Lostris...

Pokaždé, když tenhle film běží v televizi, dívám se. Nikdy nepřepnu. Když jsem ho viděla poprvé, bylo mi cca dvacet. Místy jsem vůbec nechápala, o co jde, proč toho floutka všichni tak "hrotěj"... Věkem se ale všechno změnilo, zapadlo to do sebe. S každým dalším zhlédnutím mi padá brada víc a víc. Nicméně bezmezně obdivuju Matta i Bena, že ve svém věku dokázali vymyslet a nechat ožít něco tak výjimečného. Žádná klišé, sladké řeči, klouzání po povrchu... Nejsilnější z celého filmu je pro mě scéna v parku a okamžik loučení mezi Damonem a Williamsem. "Wille, nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, podívej se na mě. Nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, opravdu. NEMŮŽEŠ ZA TO."

Jsem nadšená! Po dlooooouhééé době výborný český film. Pokud bych měla definovat slovo charisma, pak všem doporučím podívat se na tento film a zaměřit se na postavu Jiřího Bartošky... Neuvěřitelné, co tenhle chlap vyzařuje. Tohle v sobě buď někdo má, nebo ne. Film stojí za vidění od začátku do konce, ale Jiří má na tom má lví podíl, řekla bych. Byť bylo vyobrazení žen i mužů trochu černobílé, jako celek to všechno fungovalo naprosto perfektně. Dlouho se v českém filmu nestalo, aby byl prost trapných - rádoby světových - stylizací, klišé, nevtipných fórků atd. Moc se mi líbilo vyobrazení vztahu Koháka a jeho přítelkyně. Tak nějak si představuju bezpodmínečnou lásku. Nepátrat, nefňukat nad nespravedlností a přijmout určité věci tak jak přijdou. Vybrat si sklenici, která není poloprázdná, ale skoroplná. Děkuju za fajn zážitek.

Film, u kterého mě mrzí celkové hodnocení. Aimee je introvertní chytrá holka, která má o své budoucnosti jasnou představu. Alespoň o ní sní. Sutter je týpek, který žije přítomností a je přesvědčený, že právě v tom tkví tajemství šťastného života. ...Nejlepší na dnešku je právě to "now"... Nutno dodat, že bez kelímku s alkoholem ho uvidíte tak maximálně ve dvou záběrech... Dva lidi, kteří by spolu za "normálních" okolností pravděpodobně neskončili. Jenže co je normální. A tak se stane, že Aimee vstoupí do Sutterova života. Způsob, jakým se jejich vztah vyvíjí, je hrozně sympatický a přirozený. Opakuju to už poněkolikáté, ale Miles Teller je jeden z nejpřirozenějších herců, které jsem měla možnost vidět. Je to jeden z těch "obyčejných filmů, kde se neděje nic velkolepého", ale který je nesmírně lidský a citlivý. A je mi neskutečně blízký. Asi proto, že jednoho takového Suttera znám a přesně vím, čím byl pro Aimee tak přitažlivý.

Jsou filmy, u kterých se těžko vysvětluje, proč pět hvězd. Protože Miles Teller a jeho postava (být na místě Megan, zapůsobil by na mě úplně stejně = charisma, humor, projev. Plus skutečnost, že není prvoplánově líbivý a vystajlovaný a svůj šarm nechává vyniknout postupem času a o to opravdověji). Protože se spolu baví přirozeně, nenuceně, vtipně a uvěřitelně. Protoze sexuální scéna působí reálně. A protože to všechno dohromady funguje. Viděla jsem to už několikrát a vždycky se bavím. A už je v oblíbených. Věřím ale, že je to hodně o sympatiích k hlavním představitelům. Pokud vám už od začátku nesednou, pravděpodobně se to během filmu moc nepromění. I když Miles zvládne svým pohodovým projevem hodně... Troufnu si říct, že zklamat to nemůže. Spíš mile překvapit a pozitivně naladit.

Mezi filmy o Enigmě je tento určitě jeden z nejlepších, možná nejlepší. Mě zaujal především výkon Benedicta Cumberbatche, jemuž jsem toho podivína bez sociálního cítění věřila beze zbytku. Celkově mě ale atmosféra nestrhla tak, jak jsem čekala. Vlastně - jednou se mi srdce přece jen sevřelo. Až na úplném konci, kdy Alana navštíví Keira (nemůžu si vzpomenout na jméno její postavy). To byl pro me nejsilnější moment celého filmu, byť zoufale smutný a hořký.

Naprosto, totálně, neskutečně zbytečný film... člověk se v tom ztrácí, Macháček v roli svůdníka, kterého má stále Karla pod kůží, mi totálně nesedí. To je asi můj problém. Jediné "pozitivum" je, že mě film v jedné chvíli rozesmál. Bohužel nechtěně. To když Eva Herzigová začala v koupelně křičet... Za mě fakt zbytečnost a už nikdy víc.

U tohoto filmu je obrovskou výhrou výběr hlavního představitele, kterému jsem věřila naprosto všechno. "Zažral" se mi pod kůži a strašně jsem mu přála, aby nad všemi "vyhrál". Především díky Andreasovi působí film uvěřitelně, zlo je tu opravdu hrůzné, odpudivé a dotýká se vás natvrdo. A závěrečná scéna s odporným otcem? Síla... Málokdy se povede, aby se atmosféra přenesla na diváka tak přímočaře. Tady každou ránu prociťujete... a zatínáte pěst společně s Erikem.

Od první chvíle se jede na vyhrocenost emocí, až na dřeň... Několikrát jsem měla pocit, že "to nedám", tak brutální to je. A ano, místy je chování hlavních postav dost přepálené. Nicméně právě ta vyhrocenost, sžíravá touha mladého bubeníka po úspěchu, absolutní dirigentova nadvláda a v neposlední řadě parádní hudba, váš přikovají k sedačce a vy nemáte čas šátrat rukou v pytlíku s brambůrkama. Má to ATMOSFÉRU, která vás nutí dál koukat, přestože máte chuť poslat Fletchera do hajzlu od cca třetí minuty, co se objeví na scéně... Mám ráda filmy, které mě nenechají v klidu, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. A tohle je TEN typ filmu. Neprošumí kolem. Zatne se do vás.

Neuvěřitelné... nevěřila bych, že někdo dokáže natočit film o vůni a já ji "budu cítit"... vnímala jsem ji očima a ušima, a když Jean zatřepotal kapesníkem, představila jsem si vůni tak omamnou, tak kouzelnou, tak originální, tak výjimečnou, že jsem posléze pochopila to zdánlivě úchylné nechutno v závěru filmu... co se příběhu týče, styl vyprávění se mi líbil, Ben Whishaw jakoby se pro tuto roli narodil... nejsilnější scéna z celého filmu pro mě byla, když Jean na začátku omylem zabil dívku, jež mu učarovala svou vůní a on se pak snažil tuto, pro něj nebesky slastnou vůni do sebe vtáhnout, každým pórem ji absorbovat a navždy vštípit do paměti... pozoruhodný film...

Řeknu to asi takhle - Nicholson - výborný, to je bez debat... Benicio, můj herecký bůh - úžasných 5 minut... začátek filmu - tušila jsem, že bych se mohla dobře bavit... a minuty plynuly... a já zívala, vrtěla se, poposedávala, na chvíli usnula... jak jsem se zpočátku těšila, tak jsem se posléze nemohla dočkat konce... možná to byla dílem i moje chyba, čekala jsem od toho thriller a dostala spíš jakousi sondu do života stárnoucího, zprvu osamělého muže... režii Seana Penna mám ráda, ale tohle mě nechytlo. Za Benicia a Jacka dvě hvězdy...