Martrix

Podivuhodný počin. Sam Neill se tady přetahoval s Jack Nicholsonem o pomyslný titul nejlépe zahraného šíleného spisovatele, k čemuž mu velmi pomáhal vtipný...myšleno chytře poťouchlý scénář, nabitý mnoha narážkami. Právě postava Trenta a Carpenterovo vynikající zpracování, posouvá Šílenství mezi hororovou klasiku. Pár lekaček, občas potvora, hrátky s realitou i časem...vše prodchnuto zneklidňující atmosférou; těžko hledat nějaká srovnání, nebo se pokoušet analyzovat, jak se podařilo stvořit film, který má tak blízko k béčkovým filmům a současně je jedním z nejzajímavějších hororů vůbec. Vlastně se mi jedno srovnání nabízí. Horizont události. A to nejen díky Sam Neillovi. V obou filmech režisérský um převažuje nad scénářem, ale přesto se podařilo stvořit atmosférickou podívanou o temnotě, na jejíž intenzitu není člověk připraven. Šílenství sice není ani zdaleka tak explicitně brutální, ale ten emociální dopad se u mě moc neliší.

Existuje pět fází vyrovnání se se smutkem (popírání, vztek, smlouvání, deprese a smíření). I když by se to dalo aplikovat i při hodnocení současné úrovně (nejen) ruského filmu, já si při sledování Legendy o drakovi vystačil s trojfázovkou. A to v pořadí: rozčarování, smíření se a odpuštění. Prvních dvacet minut jsem byl velmi rozčarovaný. Opět smrtelně vážně se tvářící a superpředvidatelné fantasy, potažené digišedí. Homo bookinga nutně musí napadnout, proč ti rusové blbnou s vymýšlením "nových" fantasy příběhů a nehrábnou do ruských bylin a nekonkurují Ironmanovi a ostatním americkým kašparům postavami, které jsou tak skvostně přepálené, že je vedle nich cpt. Amerika trapný instruktor pilates. Ilja Muromec, Dobryňa Nikitič, Aljoša Popovič... každý by zasloužil celovečerák a pak týmovku. Neee, místo toho je tady unylý příběh o unášení pannen drakem. Paradoxně se to ale zlepšilo od chvíle, kdy se z fantasy stala romance na ostrově. Tvůrci to trochu rozvolnili, občas žertík a ona ani ta romantika člověka nezabije...zvlášť, když se herci povedli... . Takže když jsem se smířil s tím, že se žádná akční fantasy řež konat nebude, začalo to být snesitelné. V českém dabingu, podotýkám. Nu a co finále? Kdyby se pořádala olympiáda v psaní předvidatelných scénářů, tak by družstvo DDD zvítězilo i bez použití zakázaných látek. Ale...já jim odpouštím. A ani nevím proč. Možná mi zkratovaly mé cynické obvody a nemám chuť být zbytečně kritický, protože je to jen bezelstně romantická pohádka s fajn postavami i herci. Víc humoru a 4* bych dal bez váhání...takto jen blýskavé tři.

Spousta lidí má vsugerovanou myšlenku, že Rusko, potažmo Sovětský svaz bylo a možná i stále je, jakási sci-fi velmoc. Strugadští, Lukjaněnko....hmmm a dál? Možná ze sebe někdo vymáčkne Nosova s jeho Neználkem, ale pak už nějaké jméno vyloví jen fajnšmekr. Tu iluzi pomohl vytvořit Tarkovskij. Ale faktem je, že kromě něj nemají ruští autoři nač navázat. Z těch současných Timur Bekmambetov? Ten je stejně jako většina filmového světa ovlivněn západní tvorbou. Přesto je trochu paradox, že se na tu jalově komerční stopu vydal i syn jednoho z mála výrazných ruských režisérů. Jakoby pokračovalo měření pinďourů za studené války; ano, Rusáci umí natočit velmi atraktivní a vysokorozpočtové sci-fi, které svými technickými/vizuálními parametry, strčí do kapsy všechny ty Dny nezávislosti, Dny poté a jim podobné digůstky. Jenže to stejně nefunguje. Vtorženije je sice prezentovaná jako Invaze, ale ve skutečnosti je to mnohem víc idiotská sci-fi romance, která se bere tak vážně, že všechny ty nelogičnosti trčí z děje snad okatěji, než věže z chrámu Vasila Blaženého. Pro mě je to jako sledovat tygra na vodítku. Pěkné, ale zároveń dost smutné. Jinou emoci mi bohužel Vtorženije nezprostředkovalo. PS: tvůrci se rozhodli divákovi nic neusnadnit, takže bez toho, že jste viděli Priťaženije (2017), vám to bude nakonec připadat ještě blbější...resp. budete čekat na vysvětlení, kterého se nedočkáte.

Michael Ferris a John D. Brancato jsou chlapíci, kteří mají velmi zajímavé nápady, které ale nedokáží patřičně rozvést/prodat. Ať už to byl Terminator Salvation, nebo Hra, chybělo tomu něco, co by ty filmy udělalo výjimečnými. A totéž platí pro Náhradníky. Výborná výprava, špičkové obsazení...a přesto byl potenciál námětu využit na 50%. Třeba Já, robot je podle mě, ve všech ohledech o dost horší film, ale z nějakého důvodu si v hodnocení stojí lépe. Čím to je? Já Náhradníky hodnotil v roce 2010 dvěma hvězdami. A dnes dám 2x tolik. Je možné, že ten film(nebo já) prostě dozrál? Že jsem si místo náhradníků dosadil identity lidí ve virtuálním světě sociálních sítí? Dnes žije spousta lidí v zastoupení svých nicků a účtů na fb, insta a kdovíkde ještě. Odcizení v rodinách je teď jakýmsi tiše přecházeným standardem. Troufám si říct, že kdyby se příběh mnohem víc zabýval vztahem mezi Greerem a jeho manželkou a klidně i kolegyní, ubrala se akce a trochu by se ztemnělo, klidně bych vysolil plný počet. Bruce Willis a Rosamund Pike by dokázali rozehrát skvělé mimické a dialogové orgie. Takto je ten přesah jen naznačený...resp. potlačený ve snaze udělat raději akční sci-fi detektivku, než sci-fi drama, na které by podle producentů přišlo málo lidí. Velká škoda.

Kořist, Pyramida a Hvozd. Příděl nízkonákladových hororů jsem pro tento měsíc naplnil a dám si pauzu. Nejsem už mladík a každá promarněná hodina se počítá. Pokud bych měl tyto skvosty srovnávat, tak přestože jde ve dvou případech o celovečerní debuty, Hvozd je světelné míle před Pyramidou. A současně je srovnatelně kvalitní jako Kořist. Řemeslně velmi povedený, atmosféra vcelku v pohodě, herci si svoje taky odvedli... . Hvozd je skoro až staromilsky pojmutý. Jak námětem, tak scénami i provedením evokuje horory osmdesátých let. Doba ale pokročila, takže pro mě osobně je to spíš solidní mysteriozní film s nevalným hororovým závěrem. Vcelku svižně to odsýpalo, žádná vysloveně hluchá místa jsem nezaznamenal, ale něco tomu prostě chybí. Snad nějaká silnější pointa, než: "Na každém šprochu, pravdy trochu" a "Komu není rady, tomu není pomoci". Přestože už si tento film zcela jistě nepustím, nejsem otrávený. K tomu se Hardy přiblížil až u jeho druhého počinu

Nedávno jsem kohosi poučoval, že béčkové filmy jsou trenažérem pro začínající tvůrce, přičemž ti mohou jen překvapit a třeba si jich při troše toho talentu všimnou producenti vyšší ligy. Grégory Levasseur si už jako režisér, doufám ani neškrtne. Nemít prachy na triky a áčkové herce to je pochopitelný. Ale obsadit partu naprosto nesympatických lidí a přetransformovat je v nezajímavé postavy v čele s pipinou, která neustále ječí a chová se jako ultranána? Scénář je samozřejmě úplně debilní a finální pasáž není dokonce ani směšná; ještě nikdy se mi nestalo, abych pobízel příšeru atakující bloncku slovy...zab ji, zab ji, prosím už ji zab, aby přestala ječet! Z tohoto filmu mi bylo až fyzicky špatně. A zdaleka to nemá na svědomí ta podivná patlanina found footage s nočním viděním a schválně trhaným obrazem. Kterýkoliv z těchto filmů, je vedle Pyramidy kandidát na zlatého prdeláče. Pokud máte chuť na podzemí a potvory, sáhněte raději sem. PS: doporučení kolegy už budu brát s velkou rezervou...asi jako hodnocení LIVINGDEADa

Že jde o adaptaci divadelní hry, napovídají svěží a většinou vtipné a chytré dialogy. Dalším bonusem je obsazení všech postav. Dan a Zoe jsou zlatíčka, kterým nemáte problém tu jejich ťutínovitost uvěřit. A ve skvělém kontrastu pak vyniká především Wallaceho přítel, kterého si vystřihl Adam Driver. Prvních 20 minut filmu jsem se vysloveně těšil na další okamžiky; fakt se to moc dobře poslouchalo a sledovalo. Vypadalo to, že se tvůrci vyhnou klišé většiny romantických komedií a příjdou s něčím... WOW...novým. Jenže pak se ukázalo, že ty dialogy a fajn postavy, figurují v celkem tuctovém příběhu. Že The F Word není originální žánrovka, jakých je jen pár za dekádu, ale "jen" hodně příjemná komedie, se skvělým obsazením. Nicméně tvůrci se mi trefili do vkusu... než situační komedie s házením dortů do ksichtu, mám rád právě podobné verbumfórky, které jsou pro divadelní adaptace typické. Takže já si to užil i s tou kostrou podle hollywoodské šablony a jistě jsem tento filemeček neviděl naposledy.

Melodramatický příběh o dívce, která místo svého otce nastoupila do armády. Během své vojenské kariéry sice neztratila život, ale přesto musela přinést velkou oběť. I když žádnou z bitev vlastně neprohrála, z vítězství se totiž nakonec radovat nemohla. Úplně chápu, že je příběh o Mulan skvělý motiv pro pohádku. Nicméně tato verze příběhu o Mulan je velmi melancholická a poetická, takže asi moc nepotěší nejen děti, ale ani milovníky historických akčńáků. Tvůrci se soustředí na emoce, etiku, resp. na potlačované city, které jsou konfrontovány s povinností a zodpovědností. Vše podmazáno smyčcovým lkaním nad osudy postav. Přesto toho patosu nebylo po většinu filmu nadmíru...s výjimkou konce, kde je to ospravedlnitelné a navíc pro většinu diváků čínských filmů očekávané. Wei Zhao je asi pěkná ženská, ale za celý film se snad ani jednou neusmála (ne že by k tomu její postava měla moc příležitostí), takže i když jsem s Mulan sympatizoval, pod kůži se mi nedostala. Což je společně s jistou plochostí dějové linky důvod, proč se mě celý příběh nedotkl tak, jak by asi mohl.

V prvních pár minutách se mi vybavil Moulin Rouge a paralela s Ewan McGregorem, který si zahrál ve Hvězdných válkách, aby pak všem vytřel zrak i sluch, jako zamilovaný pisálek v muzikálu. Zprvu to vypadalo, že Hugh Jackman půjde v jeho stopách, ale ani náhodou ne. Za mě to byl castingový přešlap. On je charismatický sympaťák a je vidět že ho to baví, ale taky je sotva průměrný zpěvák. A co naplat...čím je pro komiks obrazová forma, tím je pro muzikál hudba-píseň. Bez ohledu na kvalitu obsahu je to natolik silná ingredience, že může z průměrně natočeného, zahraného a kýčního příběhu, klidně udělat greatest show. Je tedy škoda, že tvůrci nesáhli po někom, kdo by doplnil ty silné ženské songy. Je dost dobře možné, že právě to by posunulo Greatest showmana z průměrného filmu s několika skvělými písničkami, k nadrůměrnému muzikálu, s několika filmařskými neduhy. Nicméně tržby mluví za vše a vlastně odráží i pomyslné motto filmu. Bez ohledu na kritiky...důležité je, aby divák z představení odcházel šťastnější, spokojenější, uvolněnější, usměvavější... .

Velmi příjemné překvapení v podobě komediálně laděného příběhu o drzém podvodníčkovi s dobrým srdcem. Yu Wong si svou roli náramně užíval a speciálně jeho Opičí král neměl chybu. Komediální talent s vcelku slušným kung-fu; vůbec nepřekvapí, že byl předchůdcem/inspirací pro Jackie Chana. Překvapila mě evropsky znějící hudba, která se ale k dění velmi hodila, sympatičtí herci a roztomilá Chen Chi Lin,. Ano, určitě jsem už viděl lepší kung-fu, na druhou stranu...žádné dráty, žádný zběsilý střih a afektované zvuky. Na 45 let starý film působí Spiriboxer svěže, bez patosu, prostě příjemný filmeček. PS: Ve stejném období u nás vznikly komedie jako Pacho, hybský zbojník, Jáchyme, hoď ho do stroje!, nebo „Marečku, podejte mi pero!“ a třeba v UK Monty Python a Svatý Grál. Krásně to ilustruje, kolik existuje způsobů jak pobavit diváka. Aspoń toho českého.