Jarmila Smejkalová

Jméno této české herečky není až tak známé, malinko je nespravedlivé, že se na ní zapomíná. Jako mnoho jiných českých hereček měla také Jarmila Smejkalová určitě řadu svých obdivovatelů. Měla dar jakéhosi zvláštního talentu a uměla i v malých rolích vytvořit dokonale ztvárněnou postavu.

Narodila se v Ostravě 16. 7. 1920 v rodině ševce. První působení na prknech, které znamenají svět, začala v Moravské Ostravě u divadla v baletním souboru Saši Michalova ve svých třinácti letech, kde hrála v menších rolích. Začátkem čtyřicátých let začala hrát v Praze Holešovické Uranii jako mladá a talentovaná herečka, vystřídala přitom několik pražských divadelních scén. Za války hrála hlavně postavy v protektorátních filmech naivních dívek, bez větších požadavků na složitost role.

První významnější role byla, v komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942) a další v dramatu MLHY NA BLATECH (1943). Dále si zahrála, v úspěšném a poetickém filmu ŘEKA ČARUJE roli Lidušky (1945) po boku tehdejších slavných českých herců a hereček, Františka Hanuse, Růženy Šlemrové, Svatopluka Beneše, Jaroslava Marvana, Jindřicha Plachty a dalších. V letech 1945-1950 byla herečkou Realistického divadla Z. Nejedlého. První náročná a poměrně psychologicky složitá role jí byla dopřána ve filmu od režiséra Miroslava Cikána, role Evy Matouškové v postavě učitelky HRDINOVÉ MLČÍ (1946). Zde Jarmila Smejkalová prokázala, že herecky umí oslovit filmové diváky bez povrchnosti a omšelé líbivosti. Film tehdy ve své době zaujal diváky. Filmaři jí začali vyhledávat a nabízet jí další role. Ve filmu v roli Klárky PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949) uspěla.

Po válce se krátce angažovala v KSČ, ale záhy pochopila a proto ještě v roce (1951) v době politických procesů padesátých let ze strany odvážně vystoupila. Gesto na tehdejší dobu nevídané! Poté jí hodně dlouho nebyla nabídnuta hlavní či větší role. Jediným místem, kde se mohla ukázat a plně rozvinout svůj obdivuhodný herecký talent, bylo hlavně divadlo. V letech (1950-1982) účinkovala v Městských divadlech pražských. Zejména excelovala v roli Lya, DOZNÁNÍ PLUKOVNÍKA FOSTERA a dále v roli Idy Mortemari, VIKTOR ANEB DÍTKA U MOCI. Její další role ve filmu ZLÉ PONDĚLÍ (1960) nebyla velká, přesto byla kritikou oceněna za dobrý výkon. Větší roli dostala v TV filmu VAJÍČKO až v roce (1968), kde si zahrála s Natašou Gollovou v hlavní roli. V tomto roce následoval ještě další film NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA, kde hrála s Jiřím Sovákem a Ivou Janžurovou. Postupem času hrála jenom menší role, ale i přesto byla příjemným přínosem českého filmu.

Její poslední TV film byl Krvavá svatba (1987) kde si zahrála po boku Borise Rösnera a Věry Galatíkové. Herečka byla vdaná za režiséra a překladatele Otu Ornesta, s nímž měla syna Jiřího, též herce. Roku (2004) umírá, polozapomenutá širší filmovou veřejností tohoto času.

Josef "tahit" B.