Sette vergini per il diavolo
The Young, the Evil and the Savage
Réžia:
Antonio MargheritiKamera:
Fausto ZuccoliHudba:
Carlo SavinaHrajú:
Eleonora Brown, Mark Damon, Michael Rennie, Malisa Longo, Silvia Dionisio, Luciano Pigozzi, Patrizia Valturri, Nando Angelini, Giovanni Di Benedetto (viac)Obsahy(1)
Do dívčí školy sv. Hildy se sjíždějí učitelé. Na koleji tou dobou přetrvává pouze sedm žákyň, zbytek třídy užívá prázdnin. Spolu s vyučujícími je do ústavu přepravena záhadná truhla se zavražděnou ženou. A jak se brzy ukáže, nezůstane ani zdaleka u jediné oběti šíleného psychopata, který se plíží na zdejších pozemcích… (Blazena)
Recenzie (17)
Na začátku je vražda! Dívčí internátní škola je vděčným místem pro masového vraha, i když zdejší vrahovy pohnutky mají zcela jiný záměr. Od jedné vraždy je už jen krůček k dalším. Giallo. Černé rukavice...a jen škrcení, škoda. Dobře, dojde na srp, ale nic velkolepého divák nespatří. Snímek se totiž snaží sázet především na atmosféru, která je v některých scénách příjemně mysteriózní. Tak kupříkladu oblíbený sestup do sklepa... Hlavní postavou je poněkud lehkomyslná Lucille, která, když na to přijde, dokáže svým nezodpovědným chováním poslat kamarádku na smrt. Rozhodně zajímavou postavou je Jill s vykulenýma očima, takové třeštidlo, co si hraje na detektiva. Vraha jsem si tipoval poměrně brzy, byť jsem pak trochu kolísal. Výborná kamera, kompozice, barvy, kontrast a skvělá Saviniho hudba. Úvodní song Nightmare je pomalu jak z bondovky. Nevím, k jaké kopii je zdejší minutáž, já viděl s délkou 98 minut. 3,5* ()
Čistá rozkoš sledovať. Je to také odľahčené giallo s kvapkou humoru, v krásnom talianskom letnom prostredí, nádherne farebne a pohyblivo natočené. Vrážd je málo a sú veľmi decentné, nahota veľmi cudná a v podstate žiadna, dosť sa behá hore a dolu, plíži sa z izby do izby, ale čert to ber, keď sa na to tak krásne pozerá a celkový príbeh je zaujímavý a pointa mierne prekvapí. ()
Krásné, rané a velice naivní Hitchcock-Bava-Margheriti giallo se všemi svými klady i zápory. Název filmu je zavádějící, rozhodně nečekejte žádné nahotinky ve stylu Argenta či Fulciho. Na tomto giallo kousku jsou velice dobře vidět jeho hlavní znaky jako: hrdinka hledající vraha na vlastní pěst, maniak v rukavicích, "nečekáná" pointa...Znalý divák si také všimne, že si Marghareti bral inspiraci, kde mohl. Nejen sprchová scéna je jasná inspirace Hitchcockem. Rádoby vtipné momenty a hlavní hrdinka píšící detektivky jsou zase jasným odkazem na Bavovu The girl who know too much. Na filmu bych vyzdvihl povedenou poslední čtvrtinu, která dělá z tohoto kousku lehce nadprůměrné giallo. Pěkné 3*. ()
Časné giallo vyznačující se opravdu krásnou kamerou, silnou vizuální stránkou, krásnými stylizovanými barvitými soubory, módním stylem a perfektní byl velmi rytmický hudební doprovod z pozních 60. et od Carla Savina (titulní píseň "Nightmare" à la James Bond). Znamenitý béčkař, ale jinak velmi podceňovaný režisér Margheriti (který má v polovině 60. let za sebou dva skvělé gothic horory s Barbarou Steele), se nechal inspirovat, jak už napsal uživatel giallo, v některých dřívějších filmech hlavně Bavou. Avšak sám tento film se svým tématem (exkluzivní internátní škola pro mladé dívky, nově příchozí mladý učitel a série nevysvětlitelných vražd) zcela jistě posloužil jako zdroj inspirace třeba k "What Have You Done to Solange"? Viz třeba první vraždu ve vaně...Teď mě napadá ještě jeden trochu podobný film, španělská pecka "Residencia, La", která je ještě o rok starší! Toto giallo je, jak už bylo napsáno, hodně krotké (obejde se zcela bez krve a všechny vraždy, některé hodně pitomé, tu proběhnou vesměs uškrcením), co bychom ale v roce '68 očekávali. S nahotou, sexem a nějakou špinavostí je to také na štíru, ale to by vůbec nevadilo. Byly tu některé chytré momenty, místy dobrá atmosféra spolu s takovou tou dětskou naivitou a zábavností, nakonec jsem vydržel až do konce a film si docela užil, a to i přes to, že totožnost vraha je všímavému divákovi známa už dávno předtím, než došlo na samotné poněkud průhledné finále. Rok '68, co se týká gialla žánru, byl docela hubený a toto, když už nic, tak šlo patrně o nejznámější film z této doby. Podobné filmy: "Blood and Black Lace", "What Have You Done to Solange?", "La, Residencia", "Suspiria", "Phenomena" atd. ()
Konec šedesátek, takže film má dost odlišnou atmosféru než filmy vzniklé po Argentově zásadním zářezu, který spustil giallo lavinu trvající až do půlky 70. let. Už tu máme scény vražd a vraha v černých rukavicích, tentokrát se ale hlavně škrtí či topí. Škoda jen, že kdo je vrah, jsem poznal, sotva se ta postava objevila. Ne, že bych byl tak geniální, ale Margheriti nám k tomu dá tak jasný návod... No a zhruba v půlce mi došlo, proč vraždí. Doufal jsem, že od téhle poměrně jasné stopy režisér odvede pozornost a překvapí... ne. Stejně mi ale víc vadila rádoby vtipná postava jedné studentky. Jinak je to fajn, trochu humorné, trochu gotické, ale celkově příjemné giallo se sice většinově neznámým obsazením, ale to nevadí. A fajn mezičlánek mezi Bavou a Argentem. ()
Galéria (12)
Fotka © American International Pictures (AIP)
Zaujímavosti (1)
- Neoprávněně opomíjený thriller, který v mnoha ohledech předběhl svým uzpůsobením moderní „italské slashery“, a to do té míry, že jej lze považovat za již plnokrevné giallo rozvádějící výrazové prostředky raných předchůdců, ať už vzpomeneme na La lama nel corpo (1966), Il dolce corpo di Deborah (1968) či Sei donne per l'assassino (1964) průkopníka Maria Bavy. A byl to právě Bava, který se na předprodukci filmu Nude... si muore podílel, navzdory tomu, že o míře jeho otisku lze kvůli brzkému opuštění výroby pouze spekulovat. Řadou motivů dá naopak tento thriller režiséra Antonia Margheritiho vzpomenout na pozdější výkladní skříň gialli filmů – možná až přespříliš skloňovaného – Daria Argenta, v čele se Suspirií (1977) či Phenomenou (1985). Záhy nadužívaným hororovým námětem z dívčího internátu thriller předstihnul i takové matadory, k jakým patřil Narciso Ibáñez Serrador (La Residencia, 1969). Od prvních minut snímek předjímá a zhušťuje dekorativní estetiku giallo éry 70. let do fetišistického diadému; od barevného bodového svícení utkvělého v lesku zrcadel přes šmíráckou kameru z pohledu první osoby, členitou architekturu až po groovy hudební skladby – mezi tím vším se plíží fantom v kožených rukavicích, jehož počínání dostředivě ohýbá vypravěčský sloh do té správně překombinované paranoie. (Blazena)
Reklama