Lostris...

Pokaždé, když tenhle film běží v televizi, dívám se. Nikdy nepřepnu. Když jsem ho viděla poprvé, bylo mi cca dvacet. Místy jsem vůbec nechápala, o co jde, proč toho floutka všichni tak "hrotěj"... Věkem se ale všechno změnilo, zapadlo to do sebe. S každým dalším zhlédnutím mi padá brada víc a víc. Nicméně bezmezně obdivuju Matta i Bena, že ve svém věku dokázali vymyslet a nechat ožít něco tak výjimečného. Žádná klišé, sladké řeči, klouzání po povrchu... Nejsilnější z celého filmu je pro mě scéna v parku a okamžik loučení mezi Damonem a Williamsem. "Wille, nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, podívej se na mě. Nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, opravdu. NEMŮŽEŠ ZA TO."

Jsem nadšená! Po dlooooouhééé době výborný český film. Pokud bych měla definovat slovo charisma, pak všem doporučím podívat se na tento film a zaměřit se na postavu Jiřího Bartošky... Neuvěřitelné, co tenhle chlap vyzařuje. Tohle v sobě buď někdo má, nebo ne. Film stojí za vidění od začátku do konce, ale Jiří má na tom má lví podíl, řekla bych. Byť bylo vyobrazení žen i mužů trochu černobílé, jako celek to všechno fungovalo naprosto perfektně. Dlouho se v českém filmu nestalo, aby byl prost trapných - rádoby světových - stylizací, klišé, nevtipných fórků atd. Moc se mi líbilo vyobrazení vztahu Koháka a jeho přítelkyně. Tak nějak si představuju bezpodmínečnou lásku. Nepátrat, nefňukat nad nespravedlností a přijmout určité věci tak jak přijdou. Vybrat si sklenici, která není poloprázdná, ale skoroplná. Děkuju za fajn zážitek.

Film, u kterého mě mrzí celkové hodnocení. Aimee je introvertní chytrá holka, která má o své budoucnosti jasnou představu. Alespoň o ní sní. Sutter je týpek, který žije přítomností a je přesvědčený, že právě v tom tkví tajemství šťastného života. ...Nejlepší na dnešku je právě to "now"... Nutno dodat, že bez kelímku s alkoholem ho uvidíte tak maximálně ve dvou záběrech... Dva lidi, kteří by spolu za "normálních" okolností pravděpodobně neskončili. Jenže co je normální. A tak se stane, že Aimee vstoupí do Sutterova života. Způsob, jakým se jejich vztah vyvíjí, je hrozně sympatický a přirozený. Opakuju to už poněkolikáté, ale Miles Teller je jeden z nejpřirozenějších herců, které jsem měla možnost vidět. Je to jeden z těch "obyčejných filmů, kde se neděje nic velkolepého", ale který je nesmírně lidský a citlivý. A je mi neskutečně blízký. Asi proto, že jednoho takového Suttera znám a přesně vím, čím byl pro Aimee tak přitažlivý.