Krvežízniví milenci

Pro R.W. Bakera to byla v témže roce druhá práce pro Hammer. A i když Vampire Lovers nedosahuje kvalit předchozího Scars of Dracula, pořád je to slušná zábava plná báječné atmosféry, pěkných ženských s pevnýma kozama a ostrých tesáků. Cushing tentokrát bohužel upozaděn, ale náhradu čekejte v několika scénách, při nichž se vnadným upírkám propichují hrudní koše nebo utínají hlavy. (26.05.2013)

70% Za horor bych to nepovažoval, spíš jen za příběh o upírce, která stále nemůže najít tu pravou společnici, ale při svém hledání za sebou nechává nejen zlomená, ale i zcela odkrvená srdce. Z Carmilly by docela dobře šla udělat postava, ke které by divák mohl chovat sympatie, pokud se o něco takového tvůrci snažili, zůstalo bohužel jen na půli cesty. (14.09.2008)

Po všech stránkách velice příjemná hammerovská adaptace Le Fanuovi klasiky. Herecky kouzelné, výpravou přímočaré. Jemný lesbický nádech přechází místy do velice explicitního. Svérázné snoubení s původním textem je k nezaplacení. Ve výsledku je tedy možné akceptovat změnu místa i nedokonale aplikované historické líčení. Karnsteinovská trilogie začala tak slibně... Těžko si jen vybrat, jestli Ingrid Pittové sedla více Carmilla nebo Bathory. (08.06.2011)

Řekněme tuctový hammerovský horor podle romantické předlohy Sheridana Le Fanu "Carmilla" z roku 1872, kterou tvůrci moc nepochopili. Chybí tu tajemno, napětí, gradace, fantaskní romantismus ½ 19. století. Dobový i topografický středoevropský kolorit je chabý. S kostýmy a vizáží ústředních dívčích postav si Roy Ward Baker asi ve své omezenosti nevěděl rady; až moc je na nich vidět prosakující vliv konce 60. let (ty ženské by spíš zapadly do Formanových Vlasů). Nejvíce je to patrné u německo-židovské herečky Ingrid Pittové, jež představuje hlavní postavu upírky Carmilly. Navíc odhalená ňadra se do tohoto puritánského období naprosto nehodí a je to v rozporu s literární předlohou. Takže podle mého názoru je Baker jako režisér dryáčník a břídil, který si chtěl zajistit laciný úspěch těmito scénami. Ale přesto tu něco trošičku zajímavého, díky dobré původní literární předloze, zůstalo. Ale je to hodně málo. Prostě: eroticko-krvavé béčko vhodné někam do zaplivané putyky, dnes zajímavé spíše tím, co bylo nechtěné, jako produkt určité doby...Zatím tento námět nejlépe zpracovali Janusz Kondratiuk (polský Tv film 1980) a Gabriela Beaumontová (1990)... (14.10.2008)

Věrnější předloze než Vadimův nepodařený snímek A umřít z rozkoše, ani zde však nelze mluvit o věrné adaptaci. Film je obohacen o několik nových motivů a postav, které v Le Fanově novele chybí. Akcentován zde byl především prvek lesbické erotiky, byť všechny ty záběry na odhalená ňadra působí po těch letech spíše bezděčně komicky. Ostatně o celém filmu by se dalo konstatovat, že je výrazně poznamenán dobou svého vzniku - triková stránka není příliš přesvědčivá (a působí spíše úsměvně) a celkové zpracování se nijak neliší od podobných žánrových filmů tehdejší éry. Rovněž zamrzí, že nějaké strašidelné atmosféry je zde jak šafránu. A osobně mi ani dvakrát nesedlo obsazení hlavní role, tehdy 33 letá Ingrid Pitt mi přišla pro roli Carmilly krapet stará, a vadil mi i její silný přízvuk. Ačkoli cítím k tomuto typu filmů nemalou afinitu, nemám problém za sebe prohlásit, že je to dosti pokleslá podívaná, která náročným měřítkům neobstojí. Chudák Le Fanu se asi obrací v hrobě. (21.03.2013)