Zlo nikdy nespí

Slušný, ale ničím nevybočující příspěvek do současné vlny artovějších hororů, kde strašák reprezentuje cosi hlubšího z psychologie postav. Jedná se o nedotažené spojení hororu a dramatu. Hororové scény jsou správně lekavé a strašák děsivý, ale na horor je příslušných scén celkem málo. Druhá stránka filmu je dramatická a dopadlo by to líp, kdyby se tvůrci soustředili hlavně na ni místo vymýšlení dalších lokalit, odkud může někdo na někoho vyskočit. Příběh sympatického samostatného sirotka (další z výborných amerických dětských herců Jacob Tremblay) s děsivým "darem" a lidí, které tím "darem" ničí, mohl být jako emotivní kladivo. Jenže ve chvíli, kdy by postavy měly předvést emotivní dialog, je předepsaná hororová scéna... (13.04.2016)

Čert, vlastně bubák nikdy nespí! Bohužel se nejedná o horror, ale o dětskou verzi Noční můry z Elm Street. Objektivně na 2*, jednu navíc dávám za obstojné efekty, byť strach nenahnaly, slušnou kameru a velmi dobrou hudbu (chvílemi jsem se ocital na palubě Nostromo...). Nápad, i když ne zcela originální, nebyl špatný, škoda, že se ze snímku vyklubalo rodinné drama...tuctové. Filmům s bubáky se poslední léta vskutku moc nedaří... (15.11.2016)

Pro mě nejočekávanější horor letošního roku, ale nakonec jsem z něho trochu na rozpacích. Ne že by se mi film nelíbil, ale čekal jsem přeci jenom něco jiného. Vlastně je to o třech linkách. V té první se pár, který přišel o dítě, ujme chlapce, jehož sny se zhmotňují. Kromě toho, že svým novým rodičům ukazuje krásné snové obrázky, vyvolá i podobu mrtvého synka. Tahle část na mě fungovala a i když neměla s hororem zbla společného, byl jsem spokojen nejen s tím, jak byla natočená, ale i jak byla zahraná. Druhá linka ukazuje, že se nezhmotňují jen hezké věci. A to byl kámen úrazu. Flanagan sice umí pracovat s atmosférou, bubáci v jeho podání mají něco do sebe a že jsem se dvakrát lekl považuji za plus, ale nemůžu si pomoct, tyhle dvě linie, byť se prolínají, na mě působily strašně odděleně. Jakoby patřily každá do jiného filmu. A nakonec je to pointa, o které se dá uvažovat také samostatně. V zásadě mi nevadila a nakonec mi přišla i nápaditá, ale sem se prostě nehodila. Když to shrnu, tak se mi líbily všechny tři části, ale ne dohromady. Je to dobré, ale doufám, že příště to bude lepší. 70% (09.06.2016)

Thomas Jane se mi (už od Punishera) líbí skoro homosexuelně, heterochromická bloncka Kate heterosexuelně taky docela ujde, takže na film jsem se těšil a o výsledek se nebál, protože sympatičtí herci přece dokážou udělat snesitelný biják i z úplné pitomosti. Ale ten jejich (vlastně nejejich) hošík... U všech ďasů, tak odporně přeslazené dítě je snad k vidění jen někde u Špílberga, ten malý smrad by mohl z fleku hrát hlavní roli v nějakém rodinném, laskavě hřejivém poblijónu s názvem "Superroztomilý až ke zvracení", nebo tak nějak. No prostě kvůli téhle malé kreatuře je celý film dobrý tak leda jako kulisa k hraní si s mobilem. No a ani fotřík Jane v paruce není žádnej lumen, víc by mu to slušelo třeba s pumpou brokárnou, bovijákem a páskou přes oko v nějakým postapu. Prostě tenhle film je jen taková průměrná, bezkrevná (obrazně i doslova), mládeži přístupná duchařina na jedno použití, s nechutně patetickým koncem, a je to asi takový horror, jako třeba série Poltergeist a podobné kousky, takže leda tak pro děti, slečinky a měkkejše. Ale v návalu nadšení z toho, že v tomhle filmu světe div se vůbec neskáče kamera, za celkem povedené přízraky bez očiček a za holohlavou maminku, dávám slabou, neradostnou, podvyživenou třetí. (11.09.2016)

Zlo nikdy nespí, protože má poluci! Naštěstí jsem v dětství neměl podobný dar jako hlavní protagonista, rodiče by mě okamžitě poslali do nejbližšího pasťáku za tu perverzní show, co by se jim zjevila v obýváku. Další z řady soft hororů, kdy tvůrci už použili a desetkrát od sebe navzájem vykradli příběhy "podle skutečných událostí", takže nezbyla už žádná vymyšlená městská legenda, ze které by se mohla udělat "hrůzná" rekonstrukce. Z té nekonečné salvy duchařských sraček na jedno brdo jsou už sami evidentně tak znudění, že se snaží o jakousi originalitu, což je dobré, ale u toho snažení v tomto případě zůstalo. Místo regulérního ducha zde máme strašící rakovinu a to je zhruba asi tak všechno, co je jinak. Napětí, trnutí, hrůza, strach, otáčení se za sebe, neotáčení se za sebe, ale kontrolování letmým pohledem do stran, jestli tam někdo čirou náhodou nestojí zrovna v době kdy čumím na horor a jsem posranej. Tak na tyto pocity můžete rovnou zapomenout, protože tohle není horor, ale jen další z řady duchařských rodinných dramat, kde vzdálenou tetu dělá strašidelný vzduch. Vážně si nevzpomínám, kdy mě dokázal nějakej duchařskej horor skutečně postrašit, což by hádám asi primárně měl. Tento stupidní a dekády se nevyvíjející subžánr, normovaný takovým šíleným způsobem, že člověk pozná lekačku pět minut dopředu, mě zkrátka nikdy nechytil a tento film mi změnit názor překvapivě nedokázal. 50% (10.07.2016)