Réžia:
Debra GranikKamera:
Michael McDonoughHudba:
Dickon HinchliffeHrajú:
Ben Foster, Thomasin McKenzie, Jeff Kober, Dale Dickey, Isaiah Stone, Michael Draper, Dana Millican, Ayanna Berkshire, Spencer S. Hanley, Marisa AndersonVOD (2)
Obsahy(1)
Beze stop je nejnovější film Debry Granikové (Do morku kosti), který se vám dostane pod kůži. Je to působivé, tajemné a okouzlující zkoumání života mimo společnost. Dospívající dívka (Thomasin Harcourt McKenzieová) žije se svým otcem (Ben Foster) dlouhé roky v dobrovolné izolaci v rozlehlém lese na okraji oregonského Portlandu. Po náhodném odhalení jejich nelegálního příbytku jsou oba umístěni do speciálního resocializačního programu. Pokusí se přizpůsobit novému prostředí, dokud se z náhlého popudu nerozhodnou vydat na riskantní cestu zpátky do divočiny. Jejich snaha dosáhnout úplné nezávislosti je nutí čelit protichůdné touze být součástí komunity a naléhavé potřebě žít odděleně. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (195)
Krasa. Aj bez explicitne rozohratych a zobrazenych konfliktov sa da natocit posobiva drama. Velmi citlive a civilne indiecko. Postavy som si zamiloval a chapal ich aj ked s ich pohladom na svet vobec nesuhlasim. Foster uz potrebuje poriadnu ulohu v kvalitnom velkofilme a tej dievcine prajem velku buducnost. Pekny priklad maleho velkeho filmu, ktory je zdanlivo o nicom a pritom o vsetkom. 9/10 ()
Téměř celý svůj život jsem naladěná na stejnou notu jako hlavní postavy filmu, takže jsem se jimi ráda nechala provázet po lesních zákoutích státu Oregon. Kdybych byla odvážnější, určitě bych vyrazila s nimi, moderní civilizaci totiž stále častěji vnímám pouze coby nutné zlo. Americká nezávislá režisérka Debra Granik vypráví mimořádně silný příběh plný zvláštní teskné poetiky, která zanechává nostalgický pocit v duši. I když si myslím, že jsem pochopila způsob uvažování a pohnutky jednání otce i dcery, přece jen mě trochu mrzí, že na konci zůstalo víc otázek než odpovědí. (75%) ()
Musím dát pět, když si uvědomím, že celý film spěl k jediné silné větě. Když zazní "the same thing that is wrong with you isn´t wrong with me", je vysloveno víc, než se zdá. Tom touto větou demonstrovala všechnu svou empatii vůči otci, moudrost, s níž uchopila nelehkou situaci, a odvahu vyslovit pravdu s vědomím zřejmých důsledků. Vyslovila ji nejen za sebe, ale i za otce, který k tomu neměl kuráž; intuitivně věděla, že věta oběma způsobí bolest, ale zároveň že nijak nepoškodí jemnou citovou a myšlenkovou pavučinu mezi nimi. Hlubší moment, než dokážu vyjádřit. ()
Nezávislosť je fajn pocit, ale žiadny extrém nie je v konečnom dôsledku dobrý - takže ani tento. Námet vcelku fajn, hoci mám pocit, že táto téma rezonuje v kinematografii čoraz viac. Takže ani zďaleka sa nedá povedať, že by to bolo nejaké extra originálne. Po vizuálnej stránke to bolo vydarené, ale to bolo zrejme to najlepšie na celom filme. Po dejovej stránke to bol v podstate len taký neúnavný kolobeh v rovine zostať / ujsť. Kiežby aspoň dialógy boli o niečo výraznejšie, možno aspoň to by pomohlo ku skvalitneniu celkového dojmu. Nuž, mňa osobne tento film akosi zásadne nezaujal. ()
Rodinné, mizející, proti všem, samotářké, sobecké, bolestné, strachující, volné, ... Krásný příběh mezi otcem a dcerou, sdílející samotu v přírodní rezervaci. Zvrat a změna v názorech nastane po odhalení jejich domova a separace do "normálního" života. Ve filmu jsou jasně zvýrazněné hranice mezi oběma světy, kontrasty mezi zelení ve volné přírodě a uschlými kytkami v pronajatém příbytku, ticho lesa a typické zvuky města, moderní život a primitivní věci obživy v lese. Hlavní postavy byly plné svých vlastních strachů. Postava otce postižená válkou byla vlastně hodně sobecká, dcera zase chtěla rodinu a zázemí. Herecky perfektní, mladá Thomasie je fantastická. Exteriéry skvělé. A zelené. Ve snímku je hodně nevyřčeného a každý si v tom trošku najde to své. Třeba to, že domov máme tam, kde jsou naši nejbližší.. "..můžeme si ale myslet co chceme.." (KVIFF 2018) ()
Reklama