Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-) (11.03.2012)

Až moc televizní pohádka, která spíše než film připomíná divadelní představení. Tím, jak je natočená v samých interiérech, tím mě zklamala a odradila. Natočit ji v exteriérech, byla by mnohem lepší. A nezachrání to ani herecké výkony plejády předních českých herců. Z nich vyčnil jedině nadupaný výstřih tehdy jednadvacetileté Jany Paulové. [2381. hodnocení, 72. komentář, 80%] (01.01.2019)

Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. (13.03.2012)

Bezchybné, co k tomu psát víc. Jaroslav Moučka se pro Trepifajskla snad doopravdy narodil, Jiřina Bohdalová Plajznerku hraje chvílemi velice příjemně "nebohdalovsky"... A ty vedlejší role! Květa Fialová, Josef Větrovec, Josef Bláha... Bezvadné! Dalskabáty jsou víc než pohádka, je to především skvělá televizní inscenace s perfektními hereckými výkony, u které se vždycky pobavím. (28.11.2010)

Peklo se fffsteklo... D.m.s.n. ovšem na novej rok v rauši snesitelné, škoda jen, že k té záplavě fórků a hlášek všichni i >v rámci žánru< jako by tomu celému sami nevěřili tak zoufale přehrávají... - - - - - (Poprvé viděno v dávných dobách lido demo normalizačně vylízaných komunálně pohádkových, hodnocení po breptete 1.1. hříšného na >nahém prostoru< 1245., komentář zde uondaný jako sedmatřicátý - 1.1.2013) (01.01.2013)