Generál della Rovere

Přestože jsou na tomhle snímku vidět uběhlá léta, pořád nabízí neuvěřitelně silné téma, které svým zdravým patosem může zaujmout i dneska. Ani trochu neohrabaně vkládané "dokumentární" pasáže, zasazující jinak převážně interiérový snímek do konkrétní válečné doby, nebo ojedinělé toporné herectví, nemůže zastínit Rosselliniho inscenační a režijní mistrovství. Závěrečný očistec před popravou nebo scéna s umučeným vězněm (na jehož mrtvolu proniká otevřeným světlíkem ranní slunce a krásně tak symbolizuje unikající duši mrtvého) patří k tomu nejlepšímu, co jsem v Rosselliniho filmech viděl. Zlatý lev zcela po zásluze, protžoe tohle je rozhodně lepší film, než režisérova neorealistická oficiální "arcidíla". KDYŽ MUŽ VÍ, JAKÉ CESTY MÁ PŘED SEBOU, MUSÍ SI VŽDYCKY VYBRAT TU OBTÍŽNĚJŠÍ.... (22.11.2006)

Roberto Rossellini uměl natáčet filmy a je jedním z italských režisérů, které mám skutečně rád. Zatím ani s jedním jeho filmem jsem nebyl nespokojený, což je docela dobré, i když pravda, rozhodně jsem neviděl všechny, ani zdaleka. Ale tenhle má dobrý příběh, dobré prostředí a zajímavé rozuzlení, které dovede zasáhnout. (29.03.2017)

Začátek, kdy je plukovník na svobodě, je dost dobrý. Jako úhoř se orientuje v divokém prostředí bombardovaného Janova,a nebýt jeho gamblerské slabiny, ovládal by podsvětí města eSeSákům v zádech. Jenomže pasáž ve vězení se natahuje, takže pro film vznosný motiv udělat z obyčejného podvodníčka velké infiltrované zvíře, se dost utopí v přemíře dialogů. Osobně bych ten nápad využít nuzáka a udělat z něj generála využil v novém filmu, protože samotné představení osoby Grimaldiho je na hodinu. Film ještě spadá do černobílých dob italského poválečného filmu. Atmosféra především první části opravdu vtáhne do děje, chco to dobrý obraz a zvuk. (28.12.2017)

Překr¨ásný film, mimo jiné o tom, že člověk je nebo se stává tím, za koho ho považuje okolí. Je to další variace na pygmalionské téma. Velice silný film, který v divákovi zůstane i po mnoha letech od shlédnutí. Člověk by měl druhé lidi vidět optimisticky. Neboť jejich povaha se může začít měnit ve směru toho, jak my je vidíme. Zajímavé je obsazení hlavní( a v podstatě titulní) postavy. Tuto roli Rosellini svěřil jednak slavné předválečné hvězdě italského filmu a idolu ženských srdcí, jednak významnému poválečnému filmovému režisérovi, který vedle Roselliniho nejvíce ztělesňoval neorealistické hnutí. deSica představuje jak komerční kinematografii, tak film politicky angažovaný a zároveň umělecky ambiciózní. Je to náhoda?Nepředstavuje podvodníček, který na sebe vezme jméno hrdiny a s ním i hrdinství jako skutečnou náplň svých skutků, nějakým způsobem film jako takový a jeho úlohu v životě reálném? Schopnost filmu měnit pomocí podvodu a triků člověka skutečného a jeho život? (01.08.2011)

Príbeh má dve roviny. Tou prvou sú eskapády bezvýznamného podvodníka, ktorý sa pretĺka životom ako sa dá. V tomto aspekte vyniká nadsázka a smutný humor Vittoria De Sicu, ktorý bol ako zrodený pre túto postavu. Druhou rovinou je nemecký podfuk, ktorým sa snažia infiltrovať špióna do väznice a tu sa okamžite objavuje cit pre dramatično tohto skvelého herca a režiséra. Film je skutočne postavený na De Sicovi a patrí mu plným právom. Film bežal v kinách v roku 1960, potom od roku 1977 v obnovenej premiére. (24.02.2021)