Čaro prítomného okamihu

Nuž, ako sa spieva v tej starej džezovej balade... "We´ll have this moment forever, but never again". O preklad sa pokúšať nebudem. Každý zažil v mladosti podobný príbeh, dovolím si tvrdiť, že možno aj lepší. Ale práve to civilné poňatie a pre niekoho neatraktívny vzhľad hlavného hrdinu mňa napríklad oslovili. Aspoň na prítomný okamih, keď už nie navždy. (21.08.2019)

Pri podobným malých kvalitných a relatívne neznámych amerických filmoch ma stále viac a viac napadá, že dnes žijeme už v skutočne inej dobe, kedy je mainstream proste už iba trikový veľkofilm, nakrútený pred zeleným plátnom. Jedine že sa americký film nakrútený v reálnom prostredí s pár hercami presadí na festivaloch alebo dostane ceny a potom má šancu dostať sa do európskych kín. Ale asi je to už každému jasné a točím zbytočne. Mne sa to proste nepáči a v takých deväťdesiatkách by sa asi niečo v štýle Okamžiku do kín dostalo. No ale teda k filmu, ktorý ma zaujal, čo by som po jeho prvej polovici asi nepovedal. Od telefonátu s fotríkom to ale vystrelilo dosť vysoko a nešlo iba o tuctovú stredoškolskú maškarádu, ambície tu sú trochu vyššie. Napriek tomu mi tu niečo málo chýbalo, len na záver doplním, že Teller mi vzdialene pripomínal veľmi mladého Paula Newmana. (26.05.2017)

Nejlepší letošní coming-of-age film a to při pořádně silné konkurenci (1, 2, 3). K hrdinům jsem si musel chvíli hledat cestu, protože ani jeden z nich mi zprvu nebyl přirozeně sympatický, ale nakonec si mě získali. Tím, že jejich trápení / touhy / traumata jsou hodně realistická, hmatatelná, povědomá (v porovnání třeba s loňským tak-trochu-hipster The Perks of Being a Wallflower). Jinak určitě nečekejte nějakou přehnanou dávku vtipu, romantiky a sluníčka, stojí to hlavně na těch dramatických liniích. A po delší době zase film, u něhož se při závěrečných titulcích můžete zaposlouchat do hezké písně a přemýšlet, jaký význam nesl ten poslední záběr. Já jsem pesimista. It’s fine to just live in the now. But the best part of the now is there‘s another one tomorrow. (17.12.2013)

Škoda, že těch několik vážných dialogů, kde postavy vypouští životní pravdy působí tochu prkenně a nerealisticky, protože jinak je film naprosto přirozený a ten "no makeup přístup" je v rámci autenticity skvělá věc, to chci vídat víc a ne pitomý barbíny (Už ve Smashed bylo nakočeno k realistickým obličjům). Což souvisí s tím, že Shailene Woodley mě tady okouzlila, její adorace za výkon v Děti moje mě trochu míjela, ale tady už se taky vezu na vlně. A Miles Teller je takovej mohutnější mladej John Cusack. (23.12.2013)

Vážně mě to zklamalo. Celý film se snažím přenést přes fakt, že Miles Teller, kterého můžu i v Divergenci, kde hraje hajzla největšího kalibru, tu je prostě s prominutím čurák. Z filmů, které jsem letos viděl, patří Sutter mezi postavy, které mě nejvíce iritovaly a nejvíce jsem je nenáviděl. A to mě mrzí, protože ta poslední chvilka na konci, kdy si všechno uvědomil, byla asi jediná část filmu, kdy mi nevadil. A jinak je to prostě film, kterých jsme viděli tak tisíc, tenhle maximálěn s hlubším podtextem. (15.09.2015)