopit, to už je vyšší herecká liga. Possession lze i přes tu těžkou stravitelost interpretovat různými způsoby, ale pouze zpětně. U sledování nejspíš nebudete vědět která bije, ale pokud přežijete úvod, nenechá vás ta divnost odejít. Żuławski mě přiměl dívat se na něco, co vídat nechci a využil k tomu stejných nástrojů, jako když se nahrnou čumilové k nějakému neštěstí. Což mě samozřejmě v okamžiku kdy to píšu, dost štve. Jenže nebudu za blbečka. Vynikající herecké výkony, perfektní režie, umělecký rýpanec do mozku...jak by jste něco takového mohli hodnotit průměrně?

Bioroidi, vylepšení skorolidé, kteří byli stvořeni, aby stáli lidem po boku a pomohli jim nezničit sebe, ani svět ve kterém žijí. Lidé, kteří se odmítají přizpůsobit a považují Bioroidy za hrozbu. Umělá inteligence, kterou korigují mozky starších. Kód zvaný Appleseed, který může narůstající napětí mezi starým a novým druhem vyřešit... . I když je svět Utopie vcelku pěkně vykreslený a rýsují se zajímavé myšlenky, vyprávění o něm bylo často nezáživné a vztahy mezi postavami byly otravně naléhavé. Takže s výjimkou pár podařených scén a finále, jsem se nudil. Příběh úplně marný není, ale tvůrcům se ho nepodařilo prodat. Nebavilo mě to tak moc, že nemám chuť podívat se na další filmy, kterých jak vidím, bylo natočeno požehnaně. Škoda...když je to dokonce i nadabované a člověk si mohl naplno užít i ten fajn vizuál. Taky mi úplně nesedlo, že to celé bylo podzvučeno americkými písničkami a postavy byly pojmenované podle antických postav. S lépe zvolenou hudbou to mohlo mít lepší atmosféru.

Neokoukatelný Karel Zeman. Z první třetiny filmu jsem byl nadšený. Už v úvodu udělují výchovný štulec rodičům i veřejnosti poukázáním na skutečnost, že nejzvídavějším, nejodvážnějším a nejnepochopenějším zástupcům lidské rasy...totiž klukům, je odpíráno vše nové a zajímavé. Jsou odbíjeni tvrzením, že to není pro oči dětí, nebo že na to jsou ještě moc mladí... . Nu a divte se pak, že se někteří postaví na zadní a ukradnou třeba vzducholoď. Stejně tak se mi líbilo porýpávání do bulváru. Chápu, že jde o film na motivy knihy, takže se nešlo vyhnout odbočkám ke špionáži, darebákům na lodi a kapitánu Nemovi, ale bohužel to bylo na úkor kompaktnosti celého příběhu i napětí. Osobně by se mi víc líbilo, kdyby se příběh soustředil jen na kluky, novináře a podvodníka Findejse. Netlouklo by tak do očí, že se všude dorozumíte česky a bylo by víc prostoru pro společenskou satiru. Každopádně i tak...tahle hravost, cit pro výtvarné pojetí, umění obalit i prostý příběh takovou formou, že působí fantasticky...to považuji v rámci kinematografie za mnohem zajímavější cestu, než dnešní trend dělat fantasy fotorealisticky. Karel Zeman byl národní poklad.

Před hodnocením Willoughbyovi je potřeba si ujasnit škálu divnosti. V závislosti na míře podivínství ji totiž máme každý vystavěnou jinak. Třeba já: 1. Burton-divný 2. cool divný 3. nekorektně divný 4. divný 5. úchylně divný ... . První polovina tohoto animáku byla jen divná. Rozpačitě divná, protože se asi nikdo soudný nebude bavit nápadem, že z matky vypadne dítě, otec ho pokárá, vyhodí na chodbu a už se o něj nikdo nestará. Proč? Jaká je pointa? Není...tvůrci to takt prostě vymysleli. Zhruba od poloviny už se k té rozpačité divnosti přidalo i pár milých (ne vtipných) momentů a divák se mohl víc soustředit na pěknou a místy originální animaci. Já do té doby dumal, co koho vedlo k tomu, aby (v dnešní zpovykané době zvlášť) vytvořil tak nepřátelské prostředí, které se zvrhne ve scény, kdy se děti snaží zbavit rodičů a rodiče dětí a přitom to není myšleno jako nadsázka, nebo záminka k pointě...ať je to jak je to, rodina je rodina. V pojetí Lowryho knihy je to tak trochu potměšilá a cynická záležitost, která mi není po chuti. A to jsem tvor se zálibou v nekorektní humor a nic mi není svaté. Jako animák pro děti, bych Willoughbyovi nedoporučoval. Být originální a nedisneyovský za každou cenu není cesta, kterou by se měly ubírat filmy pro děti.

Sputnik skvěle vypadá, Oksana je vynikající, spacepotvora je parádní, ve filmu je pár zajímavých nápadů, hudba a prostředí opuštěné základny pomáhají vytvořit fajn atmosféru... . Rusáci opět přesvědčují, že umí atraktivně vypadající film za pár šupů, že mají solidní herce, ale taky že je veliký problém najít dobrého scénáristu. Jegor Abramenko se nemá za co stydět...první celovečerák ...svou práci udělal na jedničku a přeju mu získat podporu třeba Netflixu. Zato Oleg Malovičko, Andrej Zolotarev ...ukažme si na ně; nápad špatný nebyl, ale jinak je scénář spíš mizerný. Od motivů postav, přes podivný vývoj vztahů, až po nesmyslné činy ...tohle bolelo. Téměř nic nedávalo smysl, nikdo se nechoval adekvátně situaci...prostě děs. Tihle molodci zprasili už třetí sci-fi projekt v řadě (Priťaženije, Vtorženije). Za tatíčka Stalina už by si balili a fičeli by na Sibiř. Veliká škoda...další promarněný pokus dokázat světu, že ruská kinematografie může konkurovat té západní.