The Doors

"Doors" je jednou z mých nejoblíbenějších kapel a film o nich nešel snad natočit lépe. Není to jen strohé vyprávění typu "žili byli čtyři kluci a ti spolu hráli...", ale po formální stránce dokonale zobrazuje ducha Doorsácké muziky a Morrisonových textů. Val Kilmer ho nehrál - on se do něho převtělil. Meg Ryanová nikde nehrála lépe a navíc nikde nebyla tak sexy. O tom jak se Oliveru Stoneovi podařilo navodit atmosféru 60. let a dobových koncertů také nemá smysl diskutovat. Pro fanoušky Doors povinnost. Pro neznalce jedinečné seznámení s touto vynikající kapelou. (20.06.2008)

Pokus o halucinogenní šílenost pro mainstreamové publikum, která nasazuje už od začátku takové obrátky, že se jí to bohužel nedaří uhrát až do konce. Stone je ve svém živlu a opět zbulvarizovanou formou přednáší morální poučení, tentokrát ne politické, ale lidské. A opět to stojí svým způsobem za to... (16.06.2010)

Film, který zapříčnil opětovný zájem o Doors včetně legendárního Jima Morrisona. Val Kilmer se v Morrisona skutečně převtělil, fenomenální výkon bez zbytečného přehrávání, k čemuž mohla role svádět. Rovněž Meg Ryan si opravdově zahrála a zaujala, narozdíl od té jedné šablonovité pipky, kterou ztvárňuje v 90% všech svých filmů (tím neříkám, že ji nemám rád). Klobouk dolů Olivere! (04.07.2010)

Jediné, čím na mňa film a tak nakoniec i skupina The Doors zapôsobila, bola ich, pre mňa doteraz neznáma tvorba. Sfilmovanie života tak škandalóznej skupiny malo pre tvorcov veľký plus. Životný postoj členov kapely bol zo začiatku ich vzniku nevinný, mierumilovný, plný lásky a pre diváka nudný. Nedivím sa teda, že túto časť Stone preskočil tak rýchlo, ako sa Isinbajevová dostane cez 5metrov, a šup tam nejaké tie škandály, drogové obscénnosti a podobné výstupy. Nevravím, že to nebolo zaujímavé, a zrejme tak skutočný život tejto kapely a hlavne Jima Morrisona vyzeral. Takisto ma zaujímal aj osud kapely a počas filmu som sa skvele bavil, ale nezaškodilo by zájsť viac do hĺbky, analyzovať správanie a život ostatných členov kapely a nie sa len stále pozerať na zdrogovaného a ožratého Morrisona. Film predsa nesie názov celej kapely, nie len frontmana. No a na záver by tiež nezaškodilo pár riadkov o osude ostatných členov. 70%. (09.10.2008)

Nezvládnutý film. To, že se Val Kilmer nápadně podobá Jimu Morrisonovi, je jedna věc, ale to je taky to nejlepší z celého filmu Olivera Stonea. On asi zná písně The Doors jen z vyprávění, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč tento film tak šíleně zpackal. Z Morrisona dělá idiota, po tomhle filmu byste si stěží pustili jeho muziku. Morrisonovo rebelství rozhodně nespočívalo v pouhém povrchním obnažování na veřejnosti, jak se nám snaží Stone vehementně narvat do hlavy. Jeho ikonu snímá povrchně a z celé jeho etapy vybere pár momentů, které v jeho režii působí značně nevěrohodně. Ostatně celý tento film je odfláknutý, nevěrohodný a velmi trapný, neboť legendu, jakou byl Jim Morrison, zde smrskl na pouhou karikaturu bez vlastní identity. Toto, pane Stone, Vám opravdu žrát nehodlám. 40% (16.02.2009)