Réžia:
Mario BavaScenár:
Mario BavaKamera:
Mario BavaHudba:
Carlo RustichelliHrajú:
Cameron Mitchell, Eva Bartok, Mary Arden, Lea Lander, Harriet Medin, Thomas Reiner, Luciano Pigozzi, Franco Ressel, Enzo Cerusico, Massimo Righi (viac)Obsahy(1)
Mladá modelka Isabella je zavražděna záhadnou maskovanou postavou v blízkosti domu Maxe Morlacchiho a jeho milenky hraběnky Cristiany Como. Poté, co podezření z vraždy padá na jejího přítele, její deník mizí. V deníku jsou usvědčující materiály a objasněna její spojitost s vrahem. Maskovaný vrah začíná opět zabíjet v okolí domu a touží získat deník do vlastních rukou. (Chatterer)
(viac)Videá (1)
Recenzie (69)
Bravurní giallo v jeho nejranějším období. Mario Bava si tu s červenou, žlutou a fialovou barvou vyhrává neuvěřitelným, v těch časech nevídaným způsobem. Maskovaný zabiják je viděn od samého začátku a až nečekaně často, vyniká skvělou maskou a při vraždění hýří nápady. Narozdíl od ostatních žlutých hororů tady není místo pro vatu, a detektivní vložka nepřekáží. Pořád se něco děje, a divák se má stále tak na co koukat. Do toho stoupající napětí, jedna nervy drásající honička, bezvadná kamera, pestré syté barvy a nádherné ženy, kterým to sluší i po smrti. EDIT: po bližším prozkoumávání subžánru musim dát za plný kotel, tohle je nedostižná klasika! ()
Druhý ze svaté trojice kousků pokládajících v 60. letech v Itálii základy giallo žánru. Naivní scénář a herecké výkony v nádherném a hustě atmosférickém vizuálním balení (už jen ta luxusní úvodní titulková sekvence!), o které se stará vynalézavá kamera, stylové lokace, precizní barevné svícení a krásky svižně servírované tajemnému vrahovi. Ten na ně jde poněkud nenápaditě holýma rukama, což oproti elegantnímu máchnutí blýskavou břitvou působí místy trochu upoceně. Odhalení jeho identity už dneska ze židle nenadzvedne (svůj podíl na tom má i fakt, že film postrádá nějakou hlavní postavu a není s kým jít příběhem a o koho se bát), ale je zajímavě dohráno a každopádně vrhá stín na už tak překombinované odhalení v následujícím Argentově PTÁKU S KŘIŠŤÁLOVÝM PEŘÍM. Hitchcock se při pohledu na to, jak ho taloši zuřivě naivně kopírují, musel hodně nasmát. ()
Gypsová hlava vraždí v úchvatne farebných scenériách módneho salónu plného krvavo červených figurín, či figurín vypletaných zo slamy, prípadne v priestoroch k vraždeniu mladých dám priam stvorených. Vďaka tomu vidieť starobylé byty, starožitníctvo alebo lesnú cestičku zmietanú vetrom, pričom sliepňajúcim lampám práve vypadne prúd! Štýlovosť, kolorovaná úchvatnosť a hádankový príbeh o identite vraha dodávajú filmu tie pravé ingrediencie. Piatu hviezdičku pridávam pre pointu - práve odhalenie vraha spôsobilo nesmiernu radosť môjmu pohľadu na svet. K obitusovmu komentáru: v úlohe inšpektora je naozaj obsadený pomerne neobratný herec. Dokonca je tak drevený, až som vyjadril počas sledovania filmu podozrenie, že práve on je vrahom, pretože má celé vyšetrovanie dosť na háku. ()
Noc, tma, cesta alejí, žena v červeném kabátku, světla zhasnou, stín za stromem, světla-stíny, strach, útěk, dopadení, brutální zardoušení.... Skvostné giallo si nese všechny znaky italské mysteriozní a horrorové školy. Maskovaný vrah, kožené rukavice, rozličné vražedné nástroje mezi kterými nachybí břitva. Skvělá práce kamery - kdyby film neměl nádech gotického horroru, napsal bych, že bohatě využívá barokní šerosvit. Barvy - červená, žlutá, modrá. Červená kraluje - deník, telefon, figuriny, závěsy, oblečení, světlo, krev. Smysl pro detail a patřičné vytvoření atmosféry - někdy stačí málo: noc, vichr, fontána a utržený vývěsní štít. Propracované obrazové kompozice - červená nasvícená figurina, příšeří, za ní matné sklo se siluetou muže volajícího telefonem. Bizarní interiéry bytů a skladišť. Krásné ženy. Permanentní napětí a řemeslo připomínající D.Argenta. Mario Bava byl mistrem ve svém oboru a tenhle snímek je radost sledovat. ()
Dôkaz, že Mario Bava je pre talianske giallo niečo podobné, čo Hitchcock pre americký thriller. Zároveň naozaj relevantná snímka pre dejiny kinematografie v širšom spekte. Je tu stále cítiť vplyv amerických thrillerov, ku ktorým Bava dodáva výtvarné poňatie, ktoré sa stane typické pre talianske giallo/horrory v nasledujúcej dekáde (mladší kolegovia Argento, Fulci, Martino,... ho dotiahnu do dokonalosti) a zároveň ho môžeme chápať aj ako jeden z kľúčových proto-slasherov. V skratke - Bava si nakrútil málo známe európske Psycho. ()
Galéria (35)
Fotka © Emmepi Cinematografica
Reklama