Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Oslnivý Argentův debut, to bez debat, film který definoval subžánr giallo, mistrovská režie, vynikající propracovaná detektivní zápletka (vliv Hitche je docela patrný), tajemný zabiják, parádní napjatá atmosféra až do samého konce, skvělé kamerové triky, perfektní herecké výkony zejména od hlavního tria (Musante, Salerno a Kendall), vůbec hloubka všech hlavních postav byla úžasná, předvedli se i herci v menších rolích, taková Adorfova bláznivá kreace neměla chybu, skoro jsem ho nemohl poznat a skvělý byl i žlutý vrah Nalder, ach.. ten děsivej obličej) a samozřejmě nesmím opomenout ani dokonale padnoucí maestrovu hudbu. To vše dělá z tohoto filmu nadprůměrnou záležitost a film u kterého jsem se nenudil, marně bych hledal nějakou nudnější pasáž, to postupné odkrývání tajemství tohoto nevšedního příběhu, společně se stále gradujícím napětím a finální skutečně odhalení vrahovi totožnosti to se vážně povedlo a ani ve snu by mě to nenapadlo, takto do puntíku vypointovaná vyvrcholení umělo jen několik málo vyvolených, mezi které patřili Argento nebo Fulci a Martino a několik málo ostatních. Nahota a prvky nějakého explicitního násilí sice ještě nebyly ale to vůbec nevadilo, tady se cenilo úplně něco jiného a pak psal se v uvozovkách stále ještě rok '70, to podstatné z tohoto žánru teprve mělo přijít.. (25.08.2010)

Priemerné giallo, kde sa ešte len formoval majstrov rukopis. Na rozdiel od jeho neskorších veľdiel je tu menej vizuálnych hier (i keď napínavé scény sú famózne nakrútené), no na druhej strane už tu sú vo veľkom prítomné jemu typické priblblé dialógy. Bohužiaľ celý scenár je od základu na hlavu postavený a pochováva celkom zaujímavú pointu (ten názov a jeho miesto v príbehu je inak úplný blábol). Zase ale poteší umiernená minutáž (najmä oproti uletenej stopáži Profondo rosso). (24.06.2013)

Černý latex, nože na červené podušce, vraždění krásných žen, krev, přitažlivost hororu v ději detektivky, neskutečně mrazivé pohledy obětí do kamer. Jakože prvotní milník gialla se mi Crystal Plumage Bird líbil, ale musel jsem neustále překusovat nějaký nesmysly, jakože třeba hlavní hrdina neumí rozbít sklo a vlastně tam celou dobu jenom tak chodí a plytce vyšetřuje a kdyby jim vrah furt netelefonoval, tak na něj ani nepřijdou. A při scéně, kdy ho nějakej henchmen ve žlutý bundě nahání po městě, v jehož davu neskutečně dementně zmizí, jsem se hypertlemil. 3,5* (17.06.2012)

Důmyslně propracované giallo z rané Argentovy tvorby s obratností a strhujícím stylem rozehrává detektivní příběh s hloubkou postav, narůstajícím počtem zohavených dívek, vrahovou vzrůstající krutostí, ne však, pohnutkami, které jsou poodkrývány jen velmi poznenáhlu, ač s o to víc mistrně gradujícím napětím nepolevujícím, až do samého šokujícího závěru. :-) (06.12.2009)

Nejsem si tak zcela jist, ale ten vzácný pták s křišťalovým peřím (Hornitus nevalis), údajně žijící pouze v jižním Kavkazu, mi při zběžném pohledu přišel jako krásný, ale obyčejný jeřáb paví obývající africké savany. On je to stejně nepodstatný detail, protože Argento dokazuje už ve své žánrové prvotině, že i s průměrnými herci se dá hrát velké giallo a ve spojení s nevtíravým hudebním motivem mistra Morriconeho už pak jde přímo o dílo okouzlující a byť detektivní část není zrovna strhující, vše kompenzují povedené humorné vsuvky ( prodavač suvenýrů, předváděčka zločinců atd.) a zejména scény s vrahem jak jinak než ve stínu a s černými rukavicemi. Finální střet pak považuji co do děsivosti za jeden z nejpůsobivějších, které jsem zatím v tomhle skvělém žánru viděl. (24.01.2014)