Bloody13

Včera jsem si zopakoval Čelisti 2, a opět jsem se utvrdil v tomhle: Linnea Quigley, Jamie Lee Curtis nebo Neve Campbell měly coby "Scream Queens" jednu obrovskou konkurenci. Jmenovala se (nebo stále ještě jmenuje) Donna Wilkes a její herecké kreace udělaly z jinak průměrného filmu opravdu nevšední zážitek. Nejen její kulervoucí ječák, ale i skvělý timing a především fascinující smysl pro drama dokazují i po těch dlouhých letech, že jakýkoliv útok umělého žraloka přemění na řeckou tragédii. Herečka dost možná vykřičela díru do hlavy i samotným tvůrcům, neboť její postava celou tu hrůzu přežila.

A BYL TO NÁMRD! Koncertů jsem zažil dost (např. Marilyn Manson, Deftones, Limp Bizkit, Soulfly, Fear Factory a jiné), ale nikdy ne v doprovodu takovýhle audiovizuální žranice. Corey Taylor s bandou nám zase jednou dokázali, že nejsou jen partou padesátníků v hororových kostýmech, ale svébytnou, devítihlavou saní, která v muzice jede až na dřeň. A naživo to platí dvojnásob. Živelná energie, kulervoucí zvuk, plus pohyblivé rampy pro bubeníky s působivou zadní projekcí udělalo z týhle show nezapomenutelný zážitek. Pokud bych si měl vybrat nejsilnější fláky, tak volim nejspíš úvodní Negative One, Psychosocial, (Sic), Everything Ends, Left Behind a samozřejmě závěrečnou Spit It Out, u níž si poctivě vyskočila celá aréna. Bomba.

Další filmová sezóna končí, a tak je načase si udělat malou rekapitulaci, jaký že hororový kousky se to letos povedly nejvíc. Podle mě teda asi takhle:

01) Krampus: Táhni k čertu

02) The Woods

03) We Are Still Here

04) It Follows

05) The Witch

06) Girlhouse

07) Shrew's Nest

08) Tales of Halloween

09) What We Do in The Shadows

10) Wyrmwood

- - - - - - - - - 

Těsně pod čarou:

Bone Tomahawk

The Visit

Sweet Home

Backcountry

Zklamání: Howl, Villmark 2

Sračky: I Spit on Your Grave 3, Ouija, The Human Centipede III

Docela mě sere, že jsem se nemohl dostavit ani na jednu z plánovaných akcí s přáteli, takže jsem si svůj sváteční večer musel zařídit po svém; s tunou žrádla a pití, samozřejmě s vlastnoručně vydlabanou dýní, která měla něco přes 10 kg a s várkou dosud neviděných hororů. A právě s nimi úzce souvisí můj malý osobní milník. Tím, že jsem během této krásné (a celkem dlouhé) noci zvládnul 3 žánrovky, tak můj oficiální počet hororů podle čsfd dělá přesně 2222. Docela sranda číslo. Samozřejmě je to seznam pouze celovečerních filmů, nepočítám do nich krátkometrážní kousky a ani seriály. Ale to jen na okraj, protože je mi jasný, že nikoho z vás tyhle trapný statistiky stejně vůbec nezajímají. Takže hororu zdar! :)

Ahoj Blaďáku, tak jak se daří?

"Ahoj. Hele dobrý, ale nemám tolik času, tak bych prosil rovnou k věci."

Je mi to jasný. Koukám, že už máš docela dost bodů.
"Vůbec netušim, jestli jich mám hodně, nebo naopak málo. Popravdě je moc neřešim. O body jsem nikdy nežebral, nevyměňoval si je. V Top 20 mám v podstatě jen svoje nejbližší a přátele, který většinou znám osobně a jsou to pohodáři. Nebo pohodářky."
A co když tě vykouřim? Dáš mi pak jeden?
"To bys musela bejt hravá, roztomilá a přítulná kočička. Né, dělám si prdel. Každopádně mě hodně baví zdejší uživatelé, co si do záhlaví svýho profilu napíšou něco ve stylu „Body neměním a nijak mě nezajímají", aby o dva řádky níž somrovali s prosíkem „Pokud si mě ale přidáte mezi oblíbené a dáte mi bod, budu vám neskonale vděčný, případě vám lézt do prdele. Vámi udělený bod budu brát jako znak dobře odvedené práce, případně jistotu toho, že se konečně budu pravidelně objevovat na čsfd projekcích". To je taky kapitola sama o sobě."
Co, projekce?
"Jasně. Komu z vás čas od času nepřijde do pošty vzkaz, kde dotyčnej somruje bod kvůli tomu, že se chce zejtra zadarmo dostat na novýho Bonda nebo Pána prstenů? Co za tim asi tak stojí? Málo peněz? Chce to vidět mezi prvníma? Anebo jen česká vychcanost? Jako neřikám, sám se některých projekcí zúčastnim, o tom žádná. Ale kvůli tomu, že jsem byl od začátku spravedlivej a taky blbej, musel jsem si i já - kvůli pomalu narůstajícímu bodovýmu kontu - chvíli počkat."
A co diskuzičky, chodíš tam?
"Hele, diskuze navštěvuju spíš okrajově, protože jen výjimečně v nich nevystupujou pořád ty samý držky, co i tu původně zajímavou diskuzi zaprasí svým průjmem. Pokud se však v nějaký takový daří udržovat pořádek a normální zdravou konverzaci, proč ne."
Co tě ještě sere na zdejším kolektivu?
"To, že postrádaj vlastní nápady a pořád opisujou! Neřikám, že se občas od někoho neinspiruju, ale když už k tomu dojde, udělám to chytře a hlavně nenápadně. Jenže spíš narazíte na případy, kdy vám sprostě okopírujou deníček, anebo napodobují vaše komentáře. V takovym případě si nejsem úplně jistej, jestli to brát jako pochvalu, nebo krádež. Ale je fakt, že člověk si tu nejednou prožije komentátorské deja vu. Tady povědomý výraz, támhle vámi často používaný slovní spojení, závěr ukončen nějakou sprosťárničkou – no kurva, vždyť tohle jsem musel napsat já, i když si to nepamatuju!"

A nechceš prozradit jeho jméno?
"Radši ne, třeba bych se ho tim dotknul. Ale dotyčnej ví moc dobře, že mluvim o něm. Mrk, mrk..."

Mno, ale ne všichni jsou takoví, nebo ano?

"To rozhodně ne! Díky čsfd jsem poznal spoustu super lidí, za což jsem rozhodně rád. Přátel neni nikdy dost. Hlavně, že koukaj na horory a jsou v pohodě. A jak se řiká "kamarád taky rád kamarádku na lehátku, když kamarádka dá". Ale to zase kecám, však mě zdejší už dobře znaj!"

Ano, je tady o tobě docela známo, že jsi ve skutečnosti pohodář, co se ukrývá pod maskou tvrďáka.

"Hele, musíš to rozmazávat takhle na veřejnosti?! Zaprvý; strašně kecáš, a zadruhý; já jsem tvrďák! Ale je fakt, že určitá přetvářka tu bejt musí, to k mojí zdejší image prostě patří. A pokud je na mě někdo milej, oplatim mu to stejnou mincí, to dá rozum. A nebo když mi někdo dá boda. Nebo pošle prachy na účet. Anebo dá boda... (hrozivý smích)"

Hehe, dobře ty!

Po Christopheru Lee nám letos odešla další ikona horroru. O tom, že rakovina je pěkná svině, se přesvědčil i mistr Craven, který nám dal hezkou řádku filmových valčíků. Které jsou pro Blaďáka ty nejlepší?

5) Had a duha - proč? Protože jeho pohled na tématiku zombie byl osvěžující a originální.

4) Lidé pod schody - proč? Protože je to parádní úlet, a mám je přece jen radši, než Wesovy Hory mají oči.

3) Vřískot - proč? Protože zase nakopl skomírající horror, i když díky němu vznikala kvanta (pod)průměrných slasherů.

2) Poslední dům nalevo - proč? Protože tohle je počátek exploitation.

1) Noční můra v Elm Street - proč? Protože Freddy Krueger, vole! Nejcharismatičtější a nejzábavnější zabiják vůbec.

Pořadatelům RfP letos počasí konečně přálo (jako výbornej tah se ukázal přesun termínu z července na červen), takže kdo letos navštívil hradeckej festival, rozhodně nelitoval a musel si ho užít. Jinak by to ani nešlo. Organizace skoro bezchybná (až na ty fronty na pokladnách, navíc na tom horkym slunci je to docela voser) a bylo tady snad všechno. Nejen spousta stánků s občerstvením, ale i nespočet zajímavejch soutěží, bazén (!), pláž s barem, paintballový hřiště atd. Všichni ale nedočkavě čekali na večer. Na moment, kdy se na hlavní stage přiřítí nu-metalová smršť Limp Bizkit a rozpaří nejen mocnej kotel, ale i lidi u stánků s pivem a klobásama. Svojí nespoutanou energií do nás valila tahle banda jednu pecku za druhou, mezi nimiž nechyběly "Hot Dog", "My Generation", "Break Stuff" nebo "Rollin'", aby při záverečnym hitu "Take a Look Around" si několik tisíc lidí sedlo na prdel a v jeden moment zase vyskočilo. Nádhera. Ale večeru ještě nebyl konec, protože za další hodinu přiběhli chlapi z Faith no More. Pověsti králů crossoveru nezůstali nic dlužni a předvedli to nejlepší ze svýho repertoáru. Přednost měly samozřejmě šlágry typu "Midlife Crisis", "Ashes to Ashes" nebo "Epic", ale dostalo se i na songy z novýho alba, a co mě hodně překvapilo, že celej koncert začali pomalou, ale nesmírně chytlavou skladbou "Motherfucker". Svébytnou atmosféru vystoupení doplnily obřím bílym plátnem (nejčastěji rudě nasvícenym) a v popředí obrovskou spoustou květin. Takže zážitek delikátní a vysilující zároveň, jelikož Bloody byl druhej den jak zpráskanej pes a bolel ho celej člověk. Ale to vem čert, to k velkýmu festivalu patří. A organizátorům zas patří velký díky: takový dvě kapely postavit na jedno pódium se totiž u nás asi zase dlouhou dobu nepodaří.

Hororů s vlkodlaky se v moderní době moc netočí, ale zdá se, že letošní rok nám konečně bude přáno. Čekají nás totiž rovnou dva filmy, které hodlají tuto díru zalepit. A zatím, co americký Dark Was the Night na to půjde spíše po stránce atmosféry a napětí, britský Howl se do toho opře mnohem dravějším způsobem. Trailer nešetří maskami a akčními pasážemi, a udělal na mě natolik obrovský dojem, že se Howl ihned stal jedním z nejočekávanějších projektů. Zvědavý jsem každopádně i na prvního jmenovaného a obou už se nemůžu dočkat!

Masterpiece. Už jsem to sice psal v komentáři, ale tohle je opravdu elektrizující a silně hypnotizující hudba. V některých momentech si nutně vzpomenete na Halloween, nebo dokonce na Vetřelce, ale to je pouze důkaz, že Disasterpeace si bere inspiraci opravdu jen z toho nejlepšího. Člověku pak stačí pouze první minuta a půl k tomu, aby zjistil, že tenhle soundtrack má koule! P.S. Pokud si ho poslechnete až do konce, rozhodně dejte vědět, jak na vás zapůsobil...

I tentokrát přeskočím komerční tutovky typu Insidious III nebo novou verzi kultovního Poltergeista, a vrhnu se radši do méně probádaných jezer a rybníků. Třeba vod festivalových. Jednou z jejich nejvýraznějších ryb je očekávaná a prý povedená It Follows, kterou měli možnost vidět už návštěvníci loňského KVIFF. Nebo rakouská Ich seh, Ich seh, ta však vypadá jako klubovka pro náročnější publikum. Co dál? Docela dobře vypadá Altergeist sledující skupinu lovců duchů, kteří chtějí dokázat existenci paranormálních sil na Bohem opuštěném místě. Z produkce Eliho Rotha se nás pokusí vyděsit Clown. Ten má v zádech intenzivní trailer a tichou šeptandu slibující drsný body splatter. Skvěle působí i trailer na španělský „Home Invasion" Sweet Home, kde se napětím a brutalitou zřejmě šetřit nebude. Obrovská natěšenost, a to i přesto, že moc neprozrazuje, což je nakonec vlastně dobře. Návrat ke klasickému slasheru z prostředí kempů slibuje Welp coby raritka z Belgie. Přesně takový materiál mi tu chybí, takže je těžce pod mým radarem. Další projekt s názvem Extinction bude hororovější FF verzí Jurského parku. Dinosauři mi do žánru moc nesedí, i proto je opatrnost na místě, vyklubat se z toho může totiž cokoliv. No a zapomenout bych neměl ani na Summer Camp. Trochu z [Rec], něco z Evil Dead, každopádně to vypadá na další parádní jízdu od Španělů. Kruci, už aby to bylo!

Tento rok vypadá na to, že my, hororoví fandové, dostaneme pravé hororové žně. A není to jen díky tomu, že hned několik projektů bylo z loňska odsunuto na letošek. Ano, narážím na Rothovo kanibalistické Green Inferno, Sixovu poslední část k Lidské stonožce, nebo Wanem produkovaný Demonic, který mě však po nepříliš uspokojivém traileru jaksi přestal zajímat. I pokračování Woman in Black se prý nepovedlo, ale můj plamínek naděje hořet nepřestal. Co tu tedy máme dál? Třeba snímek Somnia, s níž Flanagan bude chtít potvrdit pověst nového talentu v hororových vodách. Rozhodně zvědavost, Oculus byl fajn. Pak je tu Harbinger Down od Aleca Gillise, tvůrce příšer z Tremors. Miluju sci-fi horory, a tento si navíc bere hodně z Carpenterovy The Thing. Trailer parádní. Láká mě i The Pyramid o oživlé mumii, i když první reakce jsou skoro katastrofální. Z našich končin trochu nečekaně vyleze Ghoul, který po vzoru The Blair Witch Project bude sledovat legendu Andreje Čikatila. V kinech od února. Rob Zombie si pro nás chystá 31, v němž se bude likvidovat gang v maskách klaunů. Po Lords of Salem čekám cokoliv, jenom ne nudu. S docela zajímavým obsazením a slušným rozpočtem na nás naběhne i Grizzly, jehož trailer mě namlsal opravdu hodně. Kvalitních lesních survivalů totiž není nikdy dost. A zapomenout nesmím samozřejmě na Phantasm V: Ravager. I když se to už zdálo nemožné, po sedmnácti letech se legendární "Tall Man" vrátí, aby naposled uspokojil fandovská srdíčka. Trailer hýří nostalgií, já osobně se těším dost. Toť ve zkratce jen část zajímavých projektů, které nás čekají. Další várka přijde brzy... 

Pokud, podobně jako já, milujete Cronenbergovu Mouchu, určitě doceníte tuhle vynechanou scénu, v níž nejprve Seth Brundle neúspěšně spojí paviána s kočkou, a chvilku na to mu z těla začne růst hmyzí končetina. Příběh sice nikam neposouvá, ale potvrzuje, že zdejší maskérská práce si toho Oscara skutečně po právu zasloužila. Mňamka...

Konec roku je za dveřmi, a tak jsem si dovolil sestavit svůj žebříček nejlepších hororů za dosavadní rok. Podle výběru se letošek zdá zase o něco slabší, než rok uplynulý, na druhou stranu se tu urodilo několik vypečených překvapení.

01) The Canal

02) Wolf Creek 2

03) Strange Colour of Your Body's Tears

04) Savaged

05) The Babadook

06) Among the Living

07) Town That Dreaded Sundown

08) Oculus

09) Beneath

10) Mr. Jones

A teď trochu metalovýho pekla v podobě devítihlavý hydry Slipknot :)

Edit: Songy The Negative One a Custer mě opravdu namlsaly, ale bohužel, jejich celá placka se Iowě (co do syrovosti a tvrdosti) ani nepřiblížila. Je to melodičtější, než by člověk po těchto dvou peckách čekal.

Sci-fi artovka Under the Skin bude pro mnohé těžko stravitelnou záležitostí, jedno obrovské pozitivum ale přinesla všem. Tím je samozřejmě kočička Scarlett, která konečně sebrala odvahu a hezky naplno se nám odhalila. Tohle budiž jako dárek pro ty, co by u filmu nevydrželi, a nechali si tohle pokoukáníčko ujít.

Rok 2014 je sice v plném proudu, ale ty nejočekávanější filmy z hororového světa jsou stále před námi. A do kterých z nich že vkládám nemalé naděje? Zkusím ve zkratce shrnout ty nejdůležitější. The Strange Colour of Your Body's Tears od tvůrců artového gialla Amer prohlubuje jejich nevídané cítění pro zvuk a vizuál, jejich novinka má českou premiéru už na festivalu Otrlého diváka a slibuje filmový/fetišistický orgasmus. Tvůrci francouzského masakru Inside si pro nás přichystali něco mezi Stand by Me a It s názvem Aux Yeux des vivants, a ačkoliv trailer není stále dostupný, nebude v něm chybět jejich oblíbenkyně Béatrice Dalle. Nezapomínejme ani na Eliho Rotha a jeho Green Inferno, s kterým se pokusí oživit kanibalský subžánr, tolik oblíbený o tři dekády zpět. Release v srpnu. Do skupiny těch méně provařených jistě patří Oculus. Režisér Absentií sice příliš neohromil, jeho novinka ale vypadá podle traileru už profesionálně a hlavně atmosféricky. Nadšené ohlasy ze Sundance provází australský The Babadook o strašáku z dětského pokoje, takže velká zvědavost. The Quiet Ones slibuje taky strašidelnou zábavu, i když to bude jen další "based on true story" vymítačskou historkou. Mimo hru však nebudou ani pokračování Woman in Black, do huby si srací Human Centipede III anebo překvapivý sequel (?) k sedmdesátkovému slasheru The Town that dreaded Sundown. Takhle bych samozřejmě mohl ještě chvíli pokračovat, tohle základní info však prozatím bude muset stačit. Letos bude zkrátka z čeho vybírat...

"Holy Shit!" Přesně tohle se mi vydralo na jazyk u prvního, a hned takhle nářezovýho traileru k novince Frankenstein´s Army. Náckové, Karlovy Vary, Karel Roden jako šílenej vědec, jeho fascinující výtvory umělých bytostí a taky naprosto otevřená brutalita, která mě hodně překvapila. Vizáž většiny monster je naprosto luxusní, gore vypadá taktéž krásně. Tady si Bloody bude rochnit. A pokud tohle nebude bomba, s horory definitivně skončim! ...(samozřejmě kecám,ale stejně by mě to sralo)...

Tentokrát udělám výjimku: žádná novinka ohledně světa filmu, ale hudby. A to metalové, pěkně od podlahy. Deftones platí za jednu z nejoriginálnějších kapel současné rockové scény, a to minimálně od přelomového alba White Pony. Banda kolem hlasového virtuoza China Morena vlastně za celou svojí kariéru nedokázala vyprodukovat vyloženě slabou desku - co album, to perla, ač třeba s citelným posunem do melodičtějších vod. Jejich Diamond Eyes z roku 2010 zaslouženě bořilo hitparády, jejich návrat k syrovějším kořenům se tak vyplatil. No ale proč tohle všechno... Deftones totiž chtějí navázat na dva roky starý úspěch a 13. listopadu vydají svou nejnovější placku s japonským názvem "Koi No Yokan", kterou teď reprezentuje singl Leathers. Hodně povedená záležitost, nemůžu se dočkat.

Síla prvního Vetřelce tkví nejen v dokonale stísněné atmosféře Nostroma, ale i v tom, že nám Scott titulní monstrum ukazoval jen zřídka a v náznacích. Díky speciálním dvd edicím a youtube se nám však Alien představuje tak, jak ho mnozí diváci neznají. Mezi nejzásadnější momenty patří napadnutí Bretta (viz níže) a "krabí chůze" před chuděrou Lambertovou. Člověk tak alespoň konečně má možnost vidět Vetřelce v plné kráse, stejně jako jeho oběti. Nádhera.

Pro fans výborných Ugly Americans je tohle hodně špatná zpráva. Stanice Comedy Central se rozhodla po druhé sezóně tenhle nekorektní seriál zrušit. Po původně plánovaných 14 dílů jich odvysílala letos v létě pouze deset, a to kvůli mizerné sledovanosti, která klesala mnohdy i pod 800 tisíc diváků. Podobná situace ale panovala i u seriálu Family Guy, kdy stanice Fox přerušila jeho vysílání dokonce dvakrát, pokaždé ale na protest věrných diváků vyrukovali s novou sezónou. Čas tedy ukáže, i když jasně mluvící čísla jsou v takovém případě většinou důležitější.