Poslední dny Mussoliniho

„Jak si mě bude pamatovat historie?“ „Jako toho, kdo zařídil, aby vlaky jezdily na čas.“ Bohužel jsem viděl s bezkrevným a často chybujícím vapetovským dabingem. Steiger je velmi dobrý, ale sám to neutáhne. Nero vyloženě prkený a nesympatický. Celkově tomu chybí větší šťáva, ale rozhodně dobře, že tento film existuje. P.S. až budete zdrhat a pálit za sebou mosty, nikdy sebou neberte ženskou! (15.06.2009)

Důsledná a podle všeho faktograficky věrná rekonstrukce  konce italského fašistického diktátora a někdejšího podporovatele našich legií snese srovnání s Vávrovými DNY ZRADY i SOKOLOVEM a zjevně je převyšuje, protože nebyla nucena zápasit s cenzurou na rozhraní autoritativnosti a totality. Kvalitní režie, dobré a v hlavních rolích i velmi kvalitní herecké obsazení (Rod Steiger) ozvláštňují i podpisy Italského výboru pro osvobození, mezi nimiž nechybí ani spoluzakladatel Evropského hospodářského společenství Antonio de Gasperi, který kdysi býval Masarykovým kolegou v rakousko-uherské říšské radě. (09.02.2023)

Na konci dubna 1945 má Mussolini nezměrnou víru ve svou sílu a věrnost svých vojáků. Rezignace je pro něj nepřijatelná. On a jeho fašisté. Henry Fonda skvělý jako vždy, v kardinálské červeni důstojný, s úspornou mimikou, ale úklonem hlavy řekne více než spoustou slov. Mussolini je utopista, nevidí a neslyší pravdu. Nic a nikdo jej nemůže přesvědčit. Ani milovaná Claretta Petacci, žena, která jej do poslední minuty neopustí. Spásu vidí ve Švýcarsku. Žádá o pomoc, chce se vydat. „Jestliže uteče, zabijí jej němci. Jestli neuteče, zabijí jej partyzáni.“ Zatímco Hitlerovy poslední dny přemlela spousta filmů a dokumentů, o Mussolinim jsem toho ke své hanbě moc nevěděla. Skloňovaly se termíny jako útěk, kapitulace, fašisté, duce, soud. Všichni kalkulují s budoucností, co bude potom. Je až škoda perfektních Morriconeho tónů pod válečné obrazy. I když v pasáži, kde partyzáni naoko kladou miny pod most, to je nádhera, esence klasiky, to umí jen Ennio. Někdy stačí k prozrazení málo, třeba jen lampas na kalhotách. Lid už není váš lid. Zajímavé je, jak se každý domáhá ženevských dohod a každý jen plnil příkazy. I díky filmu jsem si uvědomila Mussoliniho roli ve válce, v jejím vývoji v počátcích, kdy se v něm Hitler shlížel. Franco nero vykonavatelem spravedlnosti, leč pohříchu vykonavatelem poněkud neohrabaným. Rod Steiger ve vrcholné formě. A Morricone pod titulky naprosto nedostižný. (22.09.2008)

O neslavnym konci Mussoliniho asi stačí přečíst si něco třeba na wikipedii. Tenhle film celkem nic novýho nepřináší. Nebylo to špatný, ale když teda víte, že Mussolini bude utíkat a nakonec ho stejně chytnou a zabijou, tak koukat kvůli tomu 2 hodiny na film asi nemá tak úplně význam. To by ten film musel bejt fakt nějaká bomba a tohle žádná bomba prostě nebyla. Rod Steiger jako Mussolini byl dobrej, akorát na konci mi ho bylo spíš líto, což asi nebylo účelem filmu. Henry Fonda se ukáže chvilku na začátku a Franco Nero zase až úplně na konci. Pro lidi s nějakou základní znalostí historie je to tak trochu ztráta času. Lidi, který na základní škole propadali z dějepisu, to možná bude bavit víc, protože nebudou vědět, jak to dopadne. Za mě je to šedivej průměr... (08.05.2020)

Parádně vylíčeny poslední dny duceho Benita Mussoliniho a jeho milenky Claretty Petacci. Ústřední dvojice je herecky výtečně obsazena a v tom spočívá celé kouzlo filmu. Rod Steiger jako by Mussolinimu z oka vypadl a Lisa Gastoni se rovněž nenechala zahanbit, a s menší pomocí maskérů také docílila věrohodné podoby Claretty. Navíc mě těší, že toto povedené dílko nevzniklo v USA (která má talent na zmrvení národních dějin evropských států), ale vzniklo tak, kde se celé odehrávalo - tedy v Itálii. K úplné dokonalosti ovšem něco scházelo (především pak nějaký komparz, protože to vypadalo, jako by se po celou dobu filmu venku v exteriérech všude pohybovalo pár osob a zbytek jako by už na válku kašlal - čemuž tak samozřejmě nebylo). Jinak ale tvůrcům veškerá čest... (18.07.2013)