When the Woman Butts In
Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Jiří ŠafářHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Miroslav Horníček, Jana Hlaváčová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jarmila Smejkalová, František Miška, Bohumil Bezouška, Nina Popelíková (viac)Obsahy(1)
Vo Faustovom dome, súčasnom sídle nemocnice, má pracovňu doktor František Průcha (Miroslav Horníček), ktorého jeho priatelia prezývajú aj Faust. Práve dokončuje svoju vedeckú prácu a je fyzicky i psychicky natoľko vyčerpaný, že si ani neuvedomuje záujem, ktorý o neho ženy v jeho okolí prejavujú. Jedna z nich sa objaví na jeho prednáške víťazstve vedy nad stredovekou vierou v diabla. V červených šatách vyzerá ako Mefistofeles v sukniach a Faust si ju v duchu pomenuje Mefistofela (Jana Hlaváčová). Po návrate domov ju za záhadných okolností nájde vo svojej izbe a myslí si, že trpí halucináciami. So svojimi obavami sa zverí aj psychiatrovi Vágnerovi (Rudolf Hrušínský), ktorý ho prišiel navštíviť. Vágner mu dá lieky a odporučí oddychový pobyt na vidieku. Po jeho odchode mladá žena opustí svoj úkryt a znovu sa Faustovi zjaví. Faust je rozjarený po požití liekov a bez námietok s ňou odíde na vidiek. Tam pre neho kráska usporiada súkromnú nočnú prehliadku hradu. Faust pred ňou ujde a rád by sa vrátil domov, ale nemá peniaze na cestu. Preto hľadá pomoc v kancelárii JZD, ale jeho svojrázne správanie budí obavy. Zamestnanci ho zatvoria do pivnice a predseda družstvo Pepa Hátl (Jiří Sovák) doktora Vágnera. Po jeho príjazde nájdu však pivnicu prázdnu, iba na stene je nápis Fausta vzal čert. Faust s Mefistofelou mieria do Prahy. Záhada sa čoskoro objasní – Mefistofela je dcérou kastelána hradu Františka Borovičku (Vlastimil Brodský) a sprievodkyňou Čedoku a chcela originálnym spôsobom Faustovi dokázať, že život nie je iba veda. A za to všetko nechce nič, iba ísť s ňou na radnicu a tam sa upísať... (TV JOJ)
(viac)Recenzie (125)
Kam dabel nemuze, nasadi zenskou aneb nevsedne mysteriozni romanticka komedie, ktera je v nasich koncinach netradicni zanr, coz je skoda, protoze dvojice (Miroslav Hornicek a Jana Hlavacova) rozehravaji hru na honenou v dobre fungujici atmosfere a udrzuji divaka v neustale nejistote, co se vlastne deje. 70% ()
Krásný snímek. Vyniká pozoruhodným námětem a neobvyklým dějovým přechodem od atmosféry velmi mysteriózní. K čemu nebudu prozrazovat, to se musí vidět a snad i cítit. I bez toho však film stojí na skvělých postavách, kde psychika hlavního hrdiny je právě tou perspektivou, která určuje vývoj, atmosféru i filmový žánr. Dojde vám to však až po skončení filmu, mě osobně to trvalo pár dní a to je další kouzelný rozměr filmu. Naprosto skvělí jsou paní Hlaváčová s panem Horníčkem, ale jak to bývalo pro českou klasiku typické (kde jen ty loňské sněhy jsou?) úchvatní jsou i herci ve vedlejších rolích (pánové Brodský, Sovák, Hrušinský a nejen oni. P. S. Tak mě napadá, je to sice daleký odskok, ale i tyhle asociace vyvolalo zamyšlení nad tímto uhrančivým dílkem, že silné vedlejší postavy byly typické i pro americké černobílé filmy, i filmy francouzské 60. let a určitě by se dalo jmenovat dál... Další doklad přepjatého individualismu dnešní doby, který se zračí v tom, že dnes jeden dva hlavní hrdinové, možná výrazný protivník, a zbytek sekundtanti bez osobnosti sloužící jen k tomu, aby nám jejich prostřednictvím mohl hlavní hrdina sdělit své myšlenky?! Naštěstí tenhle film ztělesňuje pravý opak :) ()
Nejvíce se mi líbí sekvence v nemocnici, která je podbarvená vynikající Liškovou hudbou, při které je použit jeho oblíbený nástroj - elektronické varhany hammondky, které umí vykouzlit naprosto parádní tajemnou atmosféru socialistického špitálu padesátých let, výstavní to skříně tehdejší vědy. Taky se zde dočkáme výborných vtipů dua Horníček - Hrušínský: "Víš, že ve vesmíru každé tři minuty zanikne jedno slunce?" - "Moc kouříš!" První záběr celého filmu je na glóbus, druhý záběr na "atomový výbuch". Tyto obecně známé skutečnosti, je přece třeba opakovat do zblbnutí. Přes to vlak nejede. A vlakem, kterým odjíždí ústřední dvojice na Kárlštejn, se také loučíme s touto geniální noční první polovinou filmu. Druhá část odehrávající se na vesnici je již ryze komediální, s několika skvělými vtipy, tentokrát již bez politicky - pokrokově - vědeckého podtextu. Horníček ve své nejlepší formě a uvolněná průvodkyně Hlaváčová "nahoře je mnich Přibík, kdo tam bude dřív!" ()
Moja fascinacia ceskoslovenskou kinematografiou nadalej pokracuje, a Zdenek Podskalsky zacina byt pre mna zarukou kvality. Vyborna komedia, ktora ma reziu na urovni, dobre komicke prvky. No a par zaujimavych hercov /Hornicek, Sovak a Brodsky/ k tomu. Pre mylovnika ceskoslovenkej kinematografie mila povinnost. 90 % ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (14)
- Borovička (Vlastimil Brodský) říká: „Jsou to děti, tak vynechat zhýralou komornou Elišku a zdůraznit mnich Přibík – láska ke knize!“ Významným písařem své doby byl mnich Přibík, který je znám tím, že celý život přepisoval knihy. Jednalo se o časový rámec, kdy u moci byl Ota IV. Brunšvický, tedy jde o roky 1198–1218. Pobyt mnicha je však vztažen ke klášteru ve Vyšším Brodě, nikoliv hradu Pernštejnu. Zhýralá komorná Eliška je nesjpíše jen legenda, podle pověsti se jednalo o narcistní krásku, která bývá ztotožňována také s Bílou paní na hradě Pernštejn. Za svou sebestřednost a neúctu k Bohu byla prokleta a dodnes nešťastně bloudí hradními komnatami. (sator)
- Natáčelo se v Praze a na hradě Pernštejn. Filmová obec pod hradem Pernštejn se točila na dvou místech, ve Zbudově a Petroupci (obě obce od sebe dělí 120 kilometrů). (M.B)
- Ve 30. minutě lze spatřit poutač s nápisem: „Řidiči pozor! Čert nikdy nespí. Divadlo ABC.“ Jedná se o pozvánku na divadelní představení, které režíroval v roce 1958 hlavní protagonista tohoto filmu Miroslav Horníček. Divadelní frašku napsal italský dramatik Albert Perrini. (sator)
Provokace tehdejších socialistických pohlavárů, nebo jen naivní dílko své doby, symbolizující novou vlnu odlehčených komedií s prvky mystična? V každém případě se od obou možností skýtá určitá porce. Už obsazením Horníčka, herce, který svým intelektuálním vzezřením rozhodně nepředstavoval typického muže z lidu, se nejednomu socialistickému cenzorovi udělala před očima tma. Debutující Jana Hlaváčová si teprve svůj hvězdný chodníček slávy poměrně směle vyšlapovala, když ve své roli "pekelnice" do puntíku splnila požadavky scénáře. Zvláštní rozkol mezi ní a Horníčkem je na filmu tím nejdůležitějším aspektem. Hlaváčová postupně sráží Horníčkův nežádoucí antisocialistický postoj. Závěrečná scéna útěku ze sklepa, kdy Hlaváčová stojí Horníčkovi na ramenou a ten je po krk ponořený do vody, je přímým symbolem vítězství vládnoucí strany nad všemi, kteří by se jí chtěli postavit. A to Horníček ještě dopadl dobře. Představte si, že by po něm "jezédáci" přejeli traktorem. Naštěstí se většina vedlejších postav chovala natvrdle a tím vzniklo nejedno roztomilé nedorozumění. Hororové prvky zde slouží jen jako jakýsi prostředek ke groteskně-absurdním situacím. Je s nimi nakládáno dost naivně. Tvůrci vycházejí z toho, že divák tehdy neměl úplně plnohodnotný přísun informací o záležitosti Faust. Náramně se jim tedy hodí vyvolat mrazení záběry na strop, kterým údajně byl do pekla odnesen Faust, a v podstatě tak přiživí tezi o existenci pekla. Film však důkladně dbá na to, aby nedošlo k rozvíjení otázek souvisejících s možným demoralizováním socialisticky naladěného diváka a v podstatě za celý film nedovolí rozvinout divákovu fantazii, jak by to v takové instituci pekla mohlo případně vypadat. Vyvolání divákových obav zde dochází dost primitivní formou. K tomu všemu je Hlaváčová namaskována tak, aby divák skutečně byl mystifikován tím, že má pletky s nadpřirozenými mocnostmi. Nápad sice ucházející, ale vystavět na něm v podstatě celý film, mně nepřijde dvakrát nápadité. Však také vlivem své scenáristické jednostrunnosti film často dějově stagnuje. Až se děj přehoupne z města na venkov, plně se projeví důrazně zdvižený rudý prst cenzora nenechat film v intencích filosofického bloumání, ale právě naopak, vyzrát nad všemi nečistými silami socialistickou uvědomělostí a pokrokovým smýšlením, i když geniálně zahrané postavy pánů Brodského a Sováka mají fištrón téměř podprůměrný. Do toho groteskní pan Hrušínský, aby se nezapomnělo, že soudruzi myslí i na profese s vysokoškolským vzděláním. Z filmu sice vyřazuje pohoda, ale taková ta socialistická. Hravě si dokážu představit, jak na film chodily svazačky, které za frenetického jásotu a potlesku po promítání v socialistickém kině s tvrdými dřevěnými sedačkami a zápachu z neomítnutých zdí daly zašukat soudruhům z ústředí jako projev oddanosti své vlasti a socialistickým morálním hodnotám. Ani chytrý buřič Zdeněk Podskalský film nedokázal zbavit určité "komančské" podbízivosti, ačkoliv film je natočen řemeslně na úrovni a na svou dobu novátorsky. I tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu, že mě tenhle film nikdy příliš nepobavil. 40% () (menej) (viac)