Peter Cushing

Diváci ho buď znají jako barona Frankensteina, doktora Van Helsinga, Sherlocka Holmese, doktora Who nebo jako nezapomenutelného guvernéra Grand Moffa Tarkina ve Hvězdných válkách. Právě tyto role ztvárnil charismatický a šlechetný britský herec celým jménem Peter Wilton Cushing, který se narodil v Kenley, jihovýchodním kraji Surrey, Anglii. Jeho otec se jmenoval George Edward Cushing a jeho matka byla Nellie Maria (rozená King). Jeho rodina se ovšem několikrát stěhovala i kvůli první světové válce. Vyrůstal v domě na St. James Road, v Purley, Surrey. Chodil na Shoreham College. Po této škole získal stipendium na Guildhall School of Music and Drama. Později začal hrát v divadle ve Worthing.

V roce 1939 odchází do Hollywoodu, kdy si ve stejný rok zahrál vůbec svou první roli. Jednalo se o film The Man in the Iron Mask. V Americe se objevil celkem v osmi filmech, ale jeho úlohy byly vždy tak malé, že kolikrát nebyl uveden ani v titulcích. Pravděpodobně mezi jeho největší úspěch v USA patří role studenta ve filmu Laurel a Hardy studují z roku 1940. V roce 1941 se vrací zpět do Velké Británie, kde účinkuje a dělá scénky pro armádu. Rok po válce se objevil v krátkometrážním projektu pod názvem It Might Be You. O dva roky později získal větší roli ve filmu Hamlet. Mezi roky 1951 - 1957 ztvárnil několik rolí v seriálu BBC Sunday-Night Theatre. V roce 1956 dostává prestižní ocenění British Academy Television Award za nejlepší herecký výkon.

V roce 1952 se objevil televizní minisérii Pride and Prejudice. Zahrál si celkem v šesti epizodách roli pana Darcyho. Ve stejný rok si zahrál ještě ve třech dalších televizních filmech. Získal roli i ve filmu Moulin Rouge, ovšem šlo pouze o epizodní roli. O rok později získal hlavní roli Josefa Vadasseye v minisérii Epitaph for a Spy. Následovaly pak role v televizních filmech. Byl hodně chválen za svůj výkon v televizním filmu Nineteen Eighty-Four z roku 1954. V tomto filmu si zahrál hlavní roli Winstona Smithe. Ovšem než získá skutečnou slávu objeví se ve filmech jako jsou: The Black Knight (1954), The End of the Affair (1955), Alexandr Veliký (1956) nebo Nemilosrdný čas (1957).

Roku 1957 začal pracovat pro společnost Hammer a zároveň přichází zlom v jeho kariéře, kdy byl vybrán pro roli Victora Frankensteina ve filmu The Curse of Frankenstein. Při natáčení se seznámil s hercem Christopherem Leem a během režírování se stali velkými přáteli. Nutno dodat, že pro společnost Hammer pracoval až do roku 1974. K postavě Frankensteina se vrátil ještě v pěti filmech: Frankensteinova pomsta (1958), Frankensteinovo zlo (1964), Frankenstein Created Woman (1967), Frankenstein Must Be Destroyed (1969) a Frankenstein and the Monster from Hell (1974).

Další úspěch nenechal na sebe dlouho čekat. Zahrál si doktora Van Helsinga ve filmech: Dracula (1958), Draculovy nevěsty (1960), Drákula roku 72' (1972), The Satanic Rites of Dracula (1973). Naposledy tuto roli ztvárnil ve filmu The Legend of the 7 Golden Vampires (1974) a zároveň to byl poslední film, který hrál pro společnost Hammer.

Po filmu Dracula (1958) získává hned v roce 1959 roli Sherlocka Holmese ve filmu Pes Baskervillský. Společně si s ním zahrál i Christopher Lee. K roli Sherlocka Holmese se vrátí ještě celkem dvakrát a to ve stejnojmenným televizním seriálu  v roce 1968. Hrál ho celkem v šestnácti epizodách. Naposledy ztvárnil Sherlocka v televizním filmu Maska smrti (1984).

Roli doktora Who ztvárnil celkem dvakrát a to ve filmu Dr. Who and the Daleks (1965). O rok později byl natočený druhý film Daleks' Invasion Earth: 2150 A.D.

Mezi roky 1957 - 1974 si zahrál ve filmech jako jsou: The Abominable Snowman (1957), Violent Playground (1958), The Mummy (1959), Sword of Sherwood Forest (1960), Cash on Demand (1961), Captain Clegg (1962), The Gorgon (1964), Dr. Terror's House of Horror (1965), Night of the Big Heat (1967), Corruption (1968), Já, zrůda (1971), Dcery zla (1971), Tales from the Crypt (1972), Expres hrůzy (1972) nebo Ze záhrobí (1974).

Od roku 1943 je ženatý s Violet Helene Beck. Manželství ovšem trvalo do roku 1971, kdy Violet umírá. Zdrcený Cushing se pokusí o sebevraždu. Tuto informaci uvedl ve své autobiografii. Nakonec si uvědomil, že je život až příliš cenný na to, aby to udělal. I přes ztrátu své milované ženy hrál dál. O rok později měl ztvárnit doktora Van Helsinga, byl ovšem tak zdrcený smrtí své manželky, scénář filmu Drákula roku 72' musel být přepsán. Po tomto filmu ztvárňoval charaktery hrdinů, kteří ztratí své blízké nebo rodinu. Bylo tomu tak ve filmech jako jsou: Asylum (1972), The Creeping Flesh (1973) nebo The Ghoul (1975).

V roce 1976 získal po odmítnutí jeho nejlepšího přítele Christophera Leeho roli Grand Moffa Tarkina ve filmu Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje. Mezi jeho nejčastější herecký kolegy, se kterými hrál, byli: Christopher Lee, André Morell a Vincent Price.

Po tomto posledním úspěchu v jeho životě následovaly role ve filmech jako jsou: Shock Waves (1977), Arabské dobrodružství (1979), Dům dlouhých stínů (1983) a Přísně tajné (1984). Jeho posledním filmem se stal The Biggles v roce 1986. Nutno dodat, že o tom, jestli má hrát či ne, rozhodoval jeho zdravotní stav, který se mu stále zhoršoval. Hned po filmu Biggles odchází na odpočinek a v televizi se objevuje jenom v některých pořadech: Wogan, This Is Your Love nebo Behind the Headlines.

Po odchodu do důchodu se začal věnovat svým koníčkům a vášním, mezi které patřilo malování a pozorování ptáků. Od roku 1987 byl členem charitativní organizaci zabývající se zvyšováním počtu vegetariánů ve Velké Británii. V roce 1989 obdržel Řád důstojníka britského impéria. Cushing odešel žít do domu (koupený ním v roce 1959) v Kentu. Tam se dál věnoval svým koníčkům a dokončoval svoje obě dvě biografie. Jako malíř ilustroval řadu knížek pro děti.

V roce 1982 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Celých dvanáct let bojoval s tímto onemocněním. Umírá 11. srpna 1994 v Canterbury, jihovýchodním kraji Kentu na rakovinu prostaty.

Joe "reich" Ferrone