Luciano Pigozzi

Jedním z mnoha herců, kteří se objevovali v italských filmech, zejména v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, byl Luciano Pigozzi. Na svém kontě má více než sto natočených filmů. Většinu svých rolí hrál pod pseudonymem Alan Collins. Zajímavostí je, že pod tímto pseudonymem se ke konci kariéry objevil v pěti filmech a ve všech je uváděn jako účinkující. Pravdou ale je, že ani v jednom filmu se neobjevuje, neboť scény s ním byly z filmů nakonec vystřiženy. Jednalo se o filmy z roku 1988 – Nato per combattere, Cop Game, Robowar - Robot da guerra, Trappola diabolica a Zombi 3.

Luciano Pigozzi debutoval v polovině padesátých let. Nejprve hrál v malých rolích s významnými režiséry jako Vittorio De Sica či Roberto Rossellini. Díky své nápadné podobnosti s hercem Peterem Lorrem dostával řadu záporných rolí a byl přezdíván „italský Peter Lorre“. V pozdějších letech se od toho snažil oprostit tím, že nosil bradku. Antonio Margheriti byl jedním z režisérů, kteří dokázali naplno využít jeho potenciál. Navíc byli dobří přátelé, a tak si Pigozzi zahrál celkem v sedmnácti filmech tohoto režiséra. Jednalo se zejména o filmy Nude si muore (1968), či  spaghetti western Joko invoca Dio… e muori (1968).

Dalším z režisérů byl Mario Bava a jeho filmy Sei donne per l´assassino (1964), La frusta e il corpo (1963) nebo Gli orrori del castello di Norimberga (1972). Jeho možná nejvýznamnější rolí byl fašistický voják ve známém dramatu Horalka (1960). Prošel si žánrem gialla, poliziotesschi, dramatu i hororu, a to vždy většinou v roli darebáků. Dobře známý je fanouškům spaghetti westernů. Celkem hrál ve dvanácti, od La morte non conta i dollari (1967) po Bianco Apache (1986). Posledním filmem jeho kariéry se stal roku 1989 sci-fi horor Alien degli abissi.

Ze světa filmování se vytratil když mu bylo něco málo přes 60 let. Téměř v zapomnění zemřel v Římě ve věku 81 let.

Petr "Hennes" Hennebichler