Il diavolo a sette facce

Natáčelo se v Holandsku, více než giallo (těch typických trademarků tu vážně moc není), tak spíše takový standardní zločinecký film (pohybující se okolo diamantové loupeže a zoufalé ženě, kterou jak se zdá zlodějský gang zaměnil za její sestru-dvojče, která měla pletky s jejím partnerem, kterého zradila), ale poněkud vágním způsobem natočený, celé tak nějak bez chuti, atmosféry a napětí, film i dost nudil, zcela se pak obešel bez krve a nahoty. Nejspíš to bylo tím, že scénář byl spíše slabý, film byl tak plný děr, určitých rozporuplností a nesmyslností (viz některé doplňkové scény, nikterak nesouvisející s příběhem) . Spiknutí bylo dost matoucí, bylo tu mnoho hluchých míst, jednotlivé charaktery byli hodně jednotvárné, závěrečná zápletka docela předvídatelná, zúčtování ve větrném mlýně (snad jediná scéna, kde přišlo trochu vzrušení), mi připomnělo film "Mill of the Stone Women". Osvaldo Civirani byl očividně ovlivněn Lenzim viz "So Sweet... So Perverse". Na filmu je tak zřejmě nejlepší jeho zajímavé obsazení viz Baker (zde často měnící účesy) a Hilton (v záporné roli), oba často se objevující v giallo filmech, ale i oni dva zahráli daleko lépe a v daleko lepších filmech, především pak u Hiltona je to zarážející o to víc, ten který tou dobou natočil své nejlepší filmy. Nakonec bych ocenil i Ciprianiho opět velmi příjemně poslouchatelné a smyslné hudební skóre. Nakonec docela příjemná decentním způsobem natočená oddychovka, kterou by milovník podobné produkce neměl minout. Nic víc od tohoto filmu nečekejte. 2,5/5*. (05.04.2011)